Jan Preisler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Jan Preisler (kněz).
Jan Preisler

Vlastní portrét s cigaretou
Narození 17. února 1872
Popovice u Berouna
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. dubna 1918 (ve věku 46 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí zápal plic
Povolání malíř a pedagog
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Preisler (17. února 1872 Popovice u Berouna [1]27. dubna 1918 Praha) byl český akademický malíř a vysokoškolský profesor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na škole na Preislerově náměstí v Počaplech, kterou malíř navštěvoval

Jan Preisler se narodil v rodině slévače pracujícího v železárnách v Králově Dvoře. Měšťanskou školu navštěvoval v Karlově Huti u Popovic. Od dětství byl samotář, bavilo ho pozorování přírody a živlů. V měšťanské škole v Berouně vzbudil pozornost svými výkresy i soukromými kresbami. Ředitel školy Kozel, profesor brněnské techniky Řehořovský a poslanec Neumann, milovníci umění, vyzvali prostřednictvím dopisů Preislerovy rodiče, aby dali chlapce na studie do Prahy, a zaručili se, že ho budou finančně podporovat. Návrh podpořil i Emil Kratochvíl, ředitel železáren v Králově Dvoře, kde pracoval Preislerův otec.

Studia a SVU Mánes[editovat | editovat zdroj]

Jan Preisler: Plakát pro časopis Volné směry

Proto v roce 1887, kdy mu bylo 15 let, odešel studovat do Prahy na umělecko-průmyslovou školu, kterou tehdy vedl František Ženíšek, později na této škole sám vyučoval. Po jejím absolvování sdílel s Karlem Špillarem ateliér v budově Malostranské záložny. V době svých studií navázal kontakt se spolkem Mánes, který byl tehdy jen studentským sdružením. Od počátku se podílel na publicistické aktivitě spolku, v roce 1894 nakreslil obálku k albu Listy z palety a o dva roky později jeho kresba Vánek a vítr byla použita na obálku prvního čísla časopisu Volné směry, který po několik ročníků redigoval. Členem spolku Mánes byl v letech 1896—1918[2], čtyřikrát (v letech 1908, 1910, 1916 a 1918) byl jeho předsedou[3]

V roce 1902 cestoval s přítelem Antonínem Hudečkem po Itálii. Na zpáteční cestě se ve Vídni setkal s Augustem Rodinem.

Po legendární výstavě Edvarda Muncha v Praze v roce 1905, kterou pomáhal zorganizovat a navrhl i plakát, navštívil Paříž v roce 1906, kde se seznámil s dílem Paula Gauguina.

V roce 1903 se stal externím učitelem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1913 – 1918 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Jedním z jeho žáků byl Josef Šíma.Od roku 1908 se Jan Preisler stýkal s členy skupiny Osma, zejména s Bohumilem Kubištou, Vincencem Benešem a Zdeňkem Kratochvílem.

V březnu roku 1909 navštívil Preislerův ateliér francouzský sochař Émile-Antoine Bourdelle.

Rodina a závěr života[editovat | editovat zdroj]

V roce 1914 se Jan Preisler oženil s Boženou Pallasovou z pražské řemeslnické rodiny. Měli dvě děti: syna Jana a dceru Boženu. V dubnu roku 1918 zemřel v Praze na zápal plic. Na vlastní přání byl pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Králově Dvoře-Počáplích u Berouna.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jan Preisler zprvu tvořil v duchu neoromantismu, později se přikláněl od alegorického pojetí k symbolismu, jehož prostřednictvím odmítal akademické opakování osvědčených forem historických slohů. Na konci devadesátých let se seznámil s dílem Puvise de Chavannese, Hanse von Maréese, Ferdinanda Khnopffa, Franze von Stucka, Arnolda Böcklina. Ovlivněn Alfonsem Muchou a Vojtěchem Preissigem zkoušel krátce i secesní stylizaci (grafická úprava knih: Princezna Pampeliška a Pohádka špatně končící, 1897).

Na přelomu století se od umění očekávalo vyslovení nevyslovitelného, odhalování tajemných hlubin nitra. V Preislerově díle ožívají pohádkové touhy, melancholické nálady, erotické smutky a osudová traumata. Inspiroval se verši současných českých básníků (Antonín Sova, Otokar Březina, Karel Hlaváček, Julius Zeyer, Josef Suk, Otakar Ostrčil, Vítězslav Nezval).

Jan Preisler: Jaro, 1900. Impresionisticky barevný triptych. Olejomalba na plátně o rozměrech 112×70, 112×186, 112×70 cm, Západočeská galerie v Plzni

Preislerův triptych Jaro byl vystaven na třetí výstavě SVU Mánes v roce 1900. Byl vyjádřením pocitů moderního člověka, vstupujícího do nového století:

  • bolestný pocit vykořenění, který přinesl moderní individualismus
  • touha po splynutí s přírodou
  • nostalgie nad uplývajícím časem
  • i očekávání nových životních sil.

