Zdeněk Smetana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdeněk Smetana
Narození 26. června 1925
Praha
Úmrtí 25. února 2016 (ve věku 90 let)
Praha
Povolání scenárista, ilustrátor, animátor, malíř, režisér a filmový režisér
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Smetana (26. července 1925[1] Praha – 25. února 2016 Praha[2]) byl český výtvarník, animátor a režisér animovaného filmu.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z úřednické rodiny, totálnímu nasazením během druhé světové války byl uchráněn díky přímluvě svého profesora, který mu zařídil práci v rytecké dílně. Po válce začal studovat výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě  u profesora Kužela a osobité míchání barev pochytil u pana Moučky. Po prvním roce se však rozhodl vyzkoušet kariéru v rozvíjejícím se studiu Bratři v triku. Na základě svých kreseb se svérázným grafickým projevem byl Jiřím Trnkou přijat. Animovaný film se tak stal jeho celoživotním naplněním.

Po výtvarné stránce byl samouk, kreslil a maloval od dětství, praxi získal v rytecké dílně. Ve studiu začínal jako každý - od kolorování a fázování. S přibývajícími zkušenostmi se vyšvihl na excelentního animátora a později na samostatného režiséra. Animační studio se vedle programových filmů zabývalo i tvorbou propagačních a agitačních snímků a právě na takových s režií začínal Půjde to (1950), Dostihy (1956), OP Prostějov (1959) a jiné. V nich rovněž mohl uplatnit svůj charakteristický výtvarný projev expresivní perokresby.

Od počátku šedesátých let vyvíjel bohatou uměleckou činnost (animátor, výtvarník, scenárista a režisér v jedné osobě). V roce 1963 vytvořil satirickou grotesku Romanetto a o rok později kromě filmů reklamních vyprodukoval i sedm dalších – Věnec, V pravé dopoledne, Láhev a svět, Krvelačné šelmy, Halali, Deštník, Brejle. Následovala nespočetná řada dalších filmů a seriálů, jak pro dospělé, tak pro diváka dětského. Od roku 1968 se Zdeněk Smetana zařadil mezi autory televizních večerníčků první sérií Pohádek z mechu a kapradí, Rákosníčkem (1975), Brundibáry (1980), Malou čarodějnicí (1984), Kubulou a Kubou Kubikulou (1986), výtvarně doprovodil večerníčky Štaflíka a Špagetku (1969 – režie V. Bedřich), Radovanovy radovánky (1989 – režie Z. Bártová) a skřítka Racochejla (1997 – režie J. P. Miška). V průběhu své kreslířské tvorby si odběhl i k loutkovým filmům – Čára a Já (1974) a Strašení čmeláků (1977), nebo poloplastickým na motivy hravě erotických „poudaček“ J. Š. KubínaVoda čerstvosti (1966 – první perníkový film výtv. H. Horálková – veškeré fáze a části figur jsou upečené z perníku), Všehochlup (1978 – vyšívaný film výtv. Z. Bártová) a Drátovat, flikovat! (1980 – natočeno ve stylu lidových maleb na sklo). Za své filmy získal na padesát domácích i zahraničních ocenění. V roce 1979 byl jeho film Konec krychle Britskou filmovou akademií označen za nejlepší evropský film roku.

Výtvarně doprovodil i několik hraných filmů – seriál Klapzubova jedenáctka (1967), Jak dostat tatínka do polepšovny (1978).

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Vedle své filmové tvorby se průběžně věnoval i volné grafice a knižní ilustraci. S jeho expresivní šrafovanou kresbou se lze setkat v titulech:

