Josef Šíma (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Šíma
Josef Šíma ve svém pařížském ateliéru, asi 1929
Narození 19. března 1891
Jaroměř
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. července 1971 (ve věku 80 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Povolání malíř
Podpis Josef Šíma signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Matriční zápis o narození a křtu Josefa Šímy (matrika N1884-1893 města Jaroměře, SOA Zámrsk

Josef Šíma, někdy uváděn jako Joseph Sima (19. března 1891, Jaroměř24. července 1971, Paříž), byl český malíř patřící k významným osobnostem evropského moderního malířství. Protože žil téměř 50 let v Paříži, je někdy považován za francouzského malíře.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Šíma pocházel z rodiny výtvarníků, dědeček byl sochařem a kameníkem, otec profesorem kreslení. Po maturitě na reálce v Brně (1909) studoval jeden rok na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (prof. Emanuel Dítě ml.) a v letech 1910-1914 na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Jan Preisler, Vlaho Bukovac). V letech 1913-1915 studoval na katedře pozemního stavitelství na brněnské technice.

Narukoval jako voják v první světové válce (1915-1918). Po návratu byl jednatelem Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně (1919) a asistentem technického kreslení na VUT v Brně (1920). Patřil k zakládajícím členům skupiny Devětsil (1920). Roku 1920 odešel do Francie a pracoval nejprve jako kreslič kostelních oken ve sklárnách v Henday v Baskicku. Šímovou poslední prací v Praze byla scéna pro hru R.U.R. Karla Čapka.

Jeho vedoucí ve sklárně se jmenoval Momejean a Šíma s ním nevycházel dobře. Od roku 1921 žil v Paříži, kde žil u paní Germaine. Ta vyráběla kabelky a portfeuille pro pány a získala za svoji tvorbu Řád čestné legie. Šíma se oženil s její dcerou. Roku 1926 získal francouzské občanství a zbytek života strávil v nové vlasti. Roku 1927 byl zakládajícím členem pařížské skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra)[1][2], spolu s básníky jako: René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a Roger Vailland. Obdivoval dílo Augusta Perreta.

Od roku 1922 byl členem Spolku výtvarných umělců v Brně a spolupracovník Lidových novin. Posílal zprávy o pařížských výstavách a články o umělcích také do časopisů Život[3], Disk[4], Stavba, Bytová kultura, Rozpravy Aventina, Volné směry, Světozor, Kulturní politika, Výtvarné umění, aj. Publikaci s výběrem ze Šímových vlastních textů z let 1933 až 1958, které osvětlují malířovy názory na úlohu a povahu moderního umění vydalo nakladatelství Gallery pod názvem Josef Šíma: Návrat Theseův (ed. Karel Srp, Lenka Bydžovská).

V roce 1930 vstoupil do spolku Umělecká beseda. Byl organizátorem mezinárodní výstavy Poesie v roce 1932 v pražském Mánesu a kurátorem výstavy Art Tchécoslovaque 1938 - 1946, Galerie La Boëtie, Paříž (1946).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1967 Chevalier des Art et des Lettres, řád udělen A. Maltrauxem

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho první práce po válce ovlivnil sociální civilismus, ale obsahovaly poetismus. Senzitivní krajiny a obrazy z Francie v letech 1922–24 (Lodě v přístavu, Le Havre). Kolem roku 1925 se snažil o geometrickou abstrakci, název geometrická ale odmítal, tvrdil, že pro přesný výraz je lépe použít nefigurativní, abstraktní je fyzika či matematika výtvarné umění je konkrétní. V obraze Evropa z roku 1927 dosáhl imaginativnímu projevu k surrealismu se přiblížil v obraze Bouře z roku 1928.

Obrazy mají řadu symbolů a prvků obsahujících symbolismus: vejce, krystal, strom. Ve 30. letech zpracoval nekonvenčně antická témata: Pád Ikarův, Návrat Theseův, obraz zakoupil Magistrát hlavního města Prahy již v roce 1936 (dnes součást sbírky Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu), poté Zoufalství Orfeovo a další. Patří k předním českým surrealistům jako byla Toyen či Jindřich Štyrský. V jeho díle je cítit vliv Le Corbusierova a Ozenfantova purismu.

Pozdější díla jsou syntézou předchozích postupů, kupř: Šedá krajina s červeným tělem z roku 1967. Ilustrační tvorba obsahuje hlavně poezii (Louis Delluc, Lidé z baru z roku 1925 a J. Durych, Panenky v r. 1927). Vystavoval na festivalu malby, grafiky a sochařství Documenta II. od 11. července do 1. října 1959 v německém Kasselu.

V 60. letech realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši.

Citát[editovat | editovat zdroj]

'"Padám, padám a přitom jak tak padám, pořád maluju obrazy."'

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J. Henric, Joseph Sima et le "grand jeu" des couleurs, Les Lettres francaises 1968, č. 1257, s. 30-31
  2. J. Šíma, Vzpomínka na Vysokou hru, Výtvarné umění 17, 1966, s. 101-104
  3. J. Šíma, Vlastimil Rada, Život 12, 1933-34, s. 90-93
  4. J. Šíma, O výtvarném umění, Disk 1, 1923, s. 16

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1437-1438, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • BYDŽOVSKÁ, Lenka; SRP, Karel. Josef Šíma - Návrat Theseův. Praha: Gallery, 2006. 163 s. ISBN 80-86990-05-2. 
  • FRANTIŠEK, Šmejkal. Josef Šíma. Praha: Odeon, 1988. 
  • TEIGE, Karel. Obrazy Josefa Šímy. Rozpravy Aventina. 29. březen 1928, roč. 3, čís. 15, s. 179-180. Dostupné online. 
  • Linhartová Věra, Josef Šíma, ses amis, ses contemporains, Bruxelles 1974
  • Svrček J.B., Moderní výtvarné umění na Moravě. Deset let Skupiny výtvarných umělců, Brno 1933

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]