Bohumil Kubišta
| Bohumil Kubišta | |
 Bohumil Kubišta v roce 1911 |
|
| Narození | 21. srpna 1884 Vlčkovice,  Rakousko-Uhersko |
|---|---|
| Úmrtí | 27. listopadu 1918 (ve věku 34 let) Praha  Československo |
| Národnost | česká |
| Vzdělání | Akademie výtvarných umění (Vlaho Bukovac) |
| Hnutí | kubismus |
| Významná díla | Hypnotizér, Oběšený, Polibek smrti |
| Ovlivněný | El Greco, Eugène Delacroix, Vincent van Gogh, Edvard Munch, Pablo Picasso, Georges Braque |
 multimediální obsah na Commons |
|
 citáty na Wikicitátech |
|
 Seznam děl v databázi Národní knihovny |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bohumil Kubišta (21. srpna 1884 Vlčkovice u Hradce Králové – 27. listopadu 1918 Praha), byl český malíř, grafik a výtvarný teoretik.
Obsah
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Studia[editovat | editovat zdroj]
Byl nemanželským synem z chudé venkovské rodiny, proto cestu k umění neměl snadnou, ale prosadil si ji. Bohumil Kubišta od roku 1903 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, už následující rok přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru Vlaho Bukovace. Ani zde dlouho nevydržel a z akademie odešel. Krátce cestoval do Florencie a do Paříže.
Barva: Expresionistický vliv Muncha[editovat | editovat zdroj]
Výrazně se ho dotkla Munchova výstava v roce 1905 a v období 1905–1907 přecházel od akademického postimpresionismu k expresionismu (Autoportrét v haveloku, Hráči, Cestující třetí třídy).
Zúčastnil se obou výstav Osmy v letech 1907–1908. Jako myšlenkově důsledná a teoreticky založená osobnost se stal neoficiálním mluvčím Osmy, obhajoval nové pojetí umění ve výtvarných referátech i zásadních teoretických úvahách o tehdejší kultuře.
„Význam barvy vězí v tom, že má skutečně vlastnost nejen harmonickou, ale opravdové mystické symboliky“ napsal Janu Zrzavému v roce 1915. Byl přesvědčen, že moderní umění je založeno na principu „pochopit a naplnit zákon“ stejně jako historické slohy. Studoval teorii barev (např. kontrast červené a zelené považoval za střet života a smrti), analyzoval harmonické a kompoziční principy starých i moderních mistrů (El Greco, Eugène Delacroix, Vincent van Gogh, Edvard Munch). Jeho obrazy byly založené na přísném vyvažování jednotlivých formálních prvků, uplatňoval komplementární a simultánní barevné vztahy a kompoziční princip zlatého řezu (Kavárna, Zátiší s lampou).
Tvar: Vrcholné kubistické období[editovat | editovat zdroj]
Během roku 1910 pomohl v Paříži připravit výstavu Nezávislých a seznámil se s prekubistickými díly Picassa i Braqua.
Po této zkušenosti napsal kubismem okouzlený Kubišta do Prahy: „Nesmíme se zajímat jen o barvu, nýbrž sledovat vše dál.“ Tehdy v Paříži vytvořil první studie a obrazy objektů redukovaných na základní geometrické formy (Kuřák, Zátiší s nálevkou), snažil se spojit principy kubismu i ve figurálních kompozicích (Jaro, Koupání mužů).
V roce 1911 byl v kontaktu s Ernstem Ludwigem Kirchnerem a Otto Muellerem ze skupiny Die Brücke. Kolem téhož roku se seznámil s Janem Zrzavým a stal se hostem v umělecké skupině Sursum, která byla ovlivněná okultismem. Tehdy se zabýval i parapsychologii a spiritismem. Ze symbolistního pojetí umění vychází jeho interpretace kubismu. Kubišta ale chápal kubismus jen jako jednu z cest k vyjádření „duchovní podstaty“ moderní doby a na podměty z různých výtvarných směrů reagoval výhradně po svém.
Geometrickou řečí kubistických forem se snažil aktualizovat náboženské motivy:
- Svatý Šebestián (1912)
- Křížová cesta,
zviditelňovat duchovní síly a energie:
- Hypnotizér (1912)
- Fakír
- Překážka
a střetávání osudových sil života a smrti:
- Vzkříšení Lazara (1911–1912)
- Zátiší s lebkou
- Polibek smrti - lze najít ve stálé expozici galerie v Liberci
- Vražda.
Dokonce i neutrální témata jako zátiší a krajiny maloval jako duchovní dramata. Už před první světovou válkou si jeho díla všimli Vasilij Kandinskij a v Paříži zaujalo jeho příjmení Guillauma Apollinaira: obdivoval Čechy, že mají malíře, který byl „kubistou“ již od narození.[1]
Náznaky futurismu a fauvismu[editovat | editovat zdroj]
Z umělců své generace byl nejblíže k futuristickému zachycení pohybu a energie moderní doby. A v roce 1912, tehdy se v Paříži konala první futuristická výstava, už maloval obrazy Vodopád v Alpách a Vlak v horách, kde konfrontuje přírodní síly a moderní techniku. S futurismem souvisejí i některé jeho pozdější obrazy s válečnými motivy:
Během válečných let strávených u slunného Jaderského moře se barevností přiblížil sytému fauvismu (Moře, 1913), až obraz Meditace překročil kubismus i fauvismus a dostal se až k pomezí surrealismu.
Závěr života[editovat | editovat zdroj]
Válečné události přivodily Kubištův návrat k dřívějšímu, přísně analytickému stylu (Nálet na Pulju, 1915; Důstojnické zátiší, 1916). Opustil principy analytického i syntetického kubismu, i když využíval geometricky zjednodušených tvarů. Jeho dílo dostalo novou, filosofickou a přitom smyslově naléhavou podobu.
Z existenčních důvodů vstoupil do armády, kde působil jako důstojník dělostřelectva v chorvatské Pule. Krátce po konci války zemřel na španělskou chřipku. Je pohřben v Kuklenách (část Hradce Králové). Jeho náhrobní pomník s velkým plošným reliéfem a nápisem "Obsáhnouti život silným tahem" je dílem sochaře Františka Bílka.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
- ↑ Vademecum: Moderní umění v Čechách a na Moravě. Str.: 205. Nakladatelství Gallery, s. r. o., 2002. ISBN 80-86010-62-7
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Bohumil Kubišta. Text T. Rybička, F. X. Šalda. Vydal: GMU Hradec Králové a ZČG Plzeň, 2004. ISBN 80-86415-28-7
- Nešlehová, Mahulena a Kubišta, Bohumil. Bohumil Kubišta: [monografie s ukázkami z výtvarného díla]. 1. vyd. Praha: Odeon, 1984. 325 s. České dějiny; sv. 60
- František Čeřovský: Život a osobnost Bohumila Kubišty ve vzpomínkách současníků, Aventinum, nakladatelství Dr. Otakara Štorcha-Mariena, Praha 1949
- František Čeřovský: Kubišta Bohumil , Korespondence a úvahy, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p., Praha 1960
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumil Kubišta ve Wikimedia Commons
Osoba Bohumil Kubišta ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumil Kubišta
- Informační systém abART: Kubišta Bohumil
- ČT 2012, dokument Bohumil Kubišta: Svatý Šebestián
- F. X. Šalda: Několik vzpomínek na Bohumila Kubištu - Šaldův zápisník I, 1929
- Bohumil Kubišta. Autoportrét jako deník
