Josef Štefan Kubín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Štefan Kubín
Josef Štefan Kubín
Narození 7. října 1864
Jičín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 31. října 1965 (ve věku 101 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Povolání spisovatel
Národnost Češi
Ocenění národní umělec (1964)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
J. Š. Kubín, záznam o narození a křtu

Josef Štefan Kubín (7. října 1864 Jičín31. října 1965 Praha[1]) byl středoškolský pedagog, folklorista, sběratel lidových vyprávění a pohádek, etnograf, dialektolog, literární publicistaspisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Jičíně, jako syn obuvnického mistra Jana Kubína (1832–1921) a jeho manželky Anny, rozené Vágnerové (1823–1891).[2][p 1] Měl starší sestru Annu (1862–1934, provdaná Krupková). V Jičíně prožil dětství a absolvoval gymnázium (1875–1884).[3] Po maturitě začal studovat v Praze medicínu, ale po roce přestoupil na filozofickou fakultu, kterou dokončil v roce 1890.

Pedagog[editovat | editovat zdroj]

Jako středoškolský profesor češtiny, francouzštiny a němčiny vyučoval v Kutné Hoře (1891–1892), Českých Budějovicích (1892–1902), Jičíně (1902–1909) a Mladé Boleslavi (1909–1911). Na pražském gymnáziu v Truhlářské ulici působil v letech 1911–1925.[3]

V době pedagogické praxe se literární tvorba Josefa Štefana Kubína neomezovala jen na učební pomůcky (jazykové učebnice a slovníky). Po odchodu z Prahy se soustředil na systematický sběr lidových písní a na zápisy lidových pohádek, pověstí a veselých příbehů. Texty zaznamenával především v Kladsku a Podkrkonoší. Byly uspořádány podle vypravěčů a vesnic a doplněny charakteristikami vypravěčů.[4]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Josef Štefan Kubín byl ženat dvakrát. S první manželkou, Růženou (Rosou) rozenou Ždichyncovou (1875-??) se oženil 4.9.1893 v Českých Budějovicích, kde byl v té době profesorem.[5] Manželství bylo soudně rozvedeno v roce 1909. Synové Vlastimil a Milan (narozeni 1894 a 1895) žili po rozvodu s matkou v Jičíně,[6][p 2] s otcem se ale stýkali.

S druhou manželkou Augustou, rozená Žaloudkovou (1883-??), se Josef Štefan Kubín seznámil během svého působení v Mladé Boleslavi. Když v roce 1911 získal profesorské místo v Praze, Augusta Žaloudková ho následovala a 12. června 1912 se jim narodila dcera Vlasta. I když bylo jeho předchozí manželství rozloučeno, nesměl se jako katolík znovu oženit. Svatba s Vlastou Žaloudkovou se proto konala až po Kubínově vystoupení z římskokatolické církve, 4. listopadu 1919 (civilní sňatek v Praze); manželé spolu prožili přes padesát let.[6]

Dcera Vlasta byla jako členka ilegální komunistické buňky v roce 1940 zatčena; zemřela v roce 1942 v nacistické věznici, pravděpodobně na záškrt.[7]

Odchod „na odpočinek“[editovat | editovat zdroj]

Josef Štefan Kubín odešel na odpočinek (ukončil pedagogickou dráhu) v roce 1925. Vzhledem k jeho dlouhověkosti se však jednalo o počátek periody intenzivní tvorby a publikace.[p 3] V tomto období (do roku 1948) vznikla také jeho nejdůležitější díla – pentalogie Jivínské rapsodie, Zlatodol pohádek a další. Na rozdíl od dvacátých let jsou jeho dětské pohádkové knihy pojaty s vyšším podílem autorství, nejednalo se již jen o převod folklórních textů do literárního jazyka.[4]

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Po únorovém převratu v roce 1948 patřil Josef Štefan Kubín mezi spisovatele, které si tehdejší režim oblíbil a veřejně oceňoval (viz níže „Ocenění“) a on sám se stal v roce 1949 členem KSČ.[3] Jeho starší díla, zejména pohádky, byla často vydávána.[p 4] Autor se naopak snažil vyhovět požadavkům doby, například verši o Suezské krizi, zveřejněnými v Rudém právu.[8] nebo verši zesměšňujícími západoněmeckého kancléře Adenauera.[9] Protipapežské satiry Žíhavky vatikánské publikovány nebyly.