  • Čtvrtek Václav: Pohádky z mechu a kapradí, 1970
  • Čtvrtek Václav: Jak Křemílek s Vochomůrkou pekli kaštany, 1971
  • Bieblová Marie: Sluneční děti, 1972
  • Čtvrtek Václav: Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky, 1974
  • Smetana Zdeněk – Zinnerová Markéta: Hehe a Chichi, dva ušatí kamarádi, 1974
  • Čtvrtek Václav: Čtyři breberkos, 1977
  • Čtvrtek Václav: Pohádka o myslivci a víle
  • Družkov Jurij Michajlovič: Čárytužka a Bambula Krambambula, 1982
  • Družkov Jurij Michajlovič: Lupiči a Čárytužka. 1982
  • Preussler Otfried: Pumphut und der Bettelkinder, 1982
  • Pogodin Radij Petrovič: Ferdík a Bertík, 1983
  • Český jazyk pro 4. ročník, 1983
  • Poledňáková Marie: Jak vytrhnout velrybě stoličku, 1983
  • Kincl Jaromír: Jak Rákosníček chytal hejly, 1987
  • Faltus Jiří: Kabát do zelí, 1989
  • Sirůčková Marie: Zlatý klíček, 1991
  • Munková Alena: Štaflík a Špagetka staví dům, 1991
  • Preussler Otfried: Malá čarodějnice, 1993
  • Smetana Zdeněk: Rákosníček, 1994
  • Svěrák Zdeněk: Radovanovy radovánky, 1994
  • Smetana Zdeněk: Křemílek a Vochomůrka, 1994
  • Šaloun Emil: Vodník Žblabuňka, 1995
  • Šaloun Emil: Pohádky na celý týden, 1995
  • Šaloun Emil: O víle Plavuňce, 1995
  • Kincl Jaromír: Rákosníček a hvězdy, 1996
  • Gálová Irena: Zrcadélko ježibabky Čambuchy, 1997
  • Preussler Otfried: Vodníček, 1997
  • Šaloun Emil: Vodník Racochejl, 1998
  • Kincl Jaromír: Rákosníček a rybník, 1998
  • Kincl Jaromír: Rákosníček a počasí, 1999
  • Vančura Vladislav: Kubula a Kuba Kubikula, 1999
  • Munkovi Alena a Jiří: Štaflík a Špagetka, 2000
  • Munkovi Alena a Jiří: Nová dobrodružství Štaflíka a Špagetky, 2004
  • Bobková Martina: Divokraj, 2004
  • Přádná Petra: Anglicky s malou čarodějnicí, 2004
  • Rákosníček pracovní sešit pro předškoláky, 2005
  • Čtvrtek Václav: Veselá knížka Křemílka a Vochomůrky, 2006
  • Kovaříková Zuzana: Pranostiky – Rokem krok za krokem, 2006
  • Smetana Zdeněk: Vochomůrka, 2007
  • Smetana Zdeněk: Křemílek, 2007
  • Svěrák Zdeněk: Radovanovy radovánky 1, 2, 2008

Zdeněk Smetana v sobě spojoval hned několik filmařských a výtvarných oborů, kdysi na dotaz, co z toho měl nejraději, čím se cítí být nejvíce, jednoznačně odpověděl, že animátorem. Jeho tanec Ďábla s vodním odrazem Evy v rytmu rock and rollu ze Stvoření světa (1957) je dodnes předváděn jako příklad výjimečné kreslené animace i ve Spojených státech.[zdroj?]

Během slavnostního zahájení Anifilmu 2014 získal cenu za celoživotní dílo.[3]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Přehled výtvarných umělců: nositelé čestného titulu nár. a zasloužilý umělec, řádů, státních vyznamenání a cen. Praha: Dílo, 1988, s. 29.
  2. ČTK. Zemřel autor večerníčkových postav Zdeněk Smetana. České noviny [online]. 2016-02-25 [cit. 2016-02-25]. Dostupné online.  
  3. ČTK: Tvůrce Rákosníčka Zdeněk Smetana dostal cenu za celoživotní dílo. iDNES.cz 7. května 2014. Dostupné online.
  4. http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1980/4/30/2.png
  5. Přehled výtvarných umělců: nositelé čestného titulu nár. a zasloužilý umělec, řádů, státních vyznamenání a cen. Praha: Dílo, 1988, s. 29.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VAŠÍČKOVÁ, Pavlína. Zdeněk Smetana - ilustrátorské dílo. Olomouc, 2016. 80 s. bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Ladislav Daniel. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]