Boris Baromykin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Boris Baromykin
Narození 29. května 1941 (78 let)
Třebíč
Alma mater Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze (1960–1964)
Rodiče Alexander Baromykin a Markéta Baromykinová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Boris Baromykin (29. května 1941, Třebíč) je český kameraman, režisér a fotograf.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Boris Baromykin se narodil v roce 1941 v Třebíči, jeho otcem byl třebíčský lékař a zubař Alexander Baromykin.

Otec Borise Alexander se narodil v roce 1893 v Petrohradu, následně musel narukovat a vstoupil do bojů první světové války a posléze odešel do Československa, kde získal azyl, vystudoval medicínu a v roce 1938 odešel do Třebíče. Po druhé světové válce byl zatčen ruskými vojáky a očekávalo se jeho odvlečení, pro lékařskou odbornost mohl však zůstat v Československu. Matkou byla Markéta Smržová z Třebíče.

Boris Baromykin nastoupil roku 1947 do obecné školy v Třebíči a roku 1955 začal studovat tehdejší Jedenáctiletou střední školu (později Gymnázium Třebíč), maturitu získal v roce 1958 a pokusil se absolvovat přijímací zkoušky na Filmovou fakultu AMU v Praze. Nebyl přijat a nastoupil tak do továrny závodů UP, kde pracoval jako pomocný dělník. V příštím roce se již na Filmovou fakultu dostal a tak v roce 1960 nastoupil na na obor Kamera. V roce 1961 se poprvé objevil jako asistent kamery při práci na filmu Strop, který režírovala Věra Chytilová. Roku 1964 pak Boris Baromykin absolvoval filmem Pro mnohé oči.

Mezi lety 1964 a 1966 absolvovat základní vojenskou službu, pracoval ve vojenské pohyblivé tiskárně a jako reprodukční fotograf. Po roce 1960 působil jako fotograf na volné noze, kdy fotografie dodával třeba časopisu Květy nebo prve pouze ze zájmu několika pražským divadlům. Na volné noze působil do roku 1967, v témže roce se stal režisérem zahraničního vysílání Československého rozhlasu a fotografii se tak věnoval pouze ve volném čase. Roku 1970 se stal kameramanem Krátkého filmu Praha, kde spolupracoval na filmech s Jaroslavem Bočkem, Stanislavem Látalem nebo Janem Kašparem či Janem Švankmajerem. Působil ve studiu Jiřího Trnky a následně ve studiu Bratři v Triku, kde od roku 1976 působil jako režisér a scenárista kreslených filmů, kdy kameramanem být nadále nemohl z důvodu problémů se zrakem. V krátkém filmu pracoval až do roku 1991, kdy byl spolu s dalšími propuštěn. Vrátil se na volnou nohu, založil studio animovaného filmu a mezi lety 1994 a 1995 působil v Třebíči jako komerční fotograf s malým fotografickým ateliérem. Působil také jako fotograf několika filmů nebo pracoval jako kameraman dokumentárních filmů.

Po roce 2000 odešel do důchodu a věnuje se práci ve svém fotografickém archivu.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

První fotografie pochází z roku 1956, kdy se začal věnovat fotografické tvorbě v prostředí města Třebíče. Působil pak jako fotograf hudebních skupin nebo divadel. Boris Baromykin ve svém souboru fotografií z let mezi 1958 a 1963 mapoval Třebíč a Prahu. Kolem roku 1967 byla na vrcholu jeho fotografická tvorba z prostředí pražských divadel. Působil jako externí pracovník československé televize a mohl se tak poměrně důkladně věnovat dokumentaci pražských divadel, primárně se věnoval divadlu Rokoko, divadlu Apollo nebo Černému divadlu. Mimo dokumentaci činnosti divadla se věnoval i portrétní fotografii herců.

Působil také jako fotograf z prostředí pražské jazzové scény nebo jako fotograf portrétní. Portrétní fotografii se věnoval průběžně po celý život, kdy základy položil při studiu na FAMU. Při dokumentaci divadel se také věnoval portrétní fotografii, kdy se věnoval fotografování tehdejších mladých hvězd jako byli např. Karel Gott, Jaromír Hanzlík nebo Pavlína Filipovská. Později pořizoval portréty svých přátel – umělců z různých sfér umění, jako například Cyrila Boudu nebo Pavla Diase. V sedmdesátých a osmdesátých letech se věnoval i fotografiím z oblasti filmu.[1]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Skryté poklady – Liturgický rok, Dům umění města Brna, Brno, 1997, (kolektivní výstava)
  • Boris Baromykin: Třebíč mých vzpomínek (fotografie z let 1956–1958), Malovaný dům, Třebíč, 1998
  • Boris Baromykin: Fotografické návraty (fotografie z české hudební scény 60. let), Divadlo U hasičů, Praha, 2004
  • Boris Baromykin: Co všechno odnes čas (retrospektivní výstava fotografií), Malovaný dům, Třebíč, 6. 5. 2009 – 28. 6. 2009[2]
  • Boris Baromykin: Co čas už nevrátí – Praha 60. let ve fotografiích Borise Baromykina (dokumentární fotografie Prahy a hudební scény 60. let), Muzeum hlavního města Prahy, Praha, 12. 5. 2015 – 11. 10. 2015

Filmová kamera[editovat | editovat zdroj]

Režie[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KRISTOVÁ, Helena. Fotografické dílo Borise Baromykina. , 2016 [cit. 2018-12-24]. 119 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Lukáš Bártl, Ph.D.. s. 9-16, 26-48, 59, 60. + obrázová příloha. Dostupné online.
  2. ZEIBERT, Milan. Fotky Borise Baromykina. Třebíčské noviny. 7/2009, roč. 2009, čís. 7, s. 11. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]