Josef Václav Myslbek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Václav Myslbek
Josef Václav Myslbek (kreslil Jan Vilímek)
Josef Václav Myslbek (kreslil Jan Vilímek)
Narození 20. června 1848
Flag of the Habsburg Monarchy.svg Praha, Rakouské císařství
Úmrtí 2. června 1922 (74 let)
Flag of the Czech Republic.svg Praha, Československá republika
Povolání sochař
Hnutí monumentální realismus
Významná díla Socha sv. Václava na Václavském náměstí (více)
Ocenění Řád Františka Josefa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Václav Myslbek (20. června 1848 Praha2. června 1922 Praha) byl nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V začátcích své umělecké dráhy se učil v letech 1864–1866 v dílně Tomáše Seidana a po návratu Václava Levého z Říma pracoval v jeho ateliéru. Po smrti V. Levého roku 1870 odešel studovat malířství na Akademii výtvarných umění v Praze, která tehdy neměla sochařské oddělení. Založil je teprve on.

V roce 1873 se oženil, se svou ženou Karolinou měli postupně 8 dětí, z nichž většina však zemřela v nízkém věku. Pro obživu rodiny intenzívně pracoval, většinou na několika zakázkách současně. Ke svým dílům byl velmi kritický a většinou je mnohokrát přepracovával, když s příslušnou verzí nebyl naprosto spokojen.

Většinu života prožil v Praze. V letech 18721873 byl na studijním pobytu v Drážďanech v ateliéru Ernsta Julia Hähnela. Roku 1878 podnikl krátkou, ale důležitou cestu do Paříže; navštívil Louvre, kde se seznámil s moderním francouzským sochařstvím.

Byl příslušníkem tzv. Generace Národního divadla. Navázal celoživotní přátelství s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem.. Umělce generace Národního divadla od 80. let 19. století výrazně podporovala řada významných podnikatelů, například Josef Šebestián Daubek,[1] majitel velkostatku Liteň a Brněnec, který navázal na mecenášství svého otce Josefa Františka Doubka. Spolu s Myslbekem patřili do okruhu Daubkových hostů další přední umělci František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Antonín Wiehl, Max Švabinský. Daubek je podporoval zadáváním uměleckých zakázek i možností tvůrčího pobytu na svých statcích. Wiehl společně s Myslbekem a Pirnerem pro Daubka navrhli Hrobku rodiny Daubkovy[2][3][4]

Myslbek navštěvoval i umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě, kde se scházeli Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Václav Myslbek, Alois Jirásek a další.[5]

V roce 1885 se stal profesorem na Umělecko-průmyslové škole, roku 1896 přešel na Akademii výtvarných umění, kde učil až do odchodu do důchodu v roce 1919.

Zemřel v Praze v nedožitých 74 letech a je pohřben na vyšehradském Slavíně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Josef Václav Myslbek, busta Františka Palackého

Jeho sochařské dílo bylo od počátku ovlivněno klasicismem, novorenesancí, antikou a secesí. Tematická orientace Myslbekovy tvorby vychází z idejí českého národního obrození. Z umělců měl na něj významný vliv malíř Josef Mánes – podobně jako on vytvářel typy českých bájných hrdinů i skutečné osobnosti české historie. Zvlášť intenzívní byla Myslbekova spolupráce s významným novorenesančním architektem Antonínem Wiehlem, se kterým realizoval kromě hrobky rodiny Daubkovy v Litni i další návrhy pomníků, náhrobků a pamětních desek[6]Pomník Jana Žižky v Čáslavi, pamětní desky Jindřicha Fügnera a Jana Evangelisty Purkyně v Praze a návrhy pomníků v Bělehradě a Miláně.[7] Myslbek s Wiehlem spolupracoval také na výzdobě navrhovaných nájemních domů. Oba umělci pro svou spolupráci používali v korespondenci mezi sebou s nadsázkou názvu Wiehl Mýsa comp Později po ukončení aktivní spolupráce se titulovali a podepisovali jako "tvůj bývalý Hofbildhauer" a "tvůj bývalý Hofarchitekt".[8] Pří stavbě Městské spořitelny pražská v Rytířské ulici v letech 1891–1894, Myslbek vykonával dozor na prací svých žáků Fr. Hoška, St. Suchardy a G. Zoula jako ředitel c. a k. uměleckoprůmyslové školy.[9] Jeho sochařskou tvorbu lze rozdělit na idealizovanou (báje, z historie vycházející tvorba) a realistickou (tzv. monumentální realismus). V realismu uplatňuje zásady klasické harmonie („Kardinál Bedřich Schwarzenberg“, „Humanita“ či „Oddanost“). Vrcholem Myslbekovy monumentálně realistické tvorby je pak jezdecká socha sv. Václava, umístěná na pražském Václavském náměstí. Na tomto díle pracoval přes třicet let. Nezůstával jen u tvorby monumentálních děl, nezanedbatelnou součástí jeho díla je činnost portrétistická, návrhy náhrobků a reliéfy, včetně medailí. Je autorem sochařských portrétů mnoha významných osobností 19. století, např. Františka Palackého na průčelí domu v Palackého ulici v Praze, kde Fr. Palacký žil a zemřel, Františka Ladislava Riegra, Vojtěcha Lanny (v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze)

