Naum Slutzky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Naum Slutzky
Narození28. února 1894
Kyjev
Úmrtí4. listopadu 1965 (ve věku 71 let)
Stevenage
Alma materWiener Werkstätte
Povolánízlatník, designér šperků, designér nábytku, průmyslový designér a vysokoškolský učitel
Manžel(ka)Hedwig Dülberg (od 1923)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Naum Slutzky (28. února 1894, Kyjev – 4. listopadu 1965, Stevenage) byl německo-britský umělec ukrajinsko-židovského původu. Mimo jiné působil jako mistr v Bauhausu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vídeň, Výmar, Berlín (1905 až 1927)[editovat | editovat zdroj]

Naum Slutzky se narodil v Kyjevě a pocházel ze staré zlatnické rodiny. Již jeho otec Nachman byl zaměstnán jako řemeslník v kyjevské pobočce dvorního klenotníka Carla Petera Fabergého. Kolem roku 1905 rodina kvůli své židovské víře emigrovala do Vídně. Po vyučení v roce 1912 se Slutzky stal zlatníkem ve Wiener Werkstätte. V roce 1914 studoval na Technické univerzitě ve Vídni. V letech 1917 až 1919 studoval na soukromé umělecké škole Johannese Ittena ve Vídni. V roce 1919 ho Walter Gropius jmenoval pomocným mistrem v Bauhausu ve Výmaru, V roce 1921 se Slutzky stal mladším mistrem kovodělné dílny v Bauhausu a následujícího roku se stal mistrem zlatnického řemesla. Jedním z jeho nejdůležitějších děl v Bauhausu je přívěsek vyrobený v letech 1920 až 1922, který daroval studentce Bauhausu Else Kleinwortové a který byl považován za ztracený až do svého znovuobjevení v roce 2009.[1] Roku 1923 se Slutzky oženil s designérkou interiéru Hedwigou Arnheimovou. V roce 1924 opustil Bauhaus, a pak pracoval jako interiérový designér a designér osvětlení. Od roku 1924 do roku 1927 pobýval Naum Slutzky ve Vídni a Berlíně a pracoval pro Dílny výtvarných umění Friedla Dickera a Franze Singera.

Hamburk (1927 až 1933)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1927 se Slutzky usadil v domě rodičů své ženy na adrese Isequai 5 v Hamburku; tam navrhl mj. osvětlení Paláce Emelka pro Karla Schneidera.[2] To byl začátek plodného tvůrčího období. Vystavoval s Hamburskou secesí v Hamburger Kunsthalle a spřátelil se s Maxem Sauerlandtem, ředitelem Muzea umění a řemesel v Hamburku, který ho materiálně a ideově podporoval, dal mu mnoho kontaktů v hanzovním městě a nakonec mu pomohl emigrovat do Velké Británie, V roce 1930 bylo bezdětné manželství s Hedwig Arnheimovou rozvedeno. V roce 1937 padlo mnoho Slutzkyho děl za oběť nacistické akce Zvrhlé umění.

Během archeologických vykopávek v rámci příprav nové stanice metra Červená radnice se roku 2010 podařilo najít jedenáct soch různých umělců, které byly v roce 1937 zkonfiskovány v německých muzeích, aby byly ukázány na výstavách Zvrhlého umění. Mezi nimi byla Busta ženy Nauma Slutzkyho, vzniklá před rokem 1931. S ostatními díly byla uvedena na výstavě Berlínský nález soch. „Zvrhlé umění“ v troskách po bombardování na Řeckém nádvoří Nového muzea na Musejním ostrově.[3][4] Výstava pak pokračovala od dubna do konce září 2012 v Muzeu umění a řemesel v Hamburku.[5]

Londýn a Birmingham (1933 až 1965)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1933 emigroval Slutzky do Londýna a od roku 1935 do roku 1940 učil na Dartington Hall School v Totnes v Devonu. Od roku 1946 do roku 1950 se stal učitelem Střední uměleckoprůmyslové školy v Londýně, V roce 1950 založil Katedru produktového designu na Škole průmyslového designu na Královské vysoké škole umění v Londýně. Od roku 1957 do roku 1964 vedl katedru průmyslového designu na College of Arts and Crafts v Birminghamu. V roce 1965 obdržel profesuru na Ravensbourne College of Art. Slutzky zemřel 4. listopadu 1965 ve Stevenage v Hertfordshiru.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Slutzky byl všestranný umělec, jehož dílo zahrnovalo klenoty jako náhrdelníky, náramky, prsteny a brože ve vysoce kvalitním řemeslném zpracování, buď jako unikátní kusy, anebo zejména od roku 1930 také jako modely šperků určených pro průmyslovou výrobu z méně nákladných materiálů. Již během působení v Berlíně kolem roku 1925 navrhoval Slutzky také nábytek, jako jsou křesla, knihovny, stoly a lehátka, které, stejně jako jeho další návrhy, vycházely z designu zaměřeného na jednoduchost, účelnost a vhodně vybraný materiál. V Hamburku se do popředí dostaly průmyslové vzory, jako stolní lampy pro firmu Chr. Zimmermann ve Frankfurtu nad Mohanem a návrh příborů pro firmu J. A. Henckels v Solingenu. Kromě toho se Slutzky zabýval designem osvětlení a kovových předmětů. Mezi jeho hlavní práce v tomto směru patřilo osvětlení kostela Bugenhagenkirche, hlediště Muzea umění a řemesel, Filmového paláce Emelka a Nového židovského chrámu, vše v Hamburku. Dále tvořil i práce z oblasti „volného umění“: jsou známy návrhy soch zvířat a figurálních děl. Během pobytu v Anglii se Slutzky stal učitelem: založil katedry průmyslového designu na uměleckých školách a během 30 let výuky formoval generace britských průmyslových designérů.

Výběr výstav[editovat | editovat zdroj]

1928 až 1965[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1965[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení ve veřejných sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Pinakothek der Moderne: Bauhaus-Anhänger von Naum Slutzky. 2016
  2. ↑ Heinrich de Fries: Karl Schneider: Bauten. Mit einer Einleitung von Heinrich de Fries. Hübsch, Berlin/Leipzig/Wien 1929; Neuausgabe: Gebr. Mann, Berlin 2001, ISBN 3-7861-2365-9
  3. ↑ Staatliche Museen zu Berlin: Der Berliner Skulpturenfund. „Entartete Kunst“ im Bombenschutt Archivováno 9. 7. 2018 na Wayback Machine.
  4. ↑ Nazi-Ausstellung „Entartete Kunst“: Verschollene Skulpturen wiederentdeckt. In: Spiegel Online. 8. November 2010
  5. ↑ Museum für Kunst und Gewerbe Hamburg: Der Berliner Skulpturenfund Archivováno 18. 6. 2021 na Wayback Machine.. 2012

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naum Slutzky na německé Wikipedii.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Naum_Slutzky&oldid=22312384“