Zasněný chlapec s uchem přiloženým na kmen břízy z triptychu je pravděpodobně autorův idealizovaný autoportrét a krajina je venkovem z Preislerova dětství, okolí Králova Dvora.

Jan Preisler: Svádění (Pokušení), 19011902, olej, plátno, 50,5 x 40,5 cm, Západočeská galerie v Plzni

Preislerovo malířské dílo je svým způsobem monotematické, zaměřené na motiv Pokušení a Svádění. Je to zřejmé v nedokončeném Cyklu o dobrodružném rytíři z let 18971898, pokračuje ve variacích Jara, Milenců, Adama a Evy, Koupání, Žen v lese až k posledním obměnách Jezdců a Pokušení z roku 1917.

Na motivy Jara navázal v roce 1902 Obrazem z většího cyklu, který je považován za první moderní dílo v českém malířství. Neutrálním názvem díla naznačil odvrat od literárních významů a potřebu působit malířskými prostředky. Uplatnil čisté barevné tóny v komplementárních kontrastech, iluzivní pojetí prostoru, nekomplikovanou kompozici. Jeho úsilí o monumentalitu vrcholí v expresivní sérii Černých jezer, poetických metaforách hlubin lidské duše.

Charakteristika tvorby[editovat | editovat zdroj]

Ottův slovník naučný(srv. OSN XX, str. 621):

„Dekorativní sklon ovládal spíše linii, nálada si hledala ventil v barvě. Linie byla nejprve nositelem dobové stylisace, příbuzné s německým Jugendstylem a vídeňskou secesí a v druhé době, kdy přišla generace Skupiny s otázkami komposice, stala se osnovou dekorativního klasicismu (malby v Obecním domě z r. 1912). Barva byla expresivnějším živlem, hned na počátku ho postavila do oposice proti realismu a impresionismu vlastní generace, připravila setkání s Munchem a napomáhala vytvářet symbol. Z odstupu se ukazuje, že jsou obě vlastnosti, nálada i dekorativnost slupkou, často velmi dobovým mimikri, a teprve za nimi nutno hledat vlastního Preislera, jak se projevil v časném Obraze z většího cyklu nebo v pozdním díle Milosrdný samaritán. V těchto nejvlastnějších polohách ztrácí barva ornamentálnost a dekorativní linie se rozplývá ve volném rukopisu štětce, který poutalo ve stylisovanějších dílech dosti mechanické šrafování. Zde je Preislerovi obraz vnitřní melodií, symbolem, lyrickým vyznáním.“

Spolupráce s architekty[editovat | editovat zdroj]

Mozaika na domě U Nováků v Praze podle návrhu J. Preislera

Preislerova plošná stylizace, jemný patos a kult krásy a harmonie se uplatňovaly zejména při dekorativní výzdobě secesní architektury.

Dekorativní malby pro Palackého sál Obecního domu v Praze (1910 – 1912) jsou pokusem o monumentální kompozici pevně postavenou na principech výtvarného řádu, ale ještě se symbolistními rekvizitami a výsledkem je chladná malba.

Od roku 1909 nevystavoval a díla posledního období mají být poezií vyjádřenou pouze malířskými prostředky:

Vyváženou kompozicí, zjednodušenými tvary a intenzitou barev [4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Abecední seznam členů Spolku výtvarných umělců Mánes
  3. Historický seznam předsedů SVU Mánes
  4. Vademecum: Moderní umění v Čechách a na Moravě. Str.: 280. Nakladatelství Gallery, s. r. o., 2002. ISBN 80-86010-62-7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Filla Emil, Träger Josef: Jan Preisler [výbor obrazů], Melantrich,. Edice Prameny: sbírka dobrého umění, sv.40, Praha 1940
  • Horová Anděla (ed.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1995
  • Kotalík Jiří: Jan Preisler, Praha 1968
  • Kotalík Jiří: Jan Preisler 1872–1918V, Praha 1964
  • Matějček Ant.: Jan Preisler, Melantrich, Praha 1950
  • Wittlich Petr et al: Jan Preisler 1872–1918, Obecní dům, Praha, 2003. ISBN 80-86339-20-3.
  • Žákavec Frant.: Jan Preisler vydavatelství Jan Štenc, Praha, 1921.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Motiv jezdce a černého jezera[editovat | editovat zdroj]

Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Jan Kotěra
1908
Jan Preisler
Nástupce:
Stanislav Sucharda
Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Stanislav Sucharda
1910
Jan Preisler
Nástupce:
Stanislav Sucharda
Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Otakar Novotný
1916
Jan Preisler
Nástupce:
Jan Kotěra
Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Jan Kotěra
1918
Jan Preisler
Nástupce:
T. F. Šimon