Zemřel v Praze ve 101 letech. Byl pochován ve vyšehradském Slavíně. Jeho osobní fond je uložen v Památníku národního písemnictví.[10]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pro původní dílo Josefa Štefana Kubína je charakteristický svérázný jazyk, nářeční slova, příměry a pořekadla, předjímající styl Vladislava Vančury, Jaromíra Johna, Jana Drdy, Václava Čtvrtka či Bohumila Hrabala.[4]

Časopisy[editovat | editovat zdroj]

Příspěvky Josefa Štefana Kubína se objevují v časopisech zhruba od počátku 20. století, jako Květy, Malý čtenář, Lumír. Přispíval i do deníků jako Národní politika[11] a Lidové noviny. Po druhé světové válce jsou jeho příspěvky tištěny v Rudém právu, Literárních novinách, Svobodném slovu, Dikobrazu aj.[4]

Folklor, pohádky (sebrané a umělé)[editovat | editovat zdroj]

(První vydání, výběr)

  • Povídky kladské (vydala Společnost národopisného musea českoslovanského, Praha, 1908–1910)
  • Lidomluva Čechů kladských, příspěvek k české dialektologii (vydala Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1913)
  • Pohádky z Kladska (vydal P. Plaček, Pacov 1916)
  • České Kladsko (vydal Československý cizinecký úřad, Praha, 1919)
  • Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Podhoří západní (vydala Česká akademie věd a umění, Praha, 1922–1923 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • V moci kouzla (původní pohádky z Podkrkonoší, ilustr. Art. Scheiner, vydaly Českomor. podniky tisk. a vyd., Praha, 1923 nebo 1924)
  • Dárek od pohádky (ilustrace Artuš Scheiner, vydaly Českomor. podniky tisk. a vydav., Praha, 1924 nebo 1925)
  • V čarodějném kole (ilustroval Jiří Trnka, vydal J. Otto, Praha, 1941)
  • Zlatodol pohádek (souborného vydání pohádek díl 1, vydala Mladá fronta, Praha, 1948)
  • Zlatodol pohádek (souborného vydání – umělých pohádek] díl 2, vydala Mladá fronta, Praha, 1949)

Vlastní próza[editovat | editovat zdroj]

(První vydání, výběr)

  • Kudrlinky (kniha českého humoru, ilustrace a obálka Josef Čapek, vydal Max Forejt, Praha, 1928)
  • Hrozná chvíle (jivínské rapsodie I., vydala Družstevní práce, Praha, 1941)
  • Blesky nad hlavou (jivínské rapsodie II., Družstevní práce, Praha, 1942)
  • Srdce v bouři (jívinské rapsodie III., vydal Fr. Borový, Praha 1944)
  • Kudrnaté povídky (ilustroval a obálku navrhl Jaroslav Fišer, vydal Kvasnička a Hampl, Praha, 1946)
  • S kytkou za kloboučkem (Obálka, ilustrace, vazba: Karel Müller, vydal Tisk, Zlín, 1946)
  • Stíny jdou za námi (nové jivínské rapsodie IV., vydal Fr. Borový, Praha, 1946)
  • Divoké přeháňky (jívinské rapsodie V., vydala tiskárna Muller a spol. Trutnov, 1948)

Překlady a jazykové učebnice[editovat | editovat zdroj]

(První vydání, výběr)

  • Píseň o Rolandu"" (přeložil Josef Kubín, vydal J. Otto, Praha, 1892?)
  • Poznámky a slovníček k francouzským pohádkám (sestavil Josef Kubin, vydal Emil Šolc, Praha, po r. 1900)
  • Morceaux choisis de prose française (výbor francouzské prosy pro střední školy české s poznámkami a slovníčkem, vydal Emil Šolc, Telč, 1901)
  • Nový kapesní slovník francouzsko-český a česko-francouzský (Nouveau dictionnaire manual français-tchèque et tchèque-français, vydal Lorenz, Třebíč, 1902 a 1905)
  • Contes populaires français (pohádky, pro střední školy české s poznámkami a slovníčkem, Knihkupectví a nakladatelství Emila Šolce, Telč, 1906)
  • Premier (Deuxième) cours de leçons françaises composé pour l’instruction des étudiants tchèques, Vocabulaire français-tchèque (vydala Unie, Praha, 1908 a 1906)
  • A. Assolant: Slavný Honza (přeložil J. Kubín, ilustroval F. Horník, vydal Jos. R. Vilímek, Praha, 1911)
  • Praktická škola francouzská; parlez vous français (vydal Jindřich Lorenz, Třebíč, 1920)
  • Slovník slovenskočeský (diferenciální) (vydala Česká grafická Unie, Praha, 1920)
  • Kniha pohádek pro dospělejší mládež (z různých jazyků vybral a přel. Jos. Š. Kubín, ilustrace Josef Lada, vydala Unie, Praha, 1924)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Podle děl Josefa Štefana Kubína (především pohádek) byla natočena řada filmových povídek, televizních inscenací a seriálů. Převážně se jednalo o animované filmy.[12]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za života[editovat | editovat zdroj]

