Vít Obrtel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vít Obrtel
Narození 22. března 1901
Olomouc
Úmrtí 12. června 1988 (ve věku 87 let)
Praha
Povolání spisovatel, básník a architekt
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vít Obrtel (22. března 1901 Olomouc12. června 1988 Praha) byl český architekt, teoretik architektury, designér, návrhář nábytku, scénograf, typograf, knižní grafik, básník a redaktor.

Vít Obrtel se narodil do rodiny Heleny Obrtelové (roz. Hradilové, *24. října 1874) a Františka Obrtela (31. března 1873 – 13. února 1962), novináře a spisovatele. Celé dětství prožil v Olomouci, kde také zahájil středoškolské studium na reálce, ale dokončil je maturitou v Praze (1918). Poté vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze (1918–1925, u prof. Antonína Engela a Rudolfa Kříženeckého).

Po praxi v soukromém ateliéru vstoupil Ing. arch. Obrtel do služeb pražské obce jako architekt-projektant. Od roku 1927 působil ve stavebním oddělení ministerstva pošt a telegrafů v Praze a Karlových Varech. V roce 1931 založil v Praze vlastní architektonický ateliér. V roce 1941 byl vězněn v koncentračním táboře Terezín. Od roku 1948 pracoval v pražském projektovém ústavu s pozdějším názvem Stavoprojekt (r. 1950 byl vyšetřován kvůli stykům s Karlem Teigem a sympatiím k trockismu). V roce 1960 se podílel na založení pracoviště zaměřeného na projektování zdravotnických zařízení (později Zdravoprojekt). Zde působil jako vedoucí projekčního střediska až do odchodo do důchodu (1985).[1] Erkul.

Byl jedním z členů tzv. Puristické čtyřky. Stál v čele časopisu Kvart (1930–1937, 1945–1949). V roce 1931 vydal spolu s Bohuslavem Broukem a Jindřichem Štyrským kulturní leták Rok.

Publikoval projekty a texty v revuích Stavba, Pásmo, Disk, Tam-tam, Fronta, ReD, Plán, Rock, Kvart, Architektura, Československý architekt aj., přičemž čtvrtletník Kvart založil, byl jeho šéfredaktorem, typografem a grafickým úpravcem.

Knižní grafikou a typografií – v konstruktivistickém duchu – se zabýval od roku 1926 a upravil téměř padesát knižních titulů, zejména svých přátel – V. Vančury, V. Nezvala, J. Seiferta, Fr. Halase aj., nejvíce pro Škeříkovo nakladatelství Symposion.

Člen řady spolků, např. Spolku posluchačů architektury, Skupiny Kvart, skupiny ARDEV (Architekti Devětsilu), Devětsilu (Uměleckého svazu Devětsil), Klubu architektů, Spolku československých inženýrů a architektů, Svazu architektů ČSSR, Spolku výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes),[2] Spolku českých bibliofilů[3] aj.

Po ovdovění žil s českou básnířkou Marií Bieblovou, vdovou po českém básníku Konstantinu Biebelovi.

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 mu byla udělena pocta České komory architektů in memoriam.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKALICKÁ, Vlasta. Vít Obrtel. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 1998, aktualiz. 13. 11. 2006 [cit. 6. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1089
  2. Obrtel, Vít. In: Informační systém abART. c2006 [cit. 1. 5.2017]. Přístupné z: http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=heslo&i=0&Fmistoumrti=&Fprijmeni=obrtel&Fjmeno=&FnarozDen=&FnarozMes=&FnarozRok=&FumrtiDen=&FumrtiMes=&FumrtiRok=&Fmisto=&Fobor=
  3. Jaroslava Vaňková Divišová, osobní setkání, 1984.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: Odeon, 1985. 573 s.
  • OBRTEL, Vít, MATYS, Rudolf, ed. a ŠVÁCHA, Rostislav, ed. Vlaštovka, která má geometrické hnízdo: projekty a texty. 1. vyd. v tomto uspořádání. Praha: Odeon, 1985. 361 s.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]