Bauhaus (výtvarná škola)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Logo Bauhausu

Bauhaus byl mimořádně důležitým učilištěm a střediskem moderní výtvarné práce a je považován za jednu z nejvýznamnějších avantgardních škol umění, designu a architektury.

Dějiny školy[editovat | editovat zdroj]

Škola s názvem Bauhaus vznikla roku 1919 z původní uměleckoprůmyslové školy, kterou roku 1906 založil Henry van de Velde ve Výmaru.

Jeho nástupce Walter Gropius sloučil původní školu s výmarskou akademií výtvarných umění a novou školu nazval Bauhaus. Pro školu také sám navrhl budovu.

Škola měla obnovit „jednotu umění pod vedením architektury a obnovit těsný vztah umění k řemeslu. Umění a technika mají vytvořit nový celek. Konečným cílem vší výtvarné činnosti se má stát stavba.“ Každý student Bauhausu se tedy musel naučit řemeslu.

Roku 1924 se musí pod tlakem zemské vlády z Výmaru přestěhovat do Desavy. Ani zde však škola dlouho nevydržela a ze stejných důvodů se roku 1932 podruhé stěhuje do Berlína. Pro svůj výrazně pokrokový a levicový charakter byla škola několik měsíců po nástupu nacistů k moci obviněná z „bolševické rozvratné činnosti“ a rozpuštěna (1933).

Význam Bauhausu spočívá ve vynikající učební metodě, která se dnes využívá na všech architektonických školách: výchova na konkrétních úkolech pro reálnou práci. Významná byla také publikační činnost místních pedagogů (Marcel Breuer, Ludwig Hilberseimer, Paul Klee a další).

Souvislost s Československem[editovat | editovat zdroj]

Styl a myšlení Bauhausu inspiroval i mnohé umělce, výtvarníky, architekty a jiné příslušníky české moderny tehdejší doby. Nebyl to jen Karel Teige, který v letech 1929–1930 přednášel na vysoké škole Bauhausu v Desavě. K prvním kontaktům dochází již v samém zárodku přizváním Wenzela Hablika k „Výstavě neznámých architektů“ v roce 1919.[1] Kontakty s českou avantgardou lze vystopovat již v raných dvacátých letech, zejména během výstavy Bauhausu ve Výmaru v roce 1923, které se zúčastnili např. Josef Chochol, Jaroslav Fragner, Karel Honzík, Jaromír Krejcar, Jan Emil Koula, Evžen Linhart a Vít Obrtel. Dne 4. července 1924 v rámci "Druhého dne německých stavitelů" přednášel naopak Walter Gropius v Ústí nad Labem.[2] V roce 1928 se stavební oddělení Bauhausu (Bunzel, Meyer, Sharon) zúčastnilo urbanistické soutěže tamtéž.[3]

K nejvýznamnějším českým studentům fotografie na Bauhausu patřil Jindřich Koch.[4]

Bauhaus, Československo a fotografie[editovat | editovat zdroj]

Snad nejproslulejší umělecká škola moderní doby, známá jako Bauhaus, otevřela své brány v roce 1919 v durynském městě Výmar. Její období existence se časově shoduje s existencí výmarské republiky (1919-1933).[5] Významnými pedagogy školy Bauhaus byli: Walter Gropius, Henry van de Velde, Hannes Meyer či Ludwig Mies van der Rohe.[6] Roku 1925 se umělecká škola přesunula z Výmaru do Desavy.[7] Ještě než nacisté stihli školu zavřít, přestěhovala se potřetí a naposled – do Berlína.[8] V současné době je Bauhaus vnímán téměř jako synonymum moderního umění, řemesla a designu.[9]

Jednu z prvních inspirací uměleckou školou Bauhaus v českém prostředí můžeme najít ve dvacátých letech 20. století. V této době bylo založeno v nově vzniklé republice několik uměleckoprůmyslových škol a právě v jejich programech se v různé míře jisté inspirace Bauhausem objevují.[10] Příkladem může být pražská škola, která přivítala první studenty v roce 1920 jako Odborná škola grafická (Státní grafická škola). Významnou osobností této školy byl grafik Ladislav Sutnar, který se zasloužil o zřízení kurzů reklamní fotografie a příchod kvalitních fotografů Josefa Ehma a Jaromíra Funkeho. Ladislav Sutnar se inspiroval Bauhausem a dalšími průmyslovými školami například v tom, že se snažil prosadit větší spolupráci s firmami a zkoušel zavádět nové technologie.[11]

Z filozofie Bauhausu vyšla i Škola uměleckých řemesel v Bratislavě. Pro tuto školu se vžilo označení „Bratislavský Bauhaus“ z roku 1931 a z pera českého levicového publicisty Josefa Rybáka. Bratislavská škola je nejvíce spojována se jménem ředitele Josefa Vydry.[12] I v moravské metropoli se snažili o reformu v duchu Bauhausu. Jednalo se o Školu uměleckých řemesel v Brně z roku 1924. V roce 1939 do Brna přešlo několik bratislavských pedagogů.[13]

