Friedrich Ohmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Friedrich Ohmann

Friedrich Ohmann v roce 1920
Narození 21. prosince 1858
Lvov Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. dubna 1927 (ve věku 68 let)
Vídeň RakouskoRakousko Rakousko
Místo odpočinku Wiener Zentralfriedhof
Alma mater Technická univerzita Vídeň
Povolání architekt
Hnutí secese, novobaroko
Významná díla Café Corso
Hotel Central, Praha
Kramářova vila
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Ohmann (počeštěně Bedřich Ohmann, 21. prosince 1858 Lvov6. dubna 1927 Vídeň) byl rakouský architekt, který působil též v Čechách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiu střední školy ve Lvově a v Černovicích (1870–1877) studoval v letech 1877–1882 na Technické universitě ve Vídni (Technische Hochschule Wien) u profesorů Heinricha von Ferstel a Karla Königa. V letech 1882–1883 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesora Friedricha von Schmidt.

V letech 1883–1886 působil jako suplent architektury a kreslení na Státní průmyslové škole (Staatsgewerbeschule Wien) ve Vídni. Poté byl v letech 1885–1888 asistentem prof Karla Königa na Technické universitě. V roce 1888 odešel do Prahy, kde vyučoval dekorativní architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1892 byl jmenován profesorem. Dále získal titul docenta na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 1896. Mezi jeho žáky patřili například: Alois Dryák, Antonín Beneš, Bedřich Bendelmayer, Alois Masák, R. Němec, Vojtěch Preissig.

V roce 1898 odešel zpět do Vídně, kde v letech 1899–1907 vedl přestavbu vídeňského Hofburgu. Od roku 1904 vedl mistrovskou třídu architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

V době působení v Praze byl představitelem historizujících slohů, později secese. Nakonec se přiklonil k novobarokní architektuře. Většina jeho staveb je kombinací různých stylů.

Stavby v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Stavby v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

  • 1900        Uměleckoprůmyslové muzeum (Museum für Kunst und Gewerbe), Magdeburg,
  • 1901        Palmový skleník, Burggarten, Vídeň,
  • 1903–1906 nábřeží vídeňského kanálu v městském parku, Vídeň, spolupráce: Josef Hackhofer,
  • 1904–1907 památník císařovny Alžběty, Vídeň,
  • 1904        Museum Carnuntinum, Bad Deutsch-Altenburg, Rakousko
  • 1914–1916 Villa Regenstreif, Pötzleinsdorf,

Studie[editovat | editovat zdroj]

  • 1916 Studie památníku [13]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • OHMANN, Friedrich; MÁDL, Karel Boromejský. Architektur und Kunstgewerbe der Barockzeit, des Rokoko und Empire aus Böhmen und aus österreichischen Ländern. Vídeň : Schroll, 1900, 1912.  

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Ohmann na německé Wikipedii.

  1. LEDVINKA, Václav; MRÁZ, Bohumír; VLNAS, Vít. Pražské paláce : (encyklopedický ilustrovaný přehled). Praha : Akropolis, 2000. ISBN 80-85770-90-3.  
  2. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 237–238
  3. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 484–485
  4. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 465–466
  5. VELC, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek XX. Politický okres slanský. Praha : Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1904. Dostupné online. Kapitola Zlonice - Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 421-436.  
  6. Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 369–370
  7. Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 382–383
  8. WITTLICH, Petr. Česká secese. Praha : Odeon, 1985. S. 48.  
  9. HOSTAŠ, Karel; Vaněk. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek XXV. Politický okres Přeštický. Praha : Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1907. Dostupné online. Kapitola Přeštice - Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 71-83.  
  10. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 528–529
  11. BIEGEL, Richard. Rekonstrukce a přestavba hotelu Central v Hybernské ulici na Novém Městě aneb záchrana jako bolestný kompromis. Věstník Klubu Za starou Prahu. 2003, čís. 3. Dostupné online.  
  12. Péče o památky hl. města Prahy, Hotel Central
  13. OHMANN, Friedrich. Studie für ein Denkmal. Wiener Bauindustrie-Zeitung. 1916, roč. XXXIII, s. tabule 95. Dostupné online.  
  14. Friedrich Ohmann: Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách na stránkách VŠUP
  15. Secese, moderna, baroko: Na UMPRUM se vrátil Friedrich Ohmann na strákkách České televize

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VYBÍRAL, Jindřich. Friedrich Ohmann : Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách. Praha : Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2013. ISBN 978-80-86863-72-6. (česky, německy)  
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha : Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Ohmann, Bedřich, s. 222.  
  • WITTLICH, Petr. Česká secese. Praha : Odeon, 1985. S. 46-49.  
  • VLČEK, Tomáš. Praha 1900 : studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890-1914. Praha : Panorama, 1986. S. 104, 305.  
  • ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha : Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 45-47.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]