Otakar Španiel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otakar Španiel
Narození13. června 1881
Jaroměř
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. února 1955 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolánísochař, pedagog, učitel, řezbář a medailér
DětiIvan Španiel
PříbuzníOldřich Španiel bratr František Španiel bratr
Oceněnízasloužilý umělec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Otakara Španiela (matrika N 1875–1884 Jaroměř (SOA Zámrsk))
Otakar Španiel při práci na soše T.G.Masaryka, 1928
Hrob Otakara Španiela a jeho syna Ivana Španiela na Vyšehradském hřbitově
Pamětní deska Otakara Španiela na rodném domě v Jaroměři od Milana Knoblocha

Otakar Španiel (13. června 1881 Jaroměř[1]15. února 1955 Praha[2]) byl český sochař, medailér, profesor na UMPRUM a AVU.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Františka Španiela, jaroměřského rytce a obchodníka se sklem a jeho manželky Anny, rozené Šlosárkové.[1] Učil se na odborné rytecké škole v Jablonci nad Nisou. V roce 1901 absolvoval medailérskou školu vídeňské Akademie u prof. Josefa Tautenhayna. V letech 1902–1904 pokračoval ve studiu na AVU v Praze pod vedením Josefa Václava Myslbeka. Své výtvarné vzdělání pak završil v Paříži, kde byl žákem Alexandre Charpentiera.

Pobyt v Paříži byl rozhodující pro vytváření jeho osobitého stylu a další zaměření tvorby. Nemenší význam pak jistě mělo přátelství s Antoinem Bourdellem. V roce 1917 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a od roku 1919 byl profesorem na AVU.

Za nacistické okupace byl s manželkou vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích, odkud se mu před koncem války podařilo uprchnout.[3]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 20. září 1917 se v Praze oženil s vdovou Ludmilou Rudlovou, rozenou Weissovou (1888–1973).[4] Manželé Španielovi vychovávali syny Zdeňka Rudla Španiela (1912–1981) a Ivana. Ivan Španiel bojoval ve francouzské armádě proti Němcům, padl v šestadvaceti letech, 30. listopadu 1944.[3]

Bratr Otakara Španiela, československý generál Oldřich Španiel (1894–1963), odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944–1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Edvarda Beneše.

Olympiáda[editovat | editovat zdroj]

Otakar Španiel se zúčastnil dvakrát Letních olympijských her, kde soutěžil v uměleckých soutěžích. Na LOH 1912 v kamenosochařství[5] a na LOH 1936 také v kamenosochařství s názvem Trofej československého olympijského výboru[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Tvorba umělce vychází ze secese, je v ní patrný vliv J. V. Myslbeka. V počátcích tvorby, kdy se věnoval klasickému sochařství, kromě tradičních témat aktů (Myjící se žena, 1906; Ženy v lázni, 1908) byli jeho častým tématem sportovci (Fotbalista, Skokan, 1908). Po návratu z Paříže byl v jeho díle zřetelný vliv Bourdella (Tanečnice, 1915; Dívka s rukávníkem, 1916). Jeho tvorba po první světové válce měla blíže k neoklasicismu, stal se téměř oficiálním státním umělcem a projevoval se v ní jistý akademismus.

V jeho díle dominuje reliéfní tvorba, v níž dosáhl světové úrovně. Věnoval se medailím, mincím, plaketám a portrétu. Velmi uznávanou mincí je návrh svatováclavského dukátu.

V letech 1902–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes,[7] v roce 1919 byl jeho předsedou.[8]

Z díla:

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1927 se stal členem České akademie věd a umění.[10] Po druhé světové válce byl jmenován laureátem státní ceny a zasloužilým umělcem.[2] Získal řadu ocenění na výstavách doma i v zahraničí.

Jeho jméno nese v pražských Řepích ulice, základní škola a také ulice v jeho rodné Jaroměři.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Malíř Jaroslav Benda zaznamenal ve svém vyprávění, že na zkoušky na Akademii výtvarných umění přijel Otakar Španiel z Paříže pozdě. Aniž by se Václavu Myslbekovi stačil představit, připojil se k ostatním adeptům a začal modelovat. Výsledkem bylo, že byl přijat jako jediný z dvanácti uchazečů.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b [ Archivováno 31. 3. 2017 na Wayback Machine. matrika N 1875–1884 Jaroměř (SOA Zámrsk), snímek 389. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2019-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-31.  Archivováno 31. 3. 2017 na Wayback Machine. matrika N 1875–1884 Jaroměř (SOA Zámrsk), snímek 389]
  2. a b Zemřel...Otakar Španiel. Rudé právo. 16. 2. 1955, s. 3. Dostupné online. 
  3. a b c Sochař bez hrnku. Kulturní tvorba. 30/1967, s. 6–7. Dostupné online. 
  4. Matrika oddaných, sv. Vít, 1914–1933, snímek 44
  5. Archivovaná kopie. www.sports-reference.com [online]. [cit. 2012-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-16. 
  6. Archivovaná kopie. www.sports-reference.com [online]. [cit. 2012-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06. 
  7. Seznam členů SVU Mánes. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19. 
  8. Historický seznam předsedů SVU Mánes
  9. Položka památkového katalogu
  10. Výtvarné umění. Národní listy. 23. 6. 1927, s. 4. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Tavík František Šimon
1919
Otakar Španiel
Nástupce:
Otakar Novotný