Bohumil Kubišta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bohumil Kubišta
Bohumil Kubišta v roce 1911
Bohumil Kubišta v roce 1911
Narození21. srpna 1884
Vlčkovice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. listopadu 1918 (ve věku 34 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíšpanělská chřipka a chřipka
Místo pohřbeníHradec Králové
Národnostčeská
VzděláníAkademie výtvarných umění (Vlaho Bukovac)
Hnutíkubismus
Významná dílaHypnotizér, Oběšený, Polibek smrti
OvlivněnýEl Greco, Eugène Delacroix, Vincent van Gogh, Edvard Munch, Pablo Picasso, Georges Braque
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Kubišta (21. srpna 1884 Vlčkovice u Hradce Králové – 27. listopadu 1918 Praha) byl český malíř, grafik a výtvarný teoretik. Je považován za jednoho ze zakladatelů české moderní malby. Společně s Emilem Fillou, Antonínem Procházkou a pěti dalšími umělci založil Osmu, skupinu expresionisticky orientovaných umělců.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Autoportrét se založenýma rukama, 1904–1905

Studia[editovat | editovat zdroj]

Bohumil Kubišta byl nemanželským synem z chudé venkovské rodiny, proto cestu k umění neměl snadnou, ale prosadil si ji. Bohumil Kubišta od roku 1903 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, už následující rok přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru Vlaho Bukovace. Ani zde dlouho nevydržel a z akademie odešel. Krátce cestoval do Florencie a do Paříže.

Barva: Expresionistický vliv Muncha[editovat | editovat zdroj]

Výrazně se ho dotkla Munchova výstava v roce 1905 a v období 1905–1907 přecházel od akademického postimpresionismu k expresionismu (Autoportrét v haveloku, Hráči, Cestující třetí třídy).

Zúčastnil se obou výstav Osmy v letech 1907–1908. Jako myšlenkově důsledná a teoreticky založená osobnost se stal neoficiálním mluvčím Osmy, obhajoval nové pojetí umění ve výtvarných referátech i zásadních teoretických úvahách o tehdejší kultuře.

„Význam barvy vězí v tom, že má skutečně vlastnost nejen harmonickou, ale opravdové mystické symboliky“ napsal Janu Zrzavému v roce 1915. Byl přesvědčen, že moderní umění je založeno na principu „pochopit a naplnit zákon“ stejně jako historické slohy. Studoval teorii barev (např. kontrast červené a zelené považoval za střet života a smrti), analyzoval harmonické a kompoziční principy starých i moderních mistrů (El Greco, Eugène Delacroix, Vincent van Gogh, Edvard Munch). Jeho obrazy byly založené na přísném vyvažování jednotlivých formálních prvků, uplatňoval komplementární a simultánní barevné vztahy a kompoziční princip zlatého řezu (Kavárna, Zátiší s lampou).

Tvar: Vrcholné kubistické období[editovat | editovat zdroj]

Během roku 1910 pomohl v Paříži připravit výstavu Nezávislých a seznámil se s prekubistickými díly Picassa i Braqua.

Po této zkušenosti napsal kubismem okouzlený Kubišta do Prahy: „Nesmíme se zajímat jen o barvu, nýbrž sledovat vše dál.“ Tehdy v Paříži vytvořil první studie a obrazy objektů redukovaných na základní geometrické formy (Kuřák, Zátiší s nálevkou), snažil se spojit principy kubismu i ve figurálních kompozicích (Jaro, Koupání mužů).

Bohumil Kubišta: Hypnotizér, 1912. Olej na plátně o rozměrech 60,5 x 58 cm je vystaven v Galerii výtvarných umění v Ostravě.
Bohumil Kubišta: Oběšený, 1915. Olejomalba, 50 x 30,5 cm. Moravská galerie v Brně. Po roce 1912 opustil fauvistickou barevnost i kubistické principy. Analytická konfrontace života a smrti se stala hlavním motivem.

V roce 1911 byl v kontaktu s Ernstem Ludwigem Kirchnerem a Otto Muellerem ze skupiny Die Brücke. Kolem téhož roku se seznámil s Janem Zrzavým a stal se hostem v umělecké skupině Sursum, která byla ovlivněná okultismem. Tehdy se zabýval i parapsychologii a spiritismem. Ze symbolistního pojetí umění vychází jeho interpretace kubismu. Kubišta ale chápal kubismus jen jako jednu z cest k vyjádření „duchovní podstaty“ moderní doby a na podměty z různých výtvarných směrů reagoval výhradně po svém.
Geometrickou řečí kubistických forem se snažil aktualizovat náboženské motivy:

  • Svatý Šebestián (1912)
  • Křížová cesta,

zviditelňovat duchovní síly a energie:

  • Hypnotizér (1912)
  • Fakír
  • Překážka

a střetávání osudových sil života a smrti:

  • Vzkříšení Lazara (1911–1912)
  • Zátiší s lebkou
  • Polibek smrti – ve stálé expozici galerie v Liberci
  • Vražda.

