Adolf Hoffmeister
Adolf Hoffmeister | |
![]() |
|
Narození | 15. srpna 1902 Praha |
---|---|
Úmrtí | 24. července 1973 (ve věku 70 let) Říčky v Orlických horách |
Povolání | spisovatel, karikaturista, novinář, politik, malíř a libretista |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Ocenění | národní umělec (1967) |
![]() |
|
![]() |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adolf Hoffmeister (15. srpna 1902 Praha[1] – 24. července 1973 Říčky) byl český spisovatel, publicista, dramatik, malíř, karikaturista, překladatel, diplomat, právník a cestovatel.
manželka | Marie Prušáková–Honzíková, překladatelka, spisovatelka (1926–1930) |
---|---|
manželka | Lilly Strichová, herečka (1946–1973) |
syn | Martin Hoffmeister, režisér, scenárista |
syn | Adam Hoffmeister, výtvarník |
Obsah
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině pražského advokáta JUDr. Adolfa Hoffmeistera (1870—1936) a jeho manželky Marie, rozené Schnöblingové (1881—??).[1]
Studoval na gymnáziu a po maturitě pokračoval v studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou vystudoval v roce 1925 a po ukončení studia se stal společníkem v právnické kanceláři svého otce. Od roku 1927 spolupracoval s Osvobozeným divadlem, v letech 1928–1930 pracoval jako redaktor v Lidových novinách a v letech 1930–1932 v Literárních novinách.
V letech 1926—1930 byl ženat s prozaičkou a výtvarnou teoretičkou Marií Prušákovou (1903—2004). (Později znovu provdaná Honzíková, manželka architekta Karla Honzíka.)[2]
Emigrace[editovat | editovat zdroj]
V roce 1939 emigroval do Paříže, kde byl 7 měsíců vězněn, a po kapitulaci Francie odešel do Maroka, kde se dostal do koncentračního tábora. V roce 1941 přes Lisabon dorazil do New Yorku, kde pracoval jako redaktor v Úřadě pro válečné informace a jako hlasatel a redaktor Hlasu Ameriky.
Po 2. světové válce[editovat | editovat zdroj]
Domů se dostal po skončení 2. světové války v roce 1945; v tomto roce také vstoupil do KSČ. O rok později pracoval pro UNESCO, od roku 1948 byl velvyslancem ve Francii, od roku 1951 byl profesorem a v letech 1954–1956 byl rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
V lednu 1946 se oženil s Lilly Strichovou (1914—1985)[p 1], se kterou měl syny Martina Davida (režisér, *1947) a Adama (výtvarník, *1953).[3]
Měl možnost cestovat po celém světě. Např. kniha Pohlednice z Číny (1954), popisuje cestu českých kulturních pracovníků po této zemi. V roce 1962 navštívil jako člen vládní delegace i jižní a Střední Ameriku.
Závěr života[editovat | editovat zdroj]
Angažoval se v období pražského jara 1968, kde se pokoušel o oživení ideálů avantgardy a současně tlumil radikální názory. (Viz např. jeho podpis pod dopisem kulturních pracovníků Ústřednímu výboru KSČ v březnu 1968.[4] Po prověrkách ÚV KSČ v roce 1970 byl vyloučen z KSČ a byl vyloučen z veškeré veřejné, publikační i výstavní činnosti. Zemřel na infarkt 24. července 1973 na své chalupě v Říčkach v Orlických horách.[5]
Kulturní angažovanost[editovat | editovat zdroj]
V roce 1920 se stal spoluzakladatelem Svazu moderní kultury – Devětsil, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, členem kulturněpolitických organizací (Levá fronta, Společnost pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem, Klub českých a německých divadelních pracovníků). Po emigraci do Francie byl ve spojení s odbojovými organizacemi a založil i centrum čs. exilových kulturních pracovníků.
V letech 1965–1967 byl předsedou Svazu československých výtvarných umělců a předsedou Československého PEN klubu.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Byl nejen právníkem a politikem, ale zejména karikaturistou, ilustrátorem, autorem koláží, spisovatelem, básníkem, dramatikem, organizátorem zahraničních výstav a sběratelem umění. Řadí se k předním osobnostem předválečné české avantgardy.
Jeho nejznámějšími díly jsou karikatury významných osobností, zejména kulturní avantgardy. Pro jeho kresbu byla charakteristická jednoduchost a vtip. Zobrazované osoby nezesměšňoval a ve zkratce zachycoval jejich rysy.[6] Známá je jeho kresba "Pátečníků" a portréty T.G. Masaryka).[7]
Okolo roku byl ovlivněn dadaismem,[8] psal básně, divadelní hry (pro Osvobozené divadlo, a D 35 E. F. Buriana), psal a kreslil do periodik (Tribuna, Rozpravy Aventina, Pestrý týden, Lidové noviny a další). Je spoluautorem českého překladu úryvku Anna Livia Plurabella z románu Finnegans Wake od Jamese Joyce, se kterým se osobně znal.
