Jaroslav Fragner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. Jaroslav Fragner
Jaroslav Fragner na lešení kostela sv. Mikuláše na Malé Straně se školou architektury AVU (60. léta 20. stol.)
Jaroslav Fragner na lešení kostela sv. Mikuláše na Malé Straně se školou architektury AVU
(60. léta 20. stol.)
Narození25. prosince 1898
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. ledna 1967 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
VzděláníČVUT, AVU
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Povoláníarchitekt, urbanista, vysokoškolský pedagog
RodičeKarel Fragner
Manžel(ka)
Děti
Příbuzní
Hnutíkubismus, funkcionalismus
Významná dílaElektrárna ESSO Kolín,
Buvila Kostelec nad Černými lesy,
Movila, Orvila Nespeky,
rekonstrukce Karolina
OvlivněnýJosef Gočár, Le Corbusier
Ocenění
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Fragner (25. prosince 1898 Praha[1]3. ledna 1967 tamtéž) byl český architekt, malíř a návrhář.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Účastnil se 1. světové války, kde byl v prosinci 1917 vážně zraněn (na italské frontě u Piavy). Po uzdravení studoval na ČVUT architekturu u profesora Antonína Engela (19171922). Studia ale pro neshody s vyučujícími nedokončil. Zpočátku krátce pracoval v ateliéru s Karlem HonzíkemEvženem Linhartem, od roku 1922 se věnoval samostatné práci. V roce 19341935 dokončil svá studia v mistrovské třídě na Akademii výtvarných umění u profesora Josefa Gočára.

Spolu s Karlem Honzíkem, Evženem LinhartemVítem Obrtelem tvořili tzv. Puristickou čtyřku. Roku 1923 společně vstoupili do Devětsilu. Vedle Puristické čtyřky tvořili Architektonickou sekci Devětsilu (ARDEV) ještě František Maria Černý, Bedřich Feuerstein, Antonín Heythum, Jiří Kroha, Jaromír KrejcarPavel Smetana.[2][3]

Po rozpadu Devětsilu vstoupil v roce 1931 do Spolku výtvarných umělců Mánes.[4] Zde se významně společensky angažoval. V roce 1934 se stal předsedou skupiny architektů SVU Mánes, v roce 1936 místopředsedou a v roce 1939 předsedou SVU Mánes. Fragner byl stoupencem spojení moderní architektury s výtvarným uměním. Na celkovém řešení navrhovaných projektů často spolupracoval s předními malíři a sochaři. [3]

Po válce byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění a v letech 19541958 zde působil jako rektor.[5] Vlastní projekční ateliér provozoval po roce 1948 pod hlavičkou Stavoprojektu (1948–1954) a později pod hlavičkou SÚRPMO. V roce 1953 byl jmenován předsedou Svazu architektů ÚSČVU. V roce 1956 písemně protestoval proti rozhodnutí[6] o zrušení SVU Mánes a zabavení jeho majetku státem. V roce 1959 byl odvolán ze všech funkcí, ale paradoxně i zahrnut poctami: byl mu propůjčen Řád práce a v roce 1965 titul národní umělec. [3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kubismus[editovat | editovat zdroj]

Z let 19181922 se dochovaly studie kubistických průčelí, nábytku a grafické návrhy.

Funkcionalismus[editovat | editovat zdroj]

Ve dvacátých letech mezi jeho první práce patří soutěžní návrh na divadlo v Olomouci ve spolupráci s Evženem Linhartem [7] a dva činžovní domy v Praze-Košířích. [3]

Na přelomu dvacátých a třicátých let vytvořil čistě funkcionalistické návrhy a realizace. Sem patří Kojenecký pavilon v Mukačevu, návrhy vil na Barrandově, realizované vily v Kolíně a v Nespekách a dále průmyslové objekty továrny Léčiva B. F. v Dolních Měcholupech.[3]

Jeho významným klientem byl Ing. Václav Budil, ředitel Elektrárenského svazu středolabských okresů (ESSO). Nejdříve mu vyprojektoval v letech 1928–1929 soukromou tzv. Budilovu vilu v Kolíně[8] a brzy poté Fragner vyhrál soutěž na komplex nové kolínské elektrárny ESSO. Po dokončení první fáze projektu v roce 1932 mu postupně zadal i výstavbu nejen několika dalších objektů v Kolíně (obytné domy, administrativní budova), v Kostelci nad Černými lesy (rozvodna a dělnické domy ESSO) a v Uhlířských Janovicích (rozvodna ESSO), ale i vlastní letní vilu v Kostelci nad Černými lesy.[9]

Účastnil se rovněž na vítězném projektu novostavby kancelářské budovy ČTK v Opletalově ulici (1927, spoluautoři: Karel Honzík, Josef Havlíček, Evžen Linhart, Pavel Smetana).

Třicátá léta[editovat | editovat zdroj]

Pod vlivem Le Corbusierovým se odchýlil od čistě funkcionalistické tvorby. Podnikl studijní cesty do Francie (1935) a Spojených států amerických (1936). V této době realizoval budovu pojišťovny Merkur v Praze v Revoluční třídě a navrhl řadu interiérů.

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce v projektu Parlamentu Republiky československé na Letné (spolu s Vincencem Makovským) opustil funkcionalistický styl. Vedle své pedagogické činnosti se věnoval především rekonstrukcím historických objektů. Sem patří jeho rekonstrukce Karolina, Betlémské kaple a práce na Pražském hradě (např. dlažba 2. nádvoří).[3]

Některé Fragnerovy stavby (elektrárna ESSO v Kolíně, vily ze 30. let, rekonstrukce Karolina) jsou řazeny k vrcholům české architektury 20. století.[10]

Realizované stavby (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle původního projektu měla mít budova deset nadzemních podlaží. Na nátlak regulační komise byl ve finálním projketu počet podlaží snížen na osm.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
  2. KOTALÍK, Jiří T. Okouzlení architekturou. In: FRAGNER, Benjamin. Jaroslav Fragner : náčrty a plány. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 1999. S. 10. (česky, anglicky)
  3. a b c d e f CODR, Milan; BLAHOTA, Jiří. Přemožitelé času sv. 18. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jaroslav Fragner, s. 126–130. 
  4. seznam členů SVU Mánes
  5. Přehled pedagogů AVU do roku 1990 | AVU. www.avu.cz [online]. [cit. 2018-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-15. 
  6. rozhodnutí je publikováno na stránkách SVU Mánes Archivováno 10. 3. 2010 na Wayback Machine.
  7. Databáze divadel / Divadelní architektura v Evropě. www.theatre-architecture.eu [online]. [cit. 2020-05-19]. Dostupné online. 
  8. http://cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin/domy-na-predmestich
  9. http://cestyapamatky.cz/kolinsko/kostelec-nad-cernymi-lesy/budilova-letni-vila
  10. KOTALÍK, Jiří T. Okouzlení architekturou. In: FRAGNER, Benjamin. Jaroslav Fragner : náčrty a plány. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 1999. S. 8. (česky, anglicky)
  11. Elektrárenský svaz středolabských okresů
  12. http://www.planetarium.cz/?cat=25

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • In: FRAGNER, Benjamin. Jaroslav Fragner : náčrty a plány. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 1999. (česky, anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Václav Špála
19401956
Jaroslav Fragner
Nástupce:
činnost spolku přerušena