Chronologický přehled nejvýznamnějších děl[editovat | editovat zdroj]

Josef Václav Myslbek, Sarkofág Václava Švagrovského (1881–1883)
  • 1869–1874 – Český pomník v Gräfenbergu
  • 1871–1872 – Drama a Opera pro postranní nábřežní vchod Národního divadla
  • 1874–1877 – pomník Jana Žižky v Táboře
  • 1877–1890 – Krucifix na hrobce Stupeckých na Olšanských hřbitovech, na hrobce rodiny Ringhofferovy v Kamenici a v kostele Sacré-Coeur v Paříži
  • 1878–1879 – sarkofág Václava Švagrovského
  • 1879–1880 – Pomník Jana Žižky v Čáslavi, návrh podstavce architekt Antonín Wiehl
  • 1880–1884 – Oddanost a Stálost ve smýšlení pro atiku Parlamentu ve Vídni
  • 1881–1883 – sochařská výzdoba městského chudobince v Praze
  • 1881–1897 – sousoší Lumír a Píseň, Přemysl a Libuše, Záboj a Slavoj, Ctirad a Šárka pro Palackého most v Praze
sousoší Záboj a Slavoj
Socha sv.Václava v noci
  • 1883–1884 – náhrobek Karla Sladkovského na Olšanských hřbitovech
  • 1885 – podobizna Františka Palackého
  • 1887–1924 – jezdecký pomník sv. Václava na Václavském náměstí v Praze
  • 1888 socha sv. Josefa Hrobka rodiny Daubkovy Liteň, architekt Antonín Wiehl
  • 1889–1891 – podobizna Františka hraběte Thun-Hohensteina
  • 1890 – podobizna Ervína hraběte Nostic-Rienecka
  • 1891 – podobizna Vojtěcha hraběte Kounice
  • 1892–1895 – pomník kardinála Bedřicha Schwarzenberga v chrámu sv. Víta na Hradčanech
  • 1892–1893 – sochařská výzdoba průčelí chrámu sv. Ludmily na Vinohradech
  • 1892–1912 – Hudba ve foyeru Národního divadla
  • 1893–1894 – podobizna Bedřicha Smetany
  • 1895–1898 – sochařská výzdoba Městské spořitelny pražské v Rytířské ulici (1892–94),[10][11]
  • 1896–1897 – busta Lva Thuna a Jindřicha Clam-Martinice pro síň Parlamentu ve Vídni
  • 1897–1899 – Benešova hrobka na Olšanských hřbitovech
  • 1902–1903 – vlastní podobizna
  • 1903–1911 – hrobka Františka Ladislava Riegra na Vyšehradě
  • 1904–1907 – dekorativní skupiny pro Hofburg ve Vídni
  • 1908–1909 – podobizna Vojtěcha rytíře Lanny
  • 1910–1912 – pomník Karla Hynka Máchy na Petříně
  • 1913 – pamětní plaketa arcivévody Františka Ferdinanda d’Este
  • socha biskupa Jana Valeriána Jirsíka v Českých Budějovicích u Černé věže

Nejvýznamnější žáci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LACINA, Vlastislav. Daubek, Josef Šebestián. In VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla. Biografický slovník českých zemí, 12. sešit. D–Die. Praha : Libri, 2009. Dostupné online. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 133.
  2. BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. , roč. 18, čís. 2, s. 22-27. Dostupné online [cit. 2014-11-30].  
  3. PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého. Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém. Řada první: Arcidiecese Pražská, Díl II., Vikariáty: Berounský, Bystřický a Plzeňský. Sepsal Antonín Podlaha.. první. vyd. Praha : Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1908 (1908 tisk). 230 s. (Knih "Dědictví Svatojanského" čís. 101.. Podíl údů "Dědictví Svatojanského" na rok 1908 čís. 3). Kapitola 6.Liteň, fara, s. 61-67. (česky)  
  4. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 34255/2-345 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze, [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  5. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 2. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  6. VOLAVKA, Vojtěch. Josef Václav Myslbek / fotografoval Josef Ehm ; [úvod napsal Vojtěch Volavka ; úpravu navrhl a řídil Emanuel Purghart]. Praha : V. Neubert a synové, 1942. 125 s. (česky)  
  7. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  8. KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. , roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30].  
  9. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha : Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné online. ISBN null. S. 5. (česky)  
  10. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. ISBN null. S. 23. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  11. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha : Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné online. ISBN null. S. 1-17. (česky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOLAVKA, Vojtěch. Soupis sochařského díla Josefa Václava Myslbeka. Praha : Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1929. Dostupné online.  
  • DVOŘÁKOVÁ, Zora. Josef Václav Myslbek, život a dílo. Praha : Melantrich, 1983.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]