V srpnu 1928 se na pražském Výstavišti uskutečnil VI. Mezinárodní kongres kreslení a užitých umění. Tento kongres byl doplněn mezinárodní Výstavou výtvarné výchovy, kde bylo možné spatřit samostatné oddělení věnované Bauhausu.[14] Díky firmě Baťa bylo v roce 1939 ve Zlíně otevřeno učiliště pro průmyslové výtvarníky. Ve výuce se prolínal praktický, řemeslný a výtvarný výcvik s teoretickými předměty. Největší inspirací byl Bauhaus zlínské škole hierarchií učitelského sboru a to tak, že vedení dílen spadalo do správy uměleckých vedoucích, kteří měli k dispozici odborné pracovníky.[15]

Bauhaus a fotografie[editovat | editovat zdroj]

Před první světovou válkou měla v českém prostředí ve fotografii dominantní postavení hlavně tzv. „umělecká fotografie“ secesního piktorialismu.[16] 8. prosince 1919 na valné hromadě v hotelu Palace v Praze spatřil světlo světa Svaz československých klubů fotografů amatérů. 10. a 11. dubna o rok později v Litoměřicích vznikla německá obdoba SČKFA. Německý svaz nesl název Verband deutscher Lichtbildnervereine in der Tschechoslowakischen Republik se sídlem v Liberci a následně v Teplicích. Rok 1920 se pojí současně také se založením Uměleckého svazu Devětsil.[17] V roce 1922 Karel Teige publikoval stať Foto-kino-film, kde formuloval postoje avantgardy k fotografii a představil Man Rayovy fotogramy.[18] Bauhaus především výrazně ovlivnil českou novou fotografii.

Fotografie na Bauhausu byla zvučným pojmem dávno předtím, než se stala studovaným předmětem. S výukou fotografie se začalo roku 1929, tedy celých deset let po fungování Bauhausu.[19]

Již po otevření školy Bauhaus se mezi jejími studenty objevují jména spojená s československým prostředím a hned vzápětí i s československou fotografií. Významným studentem byl olomoucký rodák a absolvent ateliéru Jana Štursy na pražské Akademii Jindřich Koch.[20] Není bez zajímavosti, že Koch studoval také práva, dějiny umění a sochařství ve Vídni. Ve třicátých letech přibylo ještě studium fotografie u švýcarského fotografa Hanse Finslera (Koch později nastoupil na jeho místo).[21] Koch po Finslerovi převzal vedení fotografického oddělení na uměleckoprůmyslové škole na hradě Geibichenstein u Halle. Jindřich Koch krátce před tragickou smrtí v roce 1934 působil jako fotograf Národního muzea v Praze.[22]

Také další studentka výmarské umělecké školy byla spojena s fotografií. Jednalo se o fotografku Luciu Moholy patřící do pražské německé židovské rodiny Schulzových, která se roku 1921 provdala za László Moholy-Nagye. Ve dvacátých letech se společně věnovali experimentální fotografii. Od roku 1923 studovala ve Výmaru u fotografa Otto Ecknera. Během jejího pobytu v Desavě vznikají známé fotografické série architektury, dílenských prací a osobností školy. Lucia Moholy se účastnila prvních mezinárodních výstav Film und Foto ve Stuttgartu (1929) a Das Lichtbild v Mnichově (1930). V emigraci pak přednášela na uměleckých školách.[23] Její manžel udržoval vřelé kontakty s českou avantgardou a sám se v Československu prezentoval na několika samostatných výstavách.[24]

Mezi studenty Bauhausu dále patřili architekt, grafik, scénograf, fotograf a pedagog škol uměleckých řemesel v Brně a v Bratislavě Zdeněk Rossmann, jeho manželka fotografka Marie Rossmannová, slovenský fotografující architekt Ladislav Foltyn a slovenská fotografka Irena Blühová.

Karel Teige obdržel v roce 1929 pozvání na Bauhaus k cyklu přednášek o sociologii architektury, typografii a estetice. Fotograf Jaromír Funke též uvažoval o studiích na Bauhausu, ale v jeho případě zůstalo pouze u úvah, jelikož upřednostnil pedagogické působení na škole uměleckých řemesel v Bratislavě. Bauhaus se do našeho prostředí dostal i skrze devítiletý pobyt v Praze německý absolvent Bauhausu Werner David Feist věnující se nejen fotografii.[25]

Irena Blühová a Bauhaus[editovat | editovat zdroj]