Poezie a próza[editovat | editovat zdroj]
- 1918 / 1921 - Předobrazy a prózy (chystaná prvotina, pro úpadek nakladatele nevyšla)
- 1922 - Podmořské hvězdy
- 1926 - Abeceda lásky
- 1926 - Cambridge - Praha
- 1926 - Obratník Kozoroha
- 1927 - Park
- 1927 - Nevěsta
- 1927 - Hors d'oeuvre: Feuilletony, karikatury, epigramy
- 1927 - Hledá se muž, který má dost času
- 1929 / 1930 - Zeměkoule
- 1930 - Kalendář
- 1930 / 1960 - Poezie a karikatura
- 1931 - Piš, jak slyšíš
- 1931 - Povrch pětiletky
- 1931 - Světobol
- 1932 - Zpívající Benátky
- 1933 - Svět za mřížemi
- 1933 - Mír
- 1935 - Mládí ve hře
- 1937 - František Xaver Šalda
- 1937 - Americké houpačky
- 1938 - Brundibár (libreto k opeře Hanse Krásy, premiéra až 1943 v Terezíně)
- 1939 - Trhanec aneb Král Hladomor
- 1939 / 1940 - Vězení
- 1941 - Turistou proti své vůli (The Animals Are In Cages/Unwilling Tourist)
- 1942 - Slepcova píšťalka aneb Lidice
- 1951 - Tři měsíce v New Yorku
- 1954 / 1956 - Pohlednice z Číny
- 1954 - Kuo-Chua: Cestopisná reportáž o čínském malířství
- 1954 - Jak jsem znal V. H. Brunnera
- 1955 - Sto let české karikatury
- 1955 - Karel Václav Klíč: O zapomínaném umělci, který se stal vynálezcem
- 1956 - Dalekohled aneb Kdo nevěří, ať tam běží
- 1957 - Vyhlídka z pyramid: Cestopisná reportáž o novém mládí nejstarší kultury světa
- 1958 - Reportáž o kongresu pro odzbrojení a spolupráci národů ve Stockholmu od 16. do 22. července 1958
- 1958 - Made In Japan: Cestopisná reportáž o zemi, kde vybuchla první atomová puma
- 1959 - Současné čínské malířství
- 1961 - Pozdrav Picassovi
- 1961 - Nezvalovi
- 1963 - Hry a protihry
- 1963 - Hry z avantgardy
- 1963 - Mrakodrapy v pralese
- 1965 - Čas se nevrací!
- 1967 - Paříž & okolí
- 1968 - Historie povstání jedněch proti druhým
- 1988 - Podoby & předobrazy
- 1991 - Pissoir
- 1991 - Poprava
Výběry[editovat | editovat zdroj]
Ilustrace (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Anarchista Čtvrtek (G.K. Chesterton ; přeložil Jiří Foustka, Praha, Ladislav Kuncíř, 1928)
- Klub podivných živností (G.K. Chesterton, přeložil Jiří Foustka, V Praze, Ladislav Kuncíř, 1928)
- 10 HP (Ilja Erenburg, překlad V. Koenig, V Praze, Ot. Štorch-Marien, 1930)
- Podivuhodný kouzelník (Vítězslav Nezval, úvodní esej napsal, svazek uspořádal a životopisnými a bibliografickými daty opatřil Milan Kundera, Praha, Československý spisovatel, 1963)
- První lidé na Měsíci (Herbert George Wells, přeložila Dagmar Knittlová, Praha, SNKLU, 1964)
Filmografie[editovat | editovat zdroj]
- 1957 Stvoření světa (textař)
- 1966 Dýmky (literární spolupráce na povídce Dýmka lordova)
- 1969 Nevesta (slov. TV film, autor námětu)
- 1970 Osudy malého námořníčka (autor námětu a scénáře, výtvarník)
- 1970 Růženko, spíte sama? (Autor námětu TV inscenace podle divadelní hry Nevěsta)
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- V roce 1967 byl jmenován národním umělcem
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Některé zdroje uvádějí, že byla herečka, v dobovém tisku se prozatím nepodařilo ji dohledat.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matrika narozených, Sv. Trojice v Podskalí, 1897-1905, snímek 243, Záznam o narození a křtu
- ↑ BARTŮŠKOVÁ, Sylva. Slovník české literatury po r. 1945 - Marie Prušáková [online]. Dostupné online.
- ↑ TRÁVNÍČKOVÁ, Markéta. Slovník české literatury po r. 1945 - Adolf Hoffmeister [online]. Dostupné online.
- ↑ Dopis kulturních pracovníků.... Rudé právo. 27. 3. 1968, s. 2. Dostupné online.
- ↑ BOUKALOVÁ, Kateřina. Dramatická tvorba Adolfa Hoffmeistera. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Andrea Jochmanová. Dostupné online.
- ↑ Josef Čapek: Hoffmeisterova výstava podob. Lidové noviny. 14. 4. 1929, s. 9. Dostupné online.
- ↑ Knihovna NM: Karel Čapek
- ↑ Ludvík Kundera: DADA v Čechách a na Moravě
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
- Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 45–6, 49
- Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 247 s.
- Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle. Práce, Praha, 1982, 216 s.
- Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo. Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 53, 66, 146–7, 287, ISBN 80-85625-19-9
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Osoba Adolf Hoffmeister ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Hoffmeister
- Informační systém abART: Hoffmeister Adolf
- Flickr.com: Hoffmeister Adolf (reprodukce děl)