Karel Pokorný (sochař)

Profesor Karel Pokorný
	Karel Pokorný s modelem „Sbratření“,1949, repro: Svět v obrazech, roč. 5, 1949, č.46 z 12.11.1949
Narození	18. ledna 1891; Pavlice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. února 1962 (ve věku 71 let); Praha; Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze; Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	sochař, pedagog a učitel
Ocenění	národní umělec (1956); Řád republiky (1961)
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Pokorný (18. ledna 1891, Pavlice^[1] – 14. února 1962, Praha) byl český sochař a vysokoškolský pedagog. Byl žákem Josefa Václava Myslbeka, výrazného představitele českého sochařského realizmu. Jako vysokoškolský učitel působil nejprve na ČVUT, později jako profesor Akademii výtvarných umění v Praze. Zde také v letech 1948–1950 zastával funkci rektora.

Životopis

Ve Vídni se vyučil zámečníkem, umělecké zámečnictví, dále studoval na Škole uměleckého zámečnictví v Hradci Králové. Těsně před 1. světovou válkou studoval na Uměleckoprůmyslové škole, odkud přešel na AVU k J. V. Myslbekovi. Po ukončení studia pracoval na AVU dalších pět let jako Myslbekův asistent. V letech 1936 až 1939 vyučoval modelování na ČVUT.

Po 2. světové válce od roku 1945 působil jako profesor AVU, kde měl svoji vlastní sochařskou „školu“, z níž během lete 1946–1961 vyšlo 79 absolventů. Jeho asistentem byl Zdeněk Krybus.^[2]

Bývá považován za zakladatele socialistického realismu v českém sochařství, styl spojený vždy ideologií s politickým obsahem. V tomto směru pokračovali v rozvoji stylu i jeho žáci.

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově^[3].

Dílo

Vytvořil pět desítek monumentálních sochařských děl. Vyšel z myslbekovské tradice realismu: pro Myslbeka zvětšoval modely dvou zadních soch světců ze sousoší sv. Václava na Václavském náměstí, jeho autorský podíl bývá spatřován v soše sv. Vojtěcha, kterou již Myslbek nestihl dokončit. Své sociální cítění projevoval již v sochách stylu civilismu ve 20.- 30. letech, nejdříve pomníkem pro oběti důlní katastrofy u Oseka, také čtyřmi reliéfy padlých legionářů. Po roce 1945 převažují pomníky politické a s heroizací dělnické práce. Z této řady

Pomník obětem katastrofy na dole Nelson, 1925, pískovec, dílo stylově vybočující z realismu, navazuje na tvorbu Oty Gutfreunda
Horník a Rubající horník, obě 1928
Sv. Metoděj křtí svatou Ludmilu, bronz, 1934-1935; v kapli sv. Ludmily katedrály^[4] sv. Víta v Praze
Valcíř, bronz, 1936
Cyklus čtyř monumentálních reliéfů Legionáři: Útok; Obrana; Umírání; Smrt a Oběť, slivenecký mramor, 1936–1938, Národní památník na Vítkově
Válečná léta, 1943 – alegorická ženská postava zahalená do pláště a zmítaná větrem
Sbratření, 1947–1950, bronz, sousoší objetí českého civilisty se sovětským vojákem v České Třebové, replika ve Vrchlického sadech v Praze
Pomník Boženy Němcové, bronz, 1950-1954, Praha – Žofín ^[5]
Pomník Aloise Jiráska, 1960, bronz, Praha - Jiráskovo náměstí
Návrh pomníku Boženy Němcové pro Českou Skalici

Spolky

od roku 1920 člen SVU Mánes
předseda Svazu československých výtvarných umělců
člen Fondu českých výtvarných umělců

Ocenění

1939 Katzova čestná medaile
1949 Státní cena
1951 Státní cena
1955 Státní cena
1956 udělen titul národní umělec
1958 čestný člen Akademie umění SSSR
1961 Řád republiky

Zajímavost

Byl adoptivním otcem výtvarníka Zdeňka Seydla, kterého vychovával i po výtvarné stránce.

Významní žáci

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Pavlice
↑ Almanach Akademie výtvarných umění k 180. výročí založení školy (1799-1979), editor Jiří Kotalík starší. Praha 1979, s. 111
↑ hrob sochaře Karla Pokorného na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22.
↑ Karel Pokorný a jeho žáci, 1984, č.kat. 33
↑ Dušan Šindelář: Karla Pokorného Božena Němcová bojující; in: Výtvarné umění IV, 1954, s. 113

Literatura

Karel Pokorný a jeho škola. [Sochy]: Katalog výstavy, úvodní text Jiří KOTALÍK, st. Národní galerie v Praze, únor-březen 1984
WITTLICH, Petr: České sochařství ve XX. století. SPN Praha 1978, s. 224-225
TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. II. díl. K–P. Praha : Paseka, Litomyšl : Petr Meissner, 1999. S. