Josef Šíma (malíř)

Josef Šíma
Josef Šíma ve svém pařížském ateliéru, asi 1929
Narození	19. března 1891 Jaroměř Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. července 1971 (ve věku 80 let) Paříž Francie Francie
Povolání	malíř
Rodiče	Josef Šíma
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlasta Prachatická, Josef Šíma (1988)

Matriční zápis o narození a křtu Josefa Šímy (matrika N1884-1893 města Jaroměře, SOA Zámrsk

Josef Šíma, někdy uváděn jako Joseph Sima (19. března 1891, Jaroměř – 24. července 1971, Paříž), byl český malíř, patřící k významným osobnostem evropského moderního malířství. Vzhledem k téměř 50-letému pobytu v Paříži je někdy považován za malíře francouzského. Šíma měl blízko k surrealismu, zaměřoval se však více na symbolický rozměr obrazu, v pozdním období dospěl k světelným abstraktním malbám, někdy srovnávaným s obrazy Marka Rothka.

Život

Josef Šíma pocházel z rodiny výtvarníků, dědeček byl sochařem a kameníkem, otec profesorem kreslení. Po maturitě na reálce v Brně (1909) studoval jeden rok na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (prof. Emanuel Dítě ml.), a v letech 1910–1914 na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Jan Preisler, Vlaho Bukovac). V letech 1913–1915 studoval na katedře pozemního stavitelství na brněnské technice.

V první světové válce (1915–1918) narukoval jako voják. Po návratu byl jednatelem Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně (1919) a asistentem technického kreslení na VUT v Brně (1920). Patřil k zakládajícím členům skupiny Devětsil (1920). Jeho poslední prací v Praze byla scéna pro hru R.U.R. Karla Čapka.

Roku 1920 odešel do Francie, kde pracoval nejprve jako kreslič vitráží ve sklárnách Mauméjean, v Hendaye, v Baskicku. Od roku 1921 žil v Paříži, kde bydlel u Luise-Denise Germainové. Ta byla významnou knihvazačkou a umělkyní v oboru výrobků z kůže; za svou tvorbu získala Řád čestné legie. Šíma se oženil s její dcerou Nadine. Roku 1926 získal francouzské občanství a zbytek života strávil v nové vlasti. Zde se pro něj stalo rozhodujícím setkání s některými francouzskými básníky. Prvním z nich byl Pierre Jean Jouve, který Šímu požádal o ilustrace pro svou knihu Ztracený ráj. Roku 1927 byl zakládajícím členem pařížské skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra), spolu s mladými francouzskými básníky kterými byli např. René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a Roger Vailland. Obdivoval dílo Augusta Perreta.

Od roku 1922 byl členem Spolku výtvarných umělců v Brně a spolupracovník Lidových novin. Posílal zprávy o pařížských výstavách a články o umělcích také do časopisů Život, Disk, Stavba, Bytová kultura, Rozpravy Aventina, Volné směry, Světozor, Kulturní politika, Výtvarné umění, aj. Publikaci s výběrem ze Šímových vlastních textů z let 1933 až 1958, které osvětlují malířovy názory na úlohu a povahu moderního umění, vydalo nakladatelství Gallery pod názvem Josef Šíma: Návrat Theseův (ed. Karel Srp, Lenka Bydžovská).

V roce 1930 vstoupil do spolku Umělecká beseda. Byl organizátorem mezinárodní výstavy Poesie v roce 1932 v pražském Mánesu a kurátorem výstavy Art Tchécoslovaque 1938 - 1946, Galerie La Boëtie, Paříž (1946).

Ocenění

• 1967 Chevalier des Art et des Lettres, řád udělen A. Malrauxem.

Tvorba

Jeho první práce po válce ovlivnil sociální civilismus, ale obsahovaly poetismus, např. jeho senzitivní krajiny a obrazy z Francie z let 1922–24 (Lodě v přístavu, Le Havre). Kolem roku 1925 se snažil o geometrickou abstrakci, název geometrická ale odmítal, tvrdil, že pro přesný výraz je lépe použít nefigurativní.