Fotografka a publicistka Irena Blühová (1904-1991[26]) proslula jako zakladatelka sociální fotografie na Slovensku. S fotografováním začala v polovině dvacátých let 20. století. Mezi léty 1931-1933 studovala na Bauhausu v Desavě obor fotografie, typografie a propagační grafika (reklama) a později na Škole uměleckých řemesel. V Bratislavě vedla knihkupectví, okolo kterého se vytvořila skupina levicové inteligence. Od roku 1933 fungoval kroužek fotografů s názvem Sociofoto. Irena Blühová vytvořila fotografické cykly reportáží o těžkém životě, bídě a práci na různých místech Slovenska. Fotografie Ireny Blühové mají humanistický obsah. Vyzařuje z nich poetika s citlivým smyslem pro kompozici. Jsou zásadní pro formování moderního dokumentu a fotografické reportáže na Slovensku.[27]

Blühová přišla do Desavy v roce 1931. Byla nejen studentkou avantgardního a kosmopolitního Bauhausu, ale zároveň součástí světa lidí kolem Junkersových leteckých závodů. Stejně jako pro mnoho dalších studentů, se pro Irenu Blühovou nenašla možnost ubytovat se přímo v Bauhausu, takže se ocitla v prostředí obytné kolonie dělníků z Junkersových leteckých závodů. Po příchodu do Desavy absolvovala na Bauhausu přípravné kurzy, jejichž zřízení bylo opravdu revoluční. Následovalo studium jednotlivých oborů, tak jako např. studium fotografie u Waltera Peterhansa.[28] Irena Blühová se objevila na Bauhausu až v jeho závěrečné fázi, ale našla tam vše, za čím šla. Po návratu do Bratislavy zjistila fakt, že na tamní uměleckoprůmyslové škole vyučuje typografii odchovanec Bauhausu Zdeněk Rossmann, se kterým přišla i jeho žena Marie Doležalová, studentka Waltera Peterhansa.[29]

Irena Blühová si díky Bauhausu zdokonalila fotografickou techniku a studium dále přispělo také k racionálnějšímu poznání principů, které do té doby jen tušila. Zůstala sociální fotografkou, ale věděla, že účinnost sociální fotografie nespočívá v samotném zachycení faktu, ale že záleží na kultuře fotografického vidění, na sugestivnosti záběru i na výraznosti zpracování. Blühová vzpomíná na školu jako „na školu formování člověka, lidského bytí“.[30]

Významné osobnosti Bauhausu[editovat | editovat zdroj]

Ředitelé Bauhausu[editovat | editovat zdroj]

Bauhaus Dessau[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.usti-aussig.net/autori/karta/jmeno/56-wenzel-august-hablik
  2. http://www.usti-aussig.net/autori/karta/jmeno/239-walter-gropius
  3. http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/345-soutezni-navrh-na-severni-oblast-usti-n-l-od-bauhausu
  4. http://www.itf.cz/dokumenty/jana-novakova-cesti-a-slovensti-fotografove-na-bauhausu.pdf
  5. WHITFORD, FRANK. Bauhaus. Praha: RUBATO, 2015. S. 15. 
  6. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 20-24. 
  7. WHITFORD, FRANK. Bauhaus. Praha: RUBATO, 2015. S. 138. 
  8. ŠKVARNA, DUŠAN; MACEK, VÁCLAV; MOJŽÍŠOVÁ, IVA. Irena Blühová. Martin: Osveta, 1991. S. 28. 
  9. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 12. 
  10. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 51. 
  11. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 52. 
  12. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 53. 
  13. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 56-57. 
  14. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 54. 
  15. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 58. 
  16. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 168. 
  17. BIRGUS, VLADIMÍR; MLČOCH, JAN. Česká fotografie 20. století. Praha: KANT, 2009. S. 361. 
  18. BIRGUS, VLADIMÍR; MLČOCH, JAN. Česká fotografie 20. století. Praha: KANT, 2009. S. 362. 
  19. ŠKVARNA, DUŠAN; MACEK, VÁCLAV; MOJŽÍŠOVÁ, IVA. Irena Blühová. Martin: Osveta, 1991. S. 28. 
  20. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 69. 
  21. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 70. 
  22. BIRGUS, VLADIMÍR; MLČOCH, JAN. Česká fotografie 20. století. Praha: KANT, 2009. S. 59. 
  23. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 70. 
  24. BIRGUS, VLADIMÍR; MLČOCH, JAN. Česká fotografie 20. století. Praha: KANT, 2009. S. 59. 
  25. BIRGUS, VLADIMÍR; MLČOCH, JAN. Česká fotografie 20. století. Praha: KANT, 2009. S. 59. 
  26. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 190. 
  27. HLAVÁČ, ĽUDOVÍT. Dejiny fotografie. Martin: Osveta, 1987. S. 315. 
  28. ŠKVARNA, DUŠAN; MACEK, VÁCLAV; MOJŽÍŠOVÁ, IVA. Irena Blühová. Martin: Osveta, 1991. S. 30. 
  29. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 32. 
  30. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 34. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]