František Muzika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
František Muzika
František Muzika
foto Karel Kuklík, 60. léta
Narození 26. červen 1900
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. listopadu 1974 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání pedagog a malíř
Ocenění Řád práce
Podpis František Muzika signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Muzika (26. června 1900, Praha[1]1. listopadu[2] 1974, Praha) byl český malíř, ilustrátor, typograf a scénograf.

Život[editovat | editovat zdroj]

František Muzika (vlevo) se sochařem Bedřichem Stefanem ve svém ateliéru, asi 1930.

V letech 19181924 studoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. Poté odjel do Paříže, kde v letech 19241925 pokračoval ve studiích na Académie des beaux-arts. V letech 1945–1970 působil jako profesor na VŠUP v Praze ve Speciálním ateliéru užité grafiky ke knižní úpravě a plakátu.

V roce 1921 vstoupil do Devětsilu, ale hned následující rok přešel do SVU Mánes.[3] Dále byl členem Nové skupiny. Od roku 1927 spolupracoval s Otakarem Štorch-Marienem a stal se uměleckým ředitelem nakladatelství Aventinum a redaktorem časopisu Musaion. Později pracoval pro nakladatelství Melantrich a František Borový.

Byl též významným scénografem, navrhl přes 100 výprav, z toho v letech 1927–1947 provedl 43 výprav pro Národní divadlo v Praze [4]

Vedle rozsáhlé malířské činnosti se věnoval volné, užité a drobné grafice, ilustraci, typografii, karikatuře, výtvarné kritice a scénografii. Byl těsně svázán s meziválečnými avantgardními proudy a ve svých úpravách uplatňoval výrazový repertoár „nové typografie“, přesto má jeho typografická tvorba spíše klasicistní charakter. Muzikovou nejvýznamnější teoretickou prací je dvousvazkové monumentální dílo Krásné písmo ve vývoji latinky (1958, 1963), které bylo vydáno i v německém překladu (Die schöne Schrift, 1965).

Muzikovo 'Krásné písmo' je pro typografii přinejmenším tím, čím je anatomický atlas pro medicínu. Obdobně obsáhlé dílo je unikátní i ve světovém kontextu. I typografové neznalí češtiny toto dílo schraňují kvůli jedinečným obrazovým reprodukcím jinak těžko dostupných ukázek písem. Text je čtivý a vzhledem k charakteru typografie samé ani půl století od vzniku nijak podstatně nezestárl. Recenze Petr Somol, 2005

Jaroslav Seifert, se loučí a vzpomíná na svého celoživotního přítele těmito slovy:

...A tak člověk, kterému leží na srdci otázka, jež je společnou věcí nejen malířů, básníků a filosofů, nýbrž všech, kdo se neženou jen za penězi a poctami a mocí, je v pokušení chopit se této jediné splněné naděje a udělat z ní příklad. Připomínat, nabádat, opakovat, zapřísahat! Hle to je cesta! Toto je cesta ke splnění Tvé naděje. U Tebe toto hledání bylo hloubavé, úsilovné, soustředěné. S vnitřní kázní a kritičností a zároveň s velkolepou výtvarnou fantazií. Odříkavé, nehalasné, pokorné. Jaké štěstí bylo jít s Tebou Tvou velikou a strmou cestou z ticha zátiší k Malému a Velkému snu a k Tvým nezapomenutelným Ostrovům. Nebylo možné nejít. Síla Tvé fantazie nutila k cestě, která byla vroubena jakoby znameními divukrásných přeludů. Šel jsi za svým viděním a nespěchal jsi. Věděl jsi, kam jdeš. Viděli jsme svítit Tvá okna na větvích stromů. Tvá gesta byla vždycky uměrná a byla menší a menší, protože jich nebylo potřebí. Prošel jsi těsnou branou, za níž se vynořovaly Tvé nové a nové obrazy. Jako blesky světel ve tmě a jako zádumčivý stín v oslňujici záři. Nenechával jsi odpočinout našim očím a naši zvědavost i úžas podpaloval jsi neustále svou neúnavnou fantazií…[5]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Muzikovo obrazy a kresby jsou zastoupeny v mnoha českých a mezinárodních galeriích, včetně Centre Pompidou, Paříž. V Československu začal vystavovat v r. 1922.

