Josef Šíma (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Šíma
Josef Šíma ve svém pařížském ateliéru, asi 1929
Josef Šíma ve svém pařížském ateliéru, asi 1929
Narození 19. března 1891
Jaroměř
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. července 1971 (ve věku 80 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Alma mater Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1909–1910)
Akademie výtvarných umění v Praze (1910–1914)
Povolání malíř
Rodiče Josef Šíma
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vlasta Prachatická, Josef Šíma (1988)
Matriční zápis o narození a křtu Josefa Šímy (matrika N1884-1893 města Jaroměře, SOA Zámrsk

Josef Šíma, někdy uváděn jako Joseph Sima (19. března 1891, Jaroměř – 24. července 1971, Paříž), byl český malíř, patřící k významným osobnostem evropského moderního malířství. Vzhledem k téměř 50letému pobytu v Paříži je někdy považován za malíře francouzského. Šíma měl blízko k surrealismu, zaměřoval se však více na symbolický rozměr obrazu, v pozdním období dospěl k světelným abstraktním malbám, někdy srovnávaným s obrazy Marka Rothka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Šíma pocházel z rodiny výtvarníků, dědeček byl sochařem a kameníkem, otec profesorem kreslení. Po maturitě na reálce v Brně (1909) studoval jeden rok na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (prof. Emanuel Dítě ml.), a v letech 1910–1914 na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Jan Preisler, Vlaho Bukovac). V letech 1913–1915 studoval na katedře pozemního stavitelství na brněnské technice.

V první světové válce (1915–1918) narukoval jako voják. Po návratu byl jednatelem Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně (1919) a asistentem technického kreslení na VUT v Brně (1920). Patřil k zakládajícím členům skupiny Devětsil (1920). Jeho poslední prací v Praze byla scéna pro hru R.U.R. Karla Čapka.

Roku 1920 odešel do Francie, kde pracoval nejprve jako kreslič vitráží ve sklárnách Mauméjean, v Hendaye, v Baskicku. Od roku 1921 žil v Paříži, kde bydlel u Luise-Denise Germainové. Ta byla významnou knihvazačkou a umělkyní v oboru výrobků z kůže; za svou tvorbu získala Řád čestné legie. Šíma se oženil s její dcerou Nadine. Roku 1926 získal francouzské občanství a zbytek života strávil v nové vlasti. Zde se pro něj stalo rozhodujícím setkání s některými francouzskými básníky. Prvním z nich byl Pierre Jean Jouve, který Šímu požádal o ilustrace pro svou knihu Ztracený ráj. Roku 1927 byl zakládajícím členem pařížské skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra)[1][2], spolu s mladými francouzskými básníky kterými byli např. René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a Roger Vailland. Obdivoval dílo Augusta Perreta.

Od roku 1922 byl členem Spolku výtvarných umělců v Brně a spolupracovník Lidových novin. Posílal zprávy o pařížských výstavách a články o umělcích také do časopisů Život[3], Disk[4], Stavba, Bytová kultura, Rozpravy Aventina, Volné směry, Světozor, Kulturní politika, Výtvarné umění, aj. Publikaci s výběrem ze Šímových vlastních textů z let 1933 až 1958, které osvětlují malířovy názory na úlohu a povahu moderního umění, vydalo nakladatelství Gallery pod názvem Josef Šíma: Návrat Theseův (ed. Karel Srp, Lenka Bydžovská).

V roce 1930 vstoupil do spolku Umělecká beseda. Byl organizátorem mezinárodní výstavy Poesie v roce 1932 v pražském Mánesu a kurátorem výstavy Art Tchécoslovaque 1938 - 1946, Galerie La Boëtie, Paříž (1946).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1967 Chevalier des Art et des Lettres, řád udělen A. Malrauxem.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho první práce po válce ovlivnil sociální civilismus, ale obsahovaly poetismus, např. jeho senzitivní krajiny a obrazy z Francie z let 1922–24 (Lodě v přístavu, Le Havre). Kolem roku 1925 se snažil o geometrickou abstrakci, název geometrická ale odmítal, tvrdil, že pro přesný výraz je lépe použít nefigurativní.

