Jaromír John

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaromír John
před 1923
před 1923
Narození 16. duben 1882
Klatovy Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. dubna 1952 (ve věku 70 let)
Jaroměř ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Pardubice
Alma mater Gymnázium Josefa Ressela
Partner(ka) Helena Šmahelová (od 1943)
Děti Evžen Markalous
Rodiče Václav Markalous
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír John, vlastním jménem Bohumil Markalous (16. dubna 1882 Klatovy[1]24. dubna 1952 Jaroměř) byl český spisovatel, novinář, středoškolský a vysokoškolský učitel, výtvarný estetik, výchovný pracovník a výtvarný kritik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bohumil Markalous se narodil v Klatovech, gymnázium absolvoval v Chrudimi (roku 1900), kde byl jeho otec Václav Markalous profesorem (pocházel z Jesenčan). Chtěl se stát středoškolským učitelem a přihlásil se na pražskou Univerzitu, kde studoval pedagogiku, psychologii a především přírodní vědy. Navštěvoval také přednášky z filosofie, estetiky, dějin umění, lékařství a dalších oborů. Po úspěšném ukončení absolvoval dva semestry na Univerzitě v Innsbrucku (1907). Pražské studium ukončil v roce 1905, v tomtéž roce se oženil s Giselou Hrbenskou, která pocházela z Kolína z židovské lékařské rodiny, a stal se suplujícím učitelem na obchodní škole v Praze. O rok později se manželům narodil syn Evžen (1906–1971), fotograf a psychiatr, ve dvacátých letech brněnský Devítisilák (člen tamějšího Devětsilu). Státní zkoušky z přírodopisu složil Markalous v roce 1907 a začal učit na obchodní škole a gymnáziu v Kolíně.[2]

Markalous se otázkou estetické výchovy začíná zabývat v roce 1909–1910, kdy se stal na kratší dobu učitelem na dívčím reálném gymnáziu v Hradci Králové. V roce 1909 vydává první článek „Estetická výchova na školách obchodních“, následně v roce 1911 stať „O dětských hrách a hračkách“.

V únoru 1915 narukoval do první světové války na balkánskou frontu. Roku 1916 dostal v Albánii úplavici a dočasně ochrnul na dolní končetiny. Roku 1917 obhájil na FF UKF v Praze rigorózní práci: Timologie a kritika filosofie normativní se zvláštním zřetelem k estetice.

Roku 1919 se stal redaktorem Lidových novin. Podnikl řadu cest do Rakouska a Německa (mj. Bauhaus). Roku 1922 byl na ročním pobytu v Paříži a navštěvoval přednášky Viktora Basche a Charlese Lalo. Roku 1924 byl jmenován důstojníkem Académie des beaux-arts (Akademie krásných umění) v Paříži.

V letech 19231927 externě přednášel dějiny umění na brněnské technice. Roku 1924 se zde habilitoval a do roku 1928 působil jako docent dějin umění. Roku 1924 založil v nakladatelství Orbis knižnici Ars jako sbírku vědeckých rozprav o umění a řídil ji do roku 1948. Působil jako dlouholetý šéfredaktor časopisu Pestrý týden (1928–1934) a jako redaktor v měsíčníku Bytová kultura. Dále pracoval v tiskovém odboru vlády. Roku 1931 založil v Praze Galerii Evropa.

Od roku 1943 žil s Helenou Šmahelovou. Od roku 1946 získal místo profesora estetiky na znovu obnovené Filozofické fakultě Univerzity PalackéhoOlomouci, kam se přestěhoval i se svojí družkou Helenou Šmahelovou. Působil i na JAMU v Brně.

Zemřel roku 1952 byl pohřben na Centrálním hřbitově v Pardubicích[3].

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho tvorba byla ovlivněna časopisem Moderní revue. Zpočátku psal drobné povídky, později romány a novely.

  • Listy z vojny, jež jsem psal synovi1917
  • U táborového ohně1917
  • Humoresky1918
  • Tabatěrka (Povídky o lásce)1922, vydáno s obálkou Josefa Čapka
  • Večery na slamníku1920, rozšířeno a přepracováno 1930, nejznámější sbírka povídek. Představují válku, ale z trochu jiné stránky: z nemocnic, z dobrovolných škol, … Vyprávějí s humorem o nepříjemných stránkách války a proměně lidských citů ve vypjatých situacích.
  • Topičovo australské dobrodružství1939
  • Rady snoubencům udílené strýcem Romualdem1940, míněno napůl vážně a napůl ironicky. Rady jak se mají muž a žena chovat v manželství.
  • Moudrý Engelbert1940 vývoj panského lesníka, který předčasně poznal sex, parodie kalendářových povídek.
  • Dořini milenci a jiné kratochvíle1942, pět povídkových příběhů
  • Eskamotér Josef1946, román o skláři, který se v době hospodářské krize pokusil podvodně vystupovat jako eskamotér, aby uživil rodinu. Paralela s biblickým Jobem.
  • Pampovánek1948, přepracováno 1949, rozsáhlý román, parodie bildungsromanu, o náboženském blouznivci, mentálně retardovaném Emanuelu Zletákovi. Velkolepá perzifláž estetiky katolicismu, využívající intertextové odkazy na triviální texty s náboženskou tematikou.
  • Stará láska
  • Šibalství svršků
  • Kapitán Sekvenc – 1944
  • Nový Démokritos (Laškovné definice a Nový Démokritos)1986, posmrtné vydání aforismů
  • Estet – nedokončen

Odborná literatura[editovat | editovat zdroj]

  • O dětských hrách a hračkách, Hradec Králové 1911
  • Co je umělecké dílo a čím nám býti má, Hradec Králové 1914
  • Estetická výchova na školách obchodních
  • Eidický princip u T. G. Masaryka, Praha 1934
  • Co je umění? Abeceda umění, Praha 1938
  • Estetika praktického života, Odeon Praha 1989 (ed. R. Chadraba, M. Krulichová, M. Vinařová)

Pro děti[editovat | editovat zdroj]

  • Rajský ostrov1938, líčení budování Národního divadla a doby s tím spojené. Nejedná se o historická fakta, ale velice přitažlivou formou napsané vzpomínky z dětství očima dospívajícího kluka.
  • Příběhy Dona Quijota1941, upravení slavného Cervantesova díla.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008). Lubomír Slavíček (ed.) ve spolupráci s Polanou Bregantovou, Andělou Horovou a Marií Platovskou. 1. vyd. Svazek 1 A–M. Praha: Academia, 2016. 2 svazky (1807 s.). ISBN 978-80-200-2094-9. S. 878–879. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]