Účast na mezinárodních výstavách[editovat | editovat zdroj]

  • 1948 – Biennale Benátky, Italie[6]
  • 1964 – Biennale Benátky, Italie
  • 1968 – Obsessions et Visions, Gallery André François Petit, Paříž[7]
    Vystavoval společně s Giorgio de Chirico, Max Ernstem, Salvadorem Dali, René Magrittem a ostatními.
  • 1969 – Surrealism in Europe, Baukunst Gallery, Kolín nad R., Německo
  • 1969 – “Phases”, Musee d’Ixelles, Brusel, Belgie

Mezinárodní samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1965 – Galleria del Naviglio, Milano, Italie
  • 1965 – Galleria del Cavallino, Benátky, Italie
  • 1967 – Galerie Maya, Brusel, Belgie
  • 1971 – Lambert Monet Art Gallery, Ženeva, Švýcarsko
  • 1972 – Baukunst Galerie, Kolín nad R., Německo

Účast na mezinárodních výstavách scénografie[editovat | editovat zdroj]

  • Vídeň 1935
  • Milano 1936
  • Paříž 1937
  • São Paulo 1959
  • Putovní výstava, Jižní Amerika 1960–1963

Mezinárodní ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1936 - bronzová medaile scénografie - Milano
  • 1937 – 2 ceny (scénografie) Paříž [8]
  • 1939 – 2 ceny VI. Triennale, Milano[8]
  • 1959 – Zlatá medaile – knižní grafika, Lipsko, Německo[8]

Plakáty[editovat | editovat zdroj]

Článek o historii Pražského jara. Obrázky - logo od F. Muziky zdobi průčelí Rudolfina a Obecního domu.

  • E. Filla výstava 1947
  • J. Wagner výstava 1957

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1936 – bronzová medaile za scénické návrhy na mezinárodní výstavě dekorativního umění v Miláně
  • 1959 – zlatá medaile na mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku
  • 1959 – Matějčkova cena SČVU
  • 1961 – zasloužilý umělec
  • 1966 – Řád práce
  • 1967 – Cena kritiky v Bruselu

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Petra na Poříčí v Praze
  2. některé zdroje uvádějí datum 2. listopad
  3. Seznam členů SVU Mánes
  4. archiv Národního divadla
  5. Tetiva, Vlastimil a Koubská, Vlasta(2012). František Muzika. Gallery Praha, 267. ISBN 978-80-86990-14-9. 
  6. Archiv Národní galerie Praha, Praha, Česká republika
  7. (1968) Obsessions et Visions (exhibit catalog). 122, bd Haussmann, Paris 8e: Galerie André François Petit. 
  8. a b c Památník národního písemnictví Praha, Praha, Česká republika

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MUZIKA, František. Krásné písmo ve vývoji latinky (i. a II. díl), 1476 s., Nakl. Paseka, 2005, ISBN 80-7185-740-8
  • FABEL, Karel. Současná typografie. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981. 71 s.
  • PAVLIŇÁK, Petr (ed.). Slovník českých a slovenských výtvarných umělců A–Z. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2010.
  • ŠMEJKAL, František. František Muzika. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 240 s.
  • František Muzika, Tetiva V, Koubská V, 2012, monografie 472 s., vyd. Gallery, Praha ve spolupráci s AJG Hluboká n/V a Národním muzeem, ISBN 978-80-86990-14-9
  • ANDĚL, Jaroslav. Umění pro všechny smysly : meziválečná avantgarda v Československu. Praha: Národní galerie, 1993. ISBN 80-7035-056-3. (čeština) 
  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 164, 166, 170, 210.
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002. Ostrava 2002. IX. Ml-Nou, s. 145-147.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]