Václav Vacek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Václav Vacek (rozcestník).
JUDr. Václav Vacek

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1936 – 1938

Primátor hl. města Prahy
Ve funkci:
1945 – 1945
Předchůdce Alois Říha
Nástupce Petr Zenkl
Ve funkci:
1946 – 1954
Předchůdce Petr Zenkl
Nástupce Adolf Svoboda
Stranická příslušnost
Členství soc. dem.
KSČ

Narození 11. září 1877
Libochovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. ledna 1960
(ve věku 82 let)
Praha-Lhotka
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Profese spisovatel, advokát, novinář a politik
Ocenění Řád republiky
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Vacek (11. září 1877 Libochovice[1]18. ledna 1960 Praha-Lhotka) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, meziválečný senátor Národního shromáždění a ve 40. a 50. letech 20. století primátor hlavního města Prahy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1889 studoval na německojazyčném gymnáziu ve Štěpánské ulici v Praze. Poté, co se celá rodina přestěhovala do Prahy, přešel na českojazyčné gymnázium na Vinohradech. V roce 1902 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Působil jako advokát a pak se začal politicky angažovat coby redaktor sociálně demokratického Práva lidu. Velký vliv na jeho politické směřování měl sociálně demokratický předák Bohumír Šmeral. V letech 19071911 působil ve Vídni na postu parlamentního zpravodaje Práva lidu a listů Rovnost a Nová doba a taky jako tajemník sociálně demokratického poslaneckého klubu na Říšské radě. Od roku 1912 byl vedoucím redaktorem večerníku Práva lidu a krátce nato i revue Akademie.[2]

Během událostí října 1918 byl tajemníkem Národního výboru československého. Pak působil coby tajemník Františka Soukupa, ministra spravedlnosti ve vládě Karla Kramáře. Během rozkolu v Československé sociálně demokratické straně dělnické přešel do nově vzniklé KSČ. Byl redaktorem komunistického Rudého práva, v letech 19231938 byl členem pražského městského zastupitelstva. Poprvé zde křeslo získal v komunálních volbách v roce 1923, kdy se poprvé volilo v rámci nově zřízené Velké Prahy. Patřil ke stoupencům umírněného šmeralovského směru v KSČ a jeho práce v zastupitelstvu byla převážně věcného charakteru.[2]

Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění za KSČ. Nastoupil dodatečně v říjnu 1936 poté, co rezignoval senátor Josef Haken. V senátu setrval do prosince 1938, kdy jeho mandát zanikl v důsledku rozpuštění KSČ.[3]

Za války působil jako antifašistický odbojář, který byl v době Protektorátu Čechy a Morava několikrát zatčen gestapem, poprvé už 15. března 1939. Od roku 1942 žil jako penzista mimo politické dění ve své vile v Lhotce. Když 5. května 1945 revoluční Národní výbor převzal do své správy pražský magistrát, byl Vacek jedním z trojice Eustach Mölzer (národní socialista) – Vacek (KSČ) – Prokop (sociální demokrat), která jej řídila. Pod jeho vedením se radnice stala centrem povstání v Praze. Do služeb povstání dokázal zapojit pouliční rozhlas. V srpnu 1945 se do primátorského křesla vrátil předválečný primátor Petr Zenkl (Vacek byl prvním náměstkem primátora) a to až do voleb v roce 1946, kdy byl 1. července 1946 po volebním vítězství KSČ zvolen opět Vacek.[2][4]

Během únorového převratu v roce 1948 se podílel na přebírání moci komunisty, ale jeho vliv v pražské politice po roce 1948 klesl (dominantní slovo měl Josef Krosnář jako zástupce vedoucích orgánů KSČ). Pod Vackovým vedením Praha zahájila významné dopravní stavby a proběhly v ní ekonomické změny související s nástupem komunistického režimu (znárodnění). Primátorem hl. m. Prahy zůstal do roku 1954, pak odešel do penze. Po primátoru Vackovi byla pojmenována první stanice na úseku II. trasy C pražského metra, v roce 1990 přejmenovaná na Roztyly, Náměstí primátora dr. Vacka (1952–1990), dnes Mariánské náměstí[5] a Stadion Dr. Václava Vacka (1953-1990) ve Vršovicích, domovský stánek SK Slavia Praha.

Zastával i vysoké stranické funkce. VIII. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Roku 1954 a 1955 získal Řád republiky.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Libochovice
  2. a b c JUDr. Václav Vacek [online]. praha.eu [cit. 2011-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-04. (česky) 
  3. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-15]. Dostupné online. (česky) 
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 469. (česky) 
  5. Pražský uličník A-N, Libri, Praha 1997, s. 441
  6. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2014-12-13]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]