Dokonce i neutrální témata jako zátiší a krajiny maloval jako duchovní dramata. Už před první světovou válkou si jeho díla všimli Vasilij Kandinskij a v Paříži zaujalo jeho příjmení Guillauma Apollinaira: obdivoval Čechy, že mají malíře, který byl „kubistou“ již od narození.[1]

Náznaky futurismu a fauvismu[editovat | editovat zdroj]

Z umělců své generace byl nejblíže k futuristickému zachycení pohybu a energie moderní doby. A v roce 1912, tehdy se v Paříži konala první futuristická výstava, už maloval obrazy Vodopád v Alpách a Vlak v horách, kde konfrontuje přírodní síly a moderní techniku. S futurismem souvisejí i některé jeho pozdější obrazy s válečnými motivy:

  • Pobřežní děla v boji s loďstvem (1913)
  • Nálet na Pulju (1914)

Během válečných let strávených u slunného Jaderského moře se barevností přiblížil sytému fauvismu (Moře, 1913), až obraz Meditace překročil kubismus i fauvismus a dostal se až k pomezí surrealismu.

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Válečné události přivodily Kubištův návrat k dřívějšímu, přísně analytickému stylu (Nálet na Pulju, 1915; Důstojnické zátiší, 1916). Opustil principy analytického i syntetického kubismu, i když využíval geometricky zjednodušených tvarů. Jeho dílo dostalo novou, filosofickou a přitom smyslově naléhavou podobu.

Z existenčních důvodů vstoupil do armády, kde působil jako důstojník dělostřelectva v chorvatské Pule. Krátce po konci války zemřel na španělskou chřipku. Je pohřben v Kuklenách (od roku 1942 část Hradce Králové). Jeho náhrobní pomník s velkým plošným reliéfem a nápisem „Obsáhnouti život silným tahem“ je dílem sochaře Františka Bílka.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Bohumil Kubišta - Kuřák (Autoportrét) (1910)

  • Bohumil Kubišta - Koupání žen (Jaro)(1911)

  • Bohumil Kubišta - Krajina s vřesovištěm (1907)

  • Bohumil Kubišta - Pohled na cementárnu v Braníku (1911)

  • Bohumil Kubišta - Vzkříšení Lazara (1911)

  • Bohumil Kubišta – Pierot (1911)

Teoretické stati[editovat | editovat zdroj]

  • Bohumil Kubišta, O duchovní podstatě moderní doby, Česká kultura 2, 1914, s. 217-221
  • Bohumil Kubišta, Karel Teige (eds.), Předpoklady slohu, Praha 1947

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. ↑ Vademecum: Moderní umění v Čechách a na Moravě. Str.: 205. Nakladatelství Gallery, s. r. o., 2002. ISBN 80-86010-62-7
  2. ↑ KUBIŠTA – FILLA. Plzeňská disputace | Západočeská galerie v Plzni. www.zpc-galerie.cz [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ RAKUŠANOVÁ, Marie. Kubišta - Filla : plzeňská disputace : zakladatelé moderního českého umění v poli kulturní produkce. Brno : Plzeň: B&P Publishing : Západočeská galerie v Plzni, 2019. 293 s. ISBN 978-80-7485-187-2, ISBN 978-80-88027-33-1. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Čeřovský: Život a osobnost Bohumila Kubišty ve vzpomínkách současníků, Aventinum, nakladatelství Dr. Otakara Štorcha-Mariena, Praha 1949
  • František Čeřovský: Kubišta Bohumil , Korespondence a úvahy, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p., Praha 1960
  • Bohumil Kubišta. Text T. Rybička, F. X. Šalda. Vydal: GMU Hradec Králové a ZČG Plzeň, 2004. ISBN 80-86415-28-7
  • Nešlehová, Mahulena a Kubišta, Bohumil. Bohumil Kubišta: [monografie s ukázkami z výtvarného díla]. 1. vyd. Praha: Odeon, 1984. 325 s. České dějiny; sv. 60
  • RAKUŠANOVÁ, Marie. Kubišta - Filla : plzeňská disputace : zakladatelé moderního českého umění v poli kulturní produkce. Brno : Plzeň: B&P Publishing : Západočeská galerie v Plzni, 2019. 293 s. ISBN 978-80-7485-187-2, ISBN 978-80-88027-33-1. 
  • Rakušanová Marie (ed.), Bohumil Kubišta a Evropa, Karolinum Praha 2020, ISBN 978-80-246-4721-0
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 756-757, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jk01070446 | GND: 119342073 | ISNI: 0000 0000 6677 8641 | LCCN: n85084080 | ULAN: 500008823 | VIAF: 57422495 | WorldcatID: lccn-n85084080
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumil_Kubišta&oldid=19935304“