Otakar Španiel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Otakar Španiel
Otakar Španiel při práci na soše T.G.Masaryka, 1928
Otakar Španiel při práci na soše T.G.Masaryka, 1928
Narození 13. června 1881
Jaroměř
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. února 1955 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání sochař a pedagog
Děti Ivan Španiel
Příbuzní Oldřich Španiel bratr
Ocenění zasloužilý umělec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Otakara Španiela (matrika N 1875-1884 Jaroměř (SOA Zámrsk))
Hrob Otakara Španiela a jeho syna Ivana Španiela na Vyšehradském hřbitově
Pamětní deska Otakara Španiela na rodném domě v Jaroměři od Milana Knoblocha

Otakar Španiel (13. června 1881 Jaroměř[1]15. února 1955 Praha[2]) byl český sochař, řezbář, medailér, profesor na UMPRUM a AVU.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Františka Španiela, jaroměřského rytce a obchodníka se sklem a jeho manželky Anny, rozené Šlosárkové.[1] Učil se na odborné rytecké škole v Jablonci nad Nisou. V roce 1901 absolvoval medailérskou školu vídeňské Akademie u prof. Josefa Tautenhayna. V letech 1902–1904 pokračoval ve studiu na AVU v Praze pod vedením Josefa Václava Myslbeka. Své výtvarné vzdělání pak završil v Paříži, kde byl žákem Alexandre Charpentiera.

Pobyt v Paříži byl rozhodující pro vytváření jeho osobitého stylu a další zaměření tvorby. Nemenší význam pak jistě mělo přátelství s Antoinem Bourdellem. V roce 1917 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a od roku 1919 byl profesorem na AVU.

Za nacistické okupace byl s manželkou vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích, odkud se mu před koncem války podařilo uprchnout.[3]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 20. září 1917 se v Praze oženil s vdovou Ludmilou Rudlovou, rozenou Weissovou (1888–??).[4] Manželé Španielovi měli syny Zdeňka a Ivana. Ivan Španiel bojoval ve francouzské armádě proti Němcům, padl ve čtyřiadvaceti letech, 30. listopadu 1944.[3]

Bratr Otakara Španiela, československý generál Oldřich Španiel (1894–1963), odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944–1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Edvarda Beneše.

Olympiáda[editovat | editovat zdroj]

Otakar Španiel se zúčastnil dvakrát Letních olympijských her, kde soutěžil v uměleckých soutěžích. Na LOH 1912 v kamenosochařství[5] a na LOH 1936 také v kamenosochařství s názvem Trofej československého olympijského výboru[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Tvorba umělce vychází ze secese, je v ní patrný vliv J. V. Myslbeka. V počátcích tvorby, kdy se věnoval klasickému sochařství, kromě tradičních témat aktů (Myjící se žena, 1906; Ženy v lázni, 1908) byli jeho častým tématem sportovci (Fotbalista, Skokan, 1908). Po návratu z Paříže byl v jeho díle zřetelný vliv Bourdella (Tanečnice, 1915; Dívka s rukávníkem, 1916). Jeho tvorba po první světové válce měla blíže k neoklasicismu, stal se téměř oficiálním státním umělcem a projevoval se v ní jistý akademismus.

V jeho díle dominuje reliéfní tvorba, v níž dosáhl světové úrovně. Věnoval se medailím, mincím, plaketám a portrétu. Velmi uznávanou mincí je návrh svatováclavského dukátu.

V letech 1902–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes,[7] v roce 1919 byl jeho předsedou.[8]

Z díla:

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1927 se stal členem České akademie věd a umění.[9] Po druhé světové válce byl jmenován laureátem státní ceny a zasloužilým umělcem.[2] Získal řadu ocenění na výstavách doma i v zahraničí.

Jeho jméno nese v pražských Řepích ulice, základní škola a také ulice v jeho rodné Jaroměři.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Malíř Jaroslav Benda zaznamenal ve svém vyprávění, že na zkoušky na Akademii výtvarných umění přijel Otakar Španiel z Paříže pozdě. Aniž by se Václavu Myslbekovi stačil představit, připojil se k ostatním adeptům a začal modelovat. Výsledkem bylo, že byl přijat jako jediný z dvanácti uchazečů.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b matrika N 1875-1884 Jaroměř (SOA Zámrsk), snímek 389]]
  2. a b Zemřel...Otakar Španiel. Rudé právo. 16. 2. 1955, s. 3. Dostupné online. 
  3. a b c Sochař bez hrnku. Kulturní tvorba. 30/1967, s. 6-7. Dostupné online. 
  4. Matrika oddaných, sv. Vít, 1914-1933, snímek 44
  5. http://www.sports-reference.com/olympics/summer/1912/ART/mixed-sculpturing.html
  6. http://www.sports-reference.com/olympics/summer/1936/ART/mixed-sculpturing-unknown-event.html
  7. Seznam členů SVU Mánes. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19. 
  8. Historický seznam předsedů SVU Mánes
  9. Výtvarné umění. Národní listy. 23. 6. 1927, s. 4. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
T. F. Šimon
1919
Otakar Španiel
Nástupce:
Otakar Novotný