Josef Šíma (malíř)
Josef Šíma | |
![]() Josef Šíma ve svém pařížském ateliéru, asi 1929 | |
Narození |
19. března 1891 Jaroměř ![]() |
---|---|
Úmrtí |
24. července 1971 (ve věku 80 let) Paříž ![]() |
Alma mater |
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1909–1910) Akademie výtvarných umění v Praze (1910–1914) |
Povolání | malíř |
Rodiče | Josef Šíma |
Podpis |
![]() |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Šíma, někdy uváděn jako Joseph Sima (19. března 1891, Jaroměř – 24. července 1971, Paříž), byl český malíř, patřící k významným osobnostem evropského moderního malířství. Vzhledem k téměř 50letému pobytu v Paříži je někdy považován za malíře francouzského. Šíma měl blízko k surrealismu, zaměřoval se však více na symbolický rozměr obrazu, v pozdním období dospěl k světelným abstraktním malbám, někdy srovnávaným s obrazy Marka Rothka.
Život[editovat | editovat zdroj]
Josef Šíma pocházel z rodiny výtvarníků, dědeček byl sochařem a kameníkem, otec profesorem kreslení. Po maturitě na reálce v Brně (1909) studoval jeden rok na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (prof. Emanuel Dítě ml.), a v letech 1910–1914 na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Jan Preisler, Vlaho Bukovac). V letech 1913–1915 studoval na katedře pozemního stavitelství na brněnské technice.
V první světové válce (1915–1918) narukoval jako voják. Po návratu byl jednatelem Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně (1919) a asistentem technického kreslení na VUT v Brně (1920). Patřil k zakládajícím členům skupiny Devětsil (1920). Jeho poslední prací v Praze byla scéna pro hru R.U.R. Karla Čapka.
Roku 1920 odešel do Francie, kde pracoval nejprve jako kreslič vitráží ve sklárnách Mauméjean, v Hendaye, v Baskicku. Od roku 1921 žil v Paříži, kde bydlel u Luise-Denise Germainové. Ta byla významnou knihvazačkou a umělkyní v oboru výrobků z kůže; za svou tvorbu získala Řád čestné legie. Šíma se oženil s její dcerou Nadine. Roku 1926 získal francouzské občanství a zbytek života strávil v nové vlasti. Zde se pro něj stalo rozhodujícím setkání s některými francouzskými básníky. Prvním z nich byl Pierre Jean Jouve, který Šímu požádal o ilustrace pro svou knihu Ztracený ráj. Roku 1927 byl zakládajícím členem pařížské skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra)[1][2], spolu s mladými francouzskými básníky kterými byli např. René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a Roger Vailland. Obdivoval dílo Augusta Perreta.
Od roku 1922 byl členem Spolku výtvarných umělců v Brně a spolupracovník Lidových novin. Posílal zprávy o pařížských výstavách a články o umělcích také do časopisů Život[3], Disk[4], Stavba, Bytová kultura, Rozpravy Aventina, Volné směry, Světozor, Kulturní politika, Výtvarné umění, aj. Publikaci s výběrem ze Šímových vlastních textů z let 1933 až 1958, které osvětlují malířovy názory na úlohu a povahu moderního umění, vydalo nakladatelství Gallery pod názvem Josef Šíma: Návrat Theseův (ed. Karel Srp, Lenka Bydžovská).
V roce 1930 vstoupil do spolku Umělecká beseda. Byl organizátorem mezinárodní výstavy Poesie v roce 1932 v pražském Mánesu a kurátorem výstavy Art Tchécoslovaque 1938 - 1946, Galerie La Boëtie, Paříž (1946).
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 1967 Chevalier des Art et des Lettres, řád udělen A. Malrauxem.
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Jeho první práce po válce ovlivnil sociální civilismus, ale obsahovaly poetismus, např. jeho senzitivní krajiny a obrazy z Francie z let 1922–24 (Lodě v přístavu, Le Havre). Kolem roku 1925 se snažil o geometrickou abstrakci, název geometrická ale odmítal, tvrdil, že pro přesný výraz je lépe použít nefigurativní.
Jeho způsob malby se proměnil v druhé polovině 20. let, po setkání s P. J. Jouvem, i díky založení skupiny Le Grand Jeu. Šíma se začíná zajímat o nevědomí, o archetypy, mýty, zajímá ho východní filozofie i myšlenky presokratiků. Z této doby pochází např. obraz Evropa (1927), nebo obraz Mlno (1929), v kterém se zhmotnila Šímova vize jednoty celé přírody.
