Adolf Hoffmeister

Adolf Hoffmeister
Narození	15. srpna 1902 Praha
Úmrtí	24. července 1973 (ve věku 70 let) Říčky v Orlických horách
Povolání	spisovatel, karikaturista, novinář, politik, malíř a libretista
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Ocenění	národní umělec (1967)
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Hoffmeister (15. srpna 1902 Praha – 24. července 1973 Říčky) byl český spisovatel, publicista, dramatik, malíř, karikaturista, překladatel, diplomat, právník a cestovatel.

Příbuzenstvo

manželka	Marie Prušáková–Honzíková, překladatelka, spisovatelka (1926–1930)
manželka	Lilly Strichová, herečka (1946–1973)
syn	Martin Hoffmeister, režisér, scenárista
syn	Adam Hoffmeister, výtvarník

Adolf Hoffmeister: Nevěsta (provedení v Osvobozeném divadle, 1927)

Životopis

Mládí

Narodil se v rodině pražského advokáta JUDr. Adolfa Hoffmeistera (1870—1936) a jeho manželky Marie, rozené Schnöblingové (1881—1967). Vyrůstal v kultivovaném intelektuálním prostředí - jeho strýci byli hudební skladatel a pedagog Karel Hoffmeister a klasický filolog Ferdinand Hoffmeister

Studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde se sešla většina budoucích členů avantgardní skupiny Devětsil (zal. 5.10.1920). Adolf Hoffmeister se stal jejím nejmladším členem a jednatelem. Po maturitě pokračoval v studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou dokončil v roce 1925 jako doktor práv. V letním semestru 1924 studoval na Cambridge University. Stal advokátním koncipientem, v letech 1930-1939 byl společníkem v právnické kanceláři svého otce. Po nástupu Hitlera k moci tato právní kancelář zastupovala řadu německých exulantů, mj. Thomase Manna.

Od roku 1917 psal básně a věnoval se kresbě a linorytu. První knihu básní a próz vydal roku 1922 a v témže roce podnikl cestu do Paříže. Po ukončení studia práv cestoval pravidelně do zahraničí a působil jako dopisovatel mnoha časopisů. Kromě informací o kulturním dění zasílal také vlastní kresebné portréty osobností, se kterými se osobně seznámil. Jako redaktor revue Pestrý týden se sblížil se Stašou Jílovskou. Roku 1926 vydal román Obratník Kozoroha a sbírku básní Abeceda lásky.

V letech 1926—1930 byl ženat s prozaičkou a výtvarnou teoretičkou Marií Prušákovou (1903—2004). (Později znovu provdaná Honzíková, manželka architekta Karla Honzíka.)

V letech 1928–1930 pracoval jako redaktor v Lidových novinách a v letech 1930–1932 v Literárních novinách. Roku 1927 uvedlo Osvobozené divadlo jeho hru Nevěsta a balet Park a začala trvalá spolupráce s Voskovcem, Werichem a Ježkem. SVU Mánes uspořádal velkou výstavu Hoffmeisterových kresebných portrétů a přijal ho jako řádného člena, nakladatelství Aventinum vydalo jeho knihu feuilletonů ilustrovanou kresbami.

Roku 1928 měl první samostatnou výstavu v Paříži, v Galerii d´Art Contemporain a reprízu této výstavy v Bruselu. Stal se členem výboru PEN klubu v Praze. Od roku 1929 byl členem pokrokové organizace českých intelektuálů Levá fronta. Vystavoval portréty v Aventinské mansardě (katalog s úvodem Karla Taige) a zúčastnil se výstavy karikatur v Louisville v USA.

Emigrace

V roce 1939 emigroval do Paříže, kde byl 7 měsíců vězněn, a po kapitulaci Francie odešel do Maroka, kde se dostal do koncentračního tábora. V roce 1941 přes Lisabon dorazil do New Yorku, kde pracoval jako redaktor v Úřadě pro válečné informace a jako hlasatel a redaktor Hlasu Ameriky.

