Planetárium Praha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Planetárium Praha
Planetárium Praha v roce 2012
Planetárium Praha v roce 2012
MístoPraha 7 a Bubeneč
StátČesko
Souřadnice
Webová stránkawww.planetum.cz
Kód památky40595/1-1560 (PkMISSezObr) (součást památky Královská obora)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Planetárium Praha (Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy) je budova stojící v pražském Bubenči u Stromovky a Výstaviště. Jeho zřizovatelem je Hlavní město Praha. Planetárium bylo postaveno dle návrhu architekta Jaroslava Fragnera[1] a veřejnosti zpřístupněno 20. listopadu 1960. Jeho kopule je jedna z největších na světě, v průměru měří 23,5 m. Astronomický sál je vybaven jak optomechanickou, tak digitální promítačkou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poprvé bylo Velké Zeissovo projekční planetárium (přístroj) představeno veřejnosti jenskou firmou Carl Zeiss na veletrhu v Lipsku v šedesátých letech 20. století. Tuto výstavu navštívili i bratislavský a pražský primátor Václav Vacek. Oba primátoři přímo na výstavě podepsali závaznou smlouvu na dodávku dvou přístrojů v hodnotě 10 milionů Kčs – pro Prahu a Bratislavu. Budovy pro přístroje neexistovaly, ale s jejich stavbou se počítalo. Výstavba budovy pražského planetária byla zahájena v roce 1958 a autor projektu Jaroslav Fragner se nevyhnul některým atributům stylu, pro nějž se vžil název sorela (římsy, vstupní portikus). Stavbu měla zdobit i mozaika, která se ale v době výstavby jevila poněkud anachronicky a nakonec provedena nebyla.[2] Na rozdíl od bratislavského planetária byla pražská budova a na objednávku vyrobený přístroj Velkého Zeissova projekčního planetária zpřístupněny veřejnosti dne 20.11.1960. Od roku 19601999 byl ředitelem pražského Planetária astronom a kartograf Antonín Rükl. Firma Carl Zeiss z Jeny dodala do Československa oba přístroje, ale představitelé města Bratislavy budovu stavět ani nezačali a svůj přístroj nechali v bednách ve skladu na Žitném ostrově. Při povodni byly tyto bedny zaneseny bahnem. Týmy Antonína Rükla a firmy Carl Zeiss přijely a napravily vzniklé škody, ale Bratislava přístroj na bezpečnější místo nepřestěhovala a stavbu budovy znovu odložila. Když se situace s bahnem opakovala podruhé, přestalo se o bratislavském planetáriu mluvit. Do roku 1979 spadalo pražské planetárium pod Park kultury a oddechu Julia Fučíka. V roce 1979 bylo torzo bratislavského planetária součástí výstavy ve foyeru planetária pražského, kam bylo převedeno „na součástky“. Nedostupným zdrojem informací jsou inventarizace hmotného majetku v příslušných organizacích. Velké Zeissovo projekční planetárium sloužilo veřejnosti a školám v letech 1960–1991.[3]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Optomechanický projektor Cosmorama, nainstalovaný v roce 1991, byl vyroben firmou Carl Zeiss AG a je poslední stále pracující zařízení tohoto typu. V současnosti (rok 2019) je umístěný na pohyblivých ramenech, aby mohl být skryt a nestínil tak při moderním digitálním promítání.

Digitální promítací systém SkySkan Definiti, nainstalovaný v roce 2009 a modernizovaný v roce 2014, má nejvyšší rozlišení v Evropě. Jeho šest projektorů Sony SRX T-615 je schopno vytvořit obraz v rozlišení 8K.

Projektor Cosmorama v roce 2006, ještě bez pohyblivých ramen

Planetárium uvádí desítky připravených programů. Je otevřeno každý den.

Od roku 1979 je planetárium součástí příspěvkové organizace Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy.[4] Kromě tohoto planetária patří do této organizace i Štefánikova hvězdárna na Petříně, Hvězdárna Ďáblice, které vystupují pod společnou značkou Planetum, a společné pracoviště s Hvězdárnou a planetáriem České Budějovice – Koperníkova kopule na Hvězdárně Kleť.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. planetum. planetum [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (česky) 
  2. LUKEŠ, Zdeněk a KRATOCHVÍL, Petr. Praha moderní: velký průvodce po architektuře 1950-2000. IV. Vydání první. V Praze: Paseka, 2015. 251 stran. .
  3. http://hisec.astro.cz/_old/hvezdarny/hvezdarny-praha-p.htm
  4. http://kultura.praha.eu/public/38/d8/9f/1315863_213219_HaP.doc

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]