Jeho způsob malby se proměnil v druhé polovině 20. let, po setkání s P. J. Jouvem, i díky založení skupiny Le Grand Jeu. Šíma se začíná zajímat o nevědomí, o archetypy, mýty, zajímá ho východní filozofie i myšlenky presokratiků. Z této doby pochází např. obraz Evropa (1927), nebo obraz Mlno (1929), v kterém se zhmotnila Šímova vize jednoty celé přírody.

Šíma se přiblížil uměleckému směru symbolismu, v jeho obrazech se opakují symboly vejce, krystalu, stromu... Ve 30. letech zpracoval nekonvenčně antická témata: Pád Ikarův, Návrat Theseův, obraz zakoupil Magistrát hlavního města Prahy již v roce 1936 (dnes součást sbírky Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu), poté Zoufalství Orfeovo a další. Měl blízko k předním českým surrealistům, jakými byli např. Toyen či Jindřich Štyrský.

V období druhé světové války Šíma příliš nemaloval, tehdejší tragická situace ho tížila. Po válce vycestoval, spolu s Františkem Hudečkem, na Slovensko, kde ve zdejším folklóru a krajině hledali nové zdroje pro svoji tvorbu.

Pozdější díla jsou mnohdy syntézou předchozích postupů, kupř: Šedá krajina s červeným tělem z roku 1967. Ilustrační tvorba obsahuje hlavně poezii (Louis Delluc, Lidé z baru z roku 1925 a J. Durych, Panenky v r. 1927). Vystavoval na festivalu malby, grafiky a sochařství Documenta II., a to od 11. července do 1. října 1959, v německém Kasselu.

V 60. letech realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši.

Citát[editovat | editovat zdroj]

„ Kdyby člověku bylo dáno, aby viděl současnost s odstupem jako vidí předcházející doby, asi by ustrnul jak to co vypadá z blízka jako chaos, jsou jen bezvýznamné drobnosti, které mizí v pevném řádu… Zatím padám dále jako Newtonovo jablko, přitahován neodolatelnou silou do neznáma. “
— Josef Šíma[5]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ J. Henric, Joseph Sima et le "grand jeu" des couleurs, Les Lettres francaises 1968, č. 1257, s. 30-31
  2. ↑ J. Šíma, Vzpomínka na Vysokou hru, Výtvarné umění 17, 1966, s. 101-104
  3. ↑ J. Šíma, Vlastimil Rada, Život 12, 1933-34, s. 90-93
  4. ↑ J. Šíma, O výtvarném umění, Disk 1, 1923, s. 16
  5. ↑ JOSEF, Šíma,. Kaleidoskop. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1968. OCLC 438945340 
  6. ↑ Josef Šíma: Ztracený ráj. www.ngprague.cz [online]. Národní galerie Praha [cit. 2019-04-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře. www.ngprague.cz [online]. Národní galerie Praha [cit. 2019-04-18]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1437–1438, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • BYDŽOVSKÁ, Lenka; SRP, Karel. Josef Šíma - Návrat Theseův. Praha: Gallery, 2006. 163 s. ISBN 80-86990-05-2. 
  • FRANTIŠEK, Šmejkal. Josef Šíma. Praha: Odeon, 1988. 
  • TEIGE, Karel. Obrazy Josefa Šímy. Rozpravy Aventina. 29. březen 1928, roč. 3, čís. 15, s. 179-180. Dostupné online. 
  • Linhartová Věra, Josef Šíma, ses amis, ses contemporains, Bruxelles 1974
  • Svrček J.B., Moderní výtvarné umění na Moravě. Deset let Skupiny výtvarných umělců, Brno 1933

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jk01122943 | GND: 119006928 | ISNI: 0000 0003 5875 7551 | LCCN: n86021992 | ULAN: 500027630 | VIAF: 212472586 | WorldcatID: lccn-n86021992
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Šíma_(malíř)&oldid=18947051“