  • Jeho odborná i literární práce byla oceněna francouzským ministerstvem školství za jazykové publikace o francouzštině, slovníky, učebnice, konverzační příručky a výbory spisovatelů.
  • V roce 1934 se stal za vědecké zásluhy členem Královské české společnosti nauk[13]
  • V roce 1946 se stal členem České akademie věd a umění, v roce 1958 čestným členem Národopisné společnosti
  • V roce 1962 prvním čestným členem mezinárodní společnosti International Society for Folk Narrative Research.[14]
  • Titul zasloužilý umělec obdržel v roce (1954), Řád práce 1962 a národní umělec při příležitosti stých narozenin v roce 1964[3]

Posmrtně[editovat | editovat zdroj]

  • Ulice a mateřská školka Josefa Štefana Kubína jsou v Jičíně
  • Ulice Kubínova je v Praze, Ostravě, Litoměřicích, Příboru a České Vsi
  • Je pochován ve vyšehradském Slavíně

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Druhé křestní jméno Štefan začal používat až po vzniku Československa, na počest druhého národa; tehdy se rozhodl, že přijme jméno od prvního Slováka, se kterým se seznámí. Podle Kubínových vzpomínek jím byl podomní obchodník Štefan Uherka.[4]

Jako připomínka se uděluje každoročně ocenění za pozoruhodný kulturní počin na území jičínského okresu, nazvané Jivínský Štefan.[p 5] Cenou je dřevěná soška, kterou vytvořili Renata a Martin Lhotákovi. Uděluje se každoročně 25. února za počin uplynulého roku a za dlouhodobé zásluhy.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdroje uvádějí i jiná otcova povolání. Např. Lexikon české literatury ho zmiňuje jako „malého obchodníka“. Podle vzpomínke J. Š. Kubína měl otec krámek s ovocem a malou dílnu.
  2. Třetí syn Vladimír v osmi měsících zemřel.
  3. Databáze NK ČR uvádí 47 publikací vydaných v letech 1925–1947, většinou pohádek.
  4. Jen v období od února 1948 do autorovy smrti (1948–1965) uvádí databáze NK ČR vydání 34 děl Josefa Štefana Kubína.
  5. Josef Štefan Kubín nazýval Jičín ve svých dílech „Jivín“.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rudé právo, 2.11.1965, s.1, Národní umělec J.Š.Kubín zemřel
  2. Matrika narozených, Jičín sign. 70-3347, 1857–1871, s.282 (snímek 284)
  3. a b c d RUBEŠ, Zdeněk. Josef Štefan Kubín. Skutky soukromé, skutky veřejné. České Budějovice, 2008. Rigorózní práce. Jihočeská univerzita, filozofická fakulta. . Dostupné online.
  4. a b c d e FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, K-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Josef Štefan Kubín, s. 1032-1035. 
  5. Matrika oddaných Č. Budějovice (sv. Mikuláš), s.409 (snímek 412)
  6. a b Soupis pražských obyvatel, Vyhledávání: Kubín Josef, 1864
  7. Dějiny a současnost 2008, Zdeněk Rubeš: O čem dílo nehovoří. Tragická kapitola v životě Josefa Štefana Kubína
  8. Rudé právo, 8.11.1956, s.2, Lístek do Egypta
  9. Rudé právo, 24.12.1956, s.4, Nepůjde to
  10. Památník národního písemnictví, osobní fond Josefa Štefana Kubína
  11. Např. Národní politika, 8.7.1914, s.1, Česká píseň v Kladsku. v systému Kramerius
  12. Filmová databáze FDb.cz, Filmografie J.Š.K.
  13. Výroční zpráva Královské české společnosti nauk, 1934, s.59, dostupné online v NK ČR
  14. Webová stránka ISFNR (anglicky)
  15. Jivínský Štefan

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, K-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Josef Štefan Kubín, s. 1032-1035. 
  • RUBEŠ, Zdeněk. Josef Štefan Kubín. Skutky soukromé, skutky veřejné. České Budějovice, 2008. Rigorózní práce. Jihočeská univerzita, filozofická fakulta. . Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]