Po 2. světové válce

Otevření výstavy A. H., Berlín, 1961

Domů se dostal po skončení 2. světové války v roce 1945; v tomto roce také vstoupil do KSČ. O rok později pracoval pro UNESCO, od roku 1948 byl velvyslancem ve Francii, od roku 1951 byl profesorem a v letech 1954–1956 byl rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

V lednu 1946 se oženil s herečkou pražského německého divadla Lilly Strichovou (1914—1985), se kterou se seznámil před válkou. Z manželství měl syny Martina Davida (režisér, *1947) a Adama (výtvarník, *1953).

Měl možnost cestovat po celém světě. Např. kniha Pohlednice z Číny (1954), popisuje cestu českých kulturních pracovníků po této zemi. V roce 1962 navštívil jako člen vládní delegace i jižní a Střední Ameriku.

Závěr života

Angažoval se v období pražského jara 1968, kde se pokoušel o oživení ideálů avantgardy a současně tlumil radikální názory. (Viz např. jeho podpis pod dopisem kulturních pracovníků Ústřednímu výboru KSČ v březnu 1968. Po prověrkách ÚV KSČ v roce 1970 byl vyloučen z KSČ a byl vyloučen z veškeré veřejné, publikační i výstavní činnosti. Zemřel na infarkt 24. července 1973 na své chalupě v Říčkach v Orlických horách.

Kulturní angažovanost

V roce 1920 se stal spoluzakladatelem Svazu moderní kultury – Devětsil, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, členem kulturněpolitických organizací (Levá fronta, Společnost pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem, Klub českých a německých divadelních pracovníků). Po emigraci do Francie byl ve spojení s odbojovými organizacemi a založil i centrum čs. exilových kulturních pracovníků.

V letech 1965–1967 byl předsedou Svazu československých výtvarných umělců a předsedou Československého PEN klubu.

Dílo

Byl nejen právníkem a politikem, ale zejména karikaturistou, ilustrátorem, autorem koláží, spisovatelem, básníkem, dramatikem, organizátorem zahraničních výstav a sběratelem umění. Řadí se k předním osobnostem předválečné české avantgardy.

Jeho nejznámějšími díly jsou karikatury významných osobností, zejména kulturní avantgardy. Pro jeho kresbu byla charakteristická jednoduchost a vtip. Zobrazované osoby nezesměšňoval a ve zkratce zachycoval jejich rysy. Známá je jeho kresba "Pátečníků" a portréty T.G. Masaryka).

Okolo roku byl ovlivněn dadaismem, psal básně, divadelní hry (pro Osvobozené divadlo, a D 35 E. F. Buriana), psal a kreslil do periodik (Tribuna, Rozpravy Aventina, Pestrý týden, Lidové noviny a další). Je spoluautorem českého překladu úryvku Anna Livia Plurabella z románu Finnegans Wake od Jamese Joyce, se kterým se osobně znal.

