Jan Bartejs
| Jan Bartejs | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. listopadu 1912 Třebíč |
| Úmrtí | 13. března 1963 (ve věku 50 let) Třebíč |
| Národnost | Češi |
| Povolání | voják |
| Ocenění | Slavnostní plaketa k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Bartejs (24. listopadu 1912, Třebíč[1] – 13. března 1963, tamtéž[1]) byl československý voják a velitel výsadku Potash.[1]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 24. listopadu 1912 v Třebíči. Otec Jan pracoval v obuvnictví, matka Marie, rozená Dvořáková byla v domácnosti, později pracovala jako dělnice. Měl dvě sestry.
Absolvoval obecnou školu a reálné gymnázium. Po maturitě v roce 1934 nastoupil na základní vojenskou službu v Uherském Hradišti u pěšího pluku. Po zařazení do důstojnické školy a povýšení na svobodníka aspiranta sloužil u pěšího pluku v Kroměříži. Od začátku roku 1936, již v hodnosti podporučíka sloužil u 8. pěšího pluku v Místku. Od 16. července 1936 pokračoval ve služebním poměru jako velitel roty. 1. srpna 1938 byl povýšen na poručíka pěchoty. 14. března se stal jedním z účastníků přestřelky, kdy se příslušníci místeckého pluku postavili postupující německé armádě.[2]
V exilu[editovat | editovat zdroj]
Protektorát opustil 27. dubna 1939. Překročil hranice do Polska a přihlásil se na československém konzulátě v Krakově. Poté odplul do Francie, kde se pokusil o vstup do Cizinecké legie, byl však odmítnut. 4. října 1939 byl prezentován u československé zahraniční armády a byl zařazen k 1. pěšímu pluku. Do odjezdu do Anglie 12. července 1940 postupně sloužil u všech tří pěších pluků.
V Anglii byl do 15. května 1943 veden jako nezařazený důstojník (mezi tím absolvoval na podzim 1942 parakurz) , poté byl zařazen jako velitel baterie kanónů. Od 12. července 1943 do 23. února 1944 absolvoval tělovýchovný kurz, opakovací parakurz, konspirační a spojovací kurz, dále pak udržovací tělovýchovný kurz a absolvoval spojovací cvičení v Londýně. 16. dubna se přesunul na vyčkávací stanici v Itálii.[2]
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
Společně s ostatními příslušníky desantu byl vysazen 5. května 1944 u obce Ostrata. Skupina byla 6. května rozprášena. Spolu s Machovským se dostali na Slovensko, kde se skrývali až do léta. Poté se vrátili a pokusili se vyzvednout ukrytou radiostanici. Již samotnému se mu podařilo navázat kontakt s odbojem a poté i s dalším příslušníkem desantu Pelcem. Na jaře 1945 se setkal s dalším výsadkářem Bogatajem. Podílel se na několika sabotážních útocích proti železnici u Uherského Brodu.[1]
Po válce[editovat | editovat zdroj]
Po skončení války byl nejprve přidělen k II. oddělení hlavního štábu MNO a poté k 27. pěšímu pluku v Uherském Hradišti 27. července 1945 byl povýšen na kapitána pěchoty, 28. října téhož roku byl povýšen na štábního kapitána pěchoty. V roce 1946 se oženil (manželství zůstalo bezdětné), 31. října téhož roku byl náhle a neodůvodněně propuštěn z armády. Pracoval jako pomocný dělník do 6. října 1949, kdy byl zatčen StB. Byla mu odejmuta vojenská hodnost a byl vězněn v tzv. Domečku na Pankráci. 15. prosince 1950 byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody za trestný čin přípravy vojenské zrady.[2]
Trest si odpykával v pracovním táboře v Jáchymově. 20. května 1952 byl propuštěn poté, co ho odvolací soud zprostil obvinění. Pracoval jako pomocný dělník v Třebíči a byl pravidelně vyslýchán StB. Na následky podlomeného zdraví zemřel 11. března 1963. Rehabilitován pak byl až v roce 1968 a posléze plně rehabilitován byl až v roce 1991.[1][2]
V březnu roku 2023 mu byla na jeho rodném domě v Hálkově ulici v Třebíči odhalena pamětní deska.[3]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
- 1944 –
Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velké Británie - 1945 –
Československý válečný kříž 1939 - 1945 –
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem - 1945 –
Československá medaile za zásluhy I. stupně
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
- LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Bartejs na Wikimedia Commons - Kmenový list
- Jan Bartejs na valka.cz
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e BLAŽEK, Tomáš. Za Československo nasazoval život, místo vděku se pak dočkal vězení. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-05-14 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d MEJZLÍK, Jaroslav. Naši krajané v boji za svobodu. 1.. vyd. Třebíč: Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 1997. 140 s. Dostupné online. S. 15–17.
- ↑ ŠAROUNOVÁ, Irena. Jan Bartejs bojoval proti nacismu v zahraniční armádě, po válce byl vyznamenán, a v padesáti letech zemřel při práci ve výkopu. ČRo Vysočina [online]. Český rozhlas, 2023-03-10 [cit. 2023-03-12]. Dostupné online.
- Českoslovenští vojáci
- Příslušníci výsadků do Protektorátu Čechy a Morava
- Političtí vězni komunistického režimu v Československu
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Nositelé Pamětní medaile československé armády v zahraničí
- Nositelé Československé medaile za chrabrost před nepřítelem
- Nositelé Československé medaile za zásluhy
- Narození v Třebíči
- Narození 24. listopadu
- Narození v roce 1912
- Úmrtí 13. března
- Úmrtí v roce 1963
- Úmrtí v Třebíči