Šíma se přiblížil uměleckému směru symbolismu, v jeho obrazech se opakují symboly vejce, krystalu, stromu... Ve 30. letech zpracoval nekonvenčně antická témata: Pád Ikarův, Návrat Theseův, obraz zakoupil Magistrát hlavního města Prahy již v roce 1936 (dnes součást sbírky Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu), poté Zoufalství Orfeovo a další. Měl blízko k předním českým surrealistům, jakými byli např. Toyen či Jindřich Štyrský.
V období druhé světové války Šíma příliš nemaloval, tehdejší tragická situace ho tížila. Po válce vycestoval, spolu s Františkem Hudečkem, na Slovensko, kde ve zdejším folklóru a krajině hledali nové zdroje pro svoji tvorbu.
Pozdější díla jsou mnohdy syntézou předchozích postupů, kupř: Šedá krajina s červeným tělem z roku 1967. Ilustrační tvorba obsahuje hlavně poezii (Louis Delluc, Lidé z baru z roku 1925 a J. Durych, Panenky v r. 1927). Vystavoval na festivalu malby, grafiky a sochařství Documenta II., a to od 11. července do 1. října 1959, v německém Kasselu.
V 60. letech realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši.
Citát[editovat | editovat zdroj]
„ | Kdyby člověku bylo dáno, aby viděl současnost s odstupem jako vidí předcházející doby, asi by ustrnul jak to co vypadá z blízka jako chaos, jsou jen bezvýznamné drobnosti, které mizí v pevném řádu… Zatím padám dále jako Newtonovo jablko, přitahován neodolatelnou silou do neznáma. | “ |
— Josef Šíma[5]
|
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
- 2014, Josef Šíma: Ztracený ráj, výstava kreseb a grafiky - ilustrací básnické sbírky Pierra Jeana Jouve. Národní galerie v Praze, Veletřžní palác, 29. duben - 24. srpen 2014, kurátorka Anna Pravdová.[6]
- 2019 Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, 19. duben - 28. červenec 2019, Kurátoři: Anna Pravdová, Petr Ingerle.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ J. Henric, Joseph Sima et le "grand jeu" des couleurs, Les Lettres francaises 1968, č. 1257, s. 30-31
- ↑ J. Šíma, Vzpomínka na Vysokou hru, Výtvarné umění 17, 1966, s. 101-104
- ↑ J. Šíma, Vlastimil Rada, Život 12, 1933-34, s. 90-93
- ↑ J. Šíma, O výtvarném umění, Disk 1, 1923, s. 16
- ↑ JOSEF, Šíma,. Kaleidoskop. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1968. OCLC 438945340
- ↑ Josef Šíma: Ztracený ráj. www.ngprague.cz [online]. Národní galerie Praha [cit. 2019-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře. www.ngprague.cz [online]. Národní galerie Praha [cit. 2019-04-18]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1437–1438, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- BYDŽOVSKÁ, Lenka; SRP, Karel. Josef Šíma - Návrat Theseův. Praha: Gallery, 2006. 163 s. ISBN 80-86990-05-2.
- FRANTIŠEK, Šmejkal. Josef Šíma. Praha: Odeon, 1988.
- TEIGE, Karel. Obrazy Josefa Šímy. Rozpravy Aventina. 29. březen 1928, roč. 3, čís. 15, s. 179-180. Dostupné online.
- Linhartová Věra, Josef Šíma, ses amis, ses contemporains, Bruxelles 1974
- Svrček J.B., Moderní výtvarné umění na Moravě. Deset let Skupiny výtvarných umělců, Brno 1933
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Šíma na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Šíma (malíř)
- Josef Šíma v informačním systému abART
- ČT, Toulky za uměním: Josef Šíma, Moderní čeští malíři ve vzpomínkách prof. F. Dvořáka
- Centre Pompidou:Joseph Sima
- Christie ´s: Sima Josef
- Wikipaintings: Josef Sima
- bing images:Josef Sima
- Art Encyclopedia entry
- Centre de Recherches sur le Surréalisme
- Sbírky ČMVU: Josef Šíma
- Josef Šíma, GHMP, 2007