Poezie a próza

• 1918 / 1921 - Předobrazy a prózy (chystaná prvotina, pro úpadek nakladatele nevyšla)
• 1922 - Podmořské hvězdy
• 1926 - Abeceda lásky
• 1926 - Cambridge - Praha
• 1926 - Obratník Kozoroha
• 1927 - Park
• 1927 - Nevěsta
• 1927 - Hors d'oeuvre: Feuilletony, karikatury, epigramy
• 1927 - Hledá se muž, který má dost času
• 1929 / 1930 - Zeměkoule
• 1930 - Kalendář
• 1930 / 1960 - Poezie a karikatura
• 1931 - Piš, jak slyšíš
• 1931 - Povrch pětiletky
• 1931 - Světobol
• 1932 - Zpívající Benátky
• 1933 - Svět za mřížemi
• 1933 - Mír
• 1935 - Mládí ve hře
• 1937 - František Xaver Šalda
• 1937 - Americké houpačky
• 1938 - Brundibár (libreto k opeře Hanse Krásy, premiéra až 1943 v Terezíně)
• 1939 - Trhanec aneb Král Hladomor
• 1939 / 1940 - Vězení
• 1941 - Turistou proti své vůli (The Animals Are In Cages/Unwilling Tourist)
• 1942 - Slepcova píšťalka aneb Lidice
• 1951 - Tři měsíce v New Yorku
• 1954 / 1956 - Pohlednice z Číny
• 1954 - Kuo-Chua: Cestopisná reportáž o čínském malířství
• 1954 - Jak jsem znal V. H. Brunnera
• 1955 - Sto let české karikatury
• 1955 - Karel Václav Klíč: O zapomínaném umělci, který se stal vynálezcem
• 1956 - Dalekohled aneb Kdo nevěří, ať tam běží
• 1957 - Vyhlídka z pyramid: Cestopisná reportáž o novém mládí nejstarší kultury světa
• 1958 - Reportáž o kongresu pro odzbrojení a spolupráci národů ve Stockholmu od 16. do 22. července 1958
• 1958 - Made In Japan: Cestopisná reportáž o zemi, kde vybuchla první atomová puma
• 1959 - Současné čínské malířství
• 1961 - Pozdrav Picassovi
• 1961 - Nezvalovi
• 1963 - Hry a protihry
• 1963 - Hry z avantgardy
• 1963 - Mrakodrapy v pralese
• 1965 - Čas se nevrací!
• 1967 - Paříž & okolí
• 1968 - Historie povstání jedněch proti druhým
• 1988 - Podoby & předobrazy
• 1991 - Pissoir
• 1991 - Poprava

Výběry

• 1959 - Lety proti slunci
• 1961 - Podoby
• 1962 - Předobrazy
• 1958 - Trojcestí

Ilustrace (výběr)

• Anarchista Čtvrtek (G.K. Chesterton ; přeložil Jiří Foustka, Praha, Ladislav Kuncíř, 1928)
• Klub podivných živností (G.K. Chesterton, přeložil Jiří Foustka, V Praze, Ladislav Kuncíř, 1928)
• 10 HP (Ilja Erenburg, překlad V. Koenig, V Praze, Ot. Štorch-Marien, 1930)
• Podivuhodný kouzelník (Vítězslav Nezval, úvodní esej napsal, svazek uspořádal a životopisnými a bibliografickými daty opatřil Milan Kundera, Praha, Československý spisovatel, 1963)
• První lidé na Měsíci (Herbert George Wells, přeložila Dagmar Knittlová, Praha, SNKLU, 1964)

Filmografie

• 1957 Stvoření světa (textař)
• 1966 Dýmky (literární spolupráce na povídce Dýmka lordova)
• 1969 Nevesta (slov. TV film, autor námětu)
• 1970 Osudy malého námořníčka (autor námětu a scénáře, výtvarník)
• 1970 Růženko, spíte sama? (Autor námětu TV inscenace podle divadelní hry Nevěsta)

Ocenění

• V roce 1967 byl jmenován národním umělcem

Odkazy

Literatura

• František Šmejkal, Hoffmeisterova kronika doby, 270 s., SGVU v Litoměřicích, Památník Terezín 2016, ISBN 978-80-87784-15-0
• Adolf Hoffmeister, Visages & collages. Œuvres des annés 1926-1973, Galerie le Minotaure, Paris 2006, ISBN 2-916775-0-5
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
• Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 45–6, 49
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 247 s.
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle. Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo. Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 53, 66, 146–7, 287, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

• Osoba Adolf Hoffmeister ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Hoffmeister
• Informační systém abART: Hoffmeister Adolf
• Flickr.com: Hoffmeister Adolf (reprodukce děl)

Autoritní data: AUT: jk01041528 | GND: 12370152X | ISNI: 0000 0001 0937 2095 | LCCN: n84160315 | ULAN: 500006784 | VIAF: 113491422 | WorldcatID: lccn-n84160315