Jeho způsob malby se proměnil v druhé polovině 20. let, po setkání s P. J. Jouvem, i díky založení skupiny Le Grand Jeu. Šíma se začíná zajímat o nevědomí, o archetypy, mýty, zajímá ho východní filozofie i myšlenky presokratiků. Z této doby pochází např. obraz Evropa (1927), nebo obraz Mlno (1929), v kterém se zhmotnila Šímova vize jednoty celé přírody.

Šíma se přiblížil uměleckému směru symbolismu, v jeho obrazech se opakují symboly vejce, krystalu, stromu... Ve 30. letech zpracoval nekonvenčně antická témata: Pád Ikarův, Návrat Theseův, obraz zakoupil Magistrát hlavního města Prahy již v roce 1936 (dnes součást sbírky Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu), poté Zoufalství Orfeovo a další. Měl blízko k předním českým surrealistům, jakými byli např. Toyen či Jindřich Štyrský.

V období druhé světové války Šíma příliš nemaloval, tehdejší tragická situace ho tížila. Po válce vycestoval, spolu s Františkem Hudečkem, na Slovensko, kde ve zdejším folklóru a krajině hledali nové zdroje pro svoji tvorbu.

Pozdější díla jsou mnohdy syntézou předchozích postupů, kupř: Šedá krajina s červeným tělem z roku 1967. Ilustrační tvorba obsahuje hlavně poezii (Louis Delluc, Lidé z baru z roku 1925 a J. Durych, Panenky v r. 1927). Vystavoval na festivalu malby, grafiky a sochařství Documenta II., a to od 11. července do 1. října 1959, v německém Kasselu.

V 60. letech realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši.

Citát

„	Kdyby člověku bylo dáno, aby viděl současnost s odstupem jako vidí předcházející doby, asi by ustrnul jak to co vypadá z blízka jako chaos, jsou jen bezvýznamné drobnosti, které mizí v pevném řádu… Zatím padám dále jako Newtonovo jablko, přitahován neodolatelnou silou do neznáma.	“
— Josef Šíma

Výstavy

• 2014, Josef Šíma: Ztracený ráj, výstava kreseb a grafiky - ilustrací básnické sbírky Pierra Jeana Jouve. Národní galerie v Praze, Veletřžní palác, 29. duben - 24. srpen 2014, kurátorka Anna Pravdová.

• 2019 Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, 19. duben - 28. červenec 2019, Kurátoři: Anna Pravdová, Petr Ingerle.

Odkazy

Literatura

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1437–1438, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• BYDŽOVSKÁ, Lenka; SRP, Karel. Josef Šíma - Návrat Theseův. Praha: Gallery, 2006. 163 s. ISBN 80-86990-05-2. 
• FRANTIŠEK, Šmejkal. Josef Šíma. Praha: Odeon, 1988. 
• TEIGE, Karel. Obrazy Josefa Šímy. Rozpravy Aventina. 29. březen 1928, roč. 3, čís. 15, s. 179-180. Dostupné online. 
• Linhartová Věra, Josef Šíma, ses amis, ses contemporains, Bruxelles 1974
• Svrček J.B., Moderní výtvarné umění na Moravě. Deset let Skupiny výtvarných umělců, Brno 1933

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Šíma ve Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Šíma (malíř)
• Josef Šíma v informačním systému abART
• ČT, Toulky za uměním: Josef Šíma, Moderní čeští malíři ve vzpomínkách prof. F. Dvořáka
• Centre Pompidou:Joseph Sima
• Christie ´s: Sima Josef
• Wikipaintings: Josef Sima
• bing images:Josef Sima
• Art Encyclopedia entry
• Centre de Recherches sur le Surréalisme
• Sbírky ČMVU: Josef Šíma
• Josef Šíma, GHMP, 2007

Autoritní data: AUT: jk01122943 | GND: 119006928 | ISNI: 0000 0003 5875 7551 | LCCN: n86021992 | ULAN: 500027630 | VIAF: 212472586 | WorldcatID: lccn-n86021992

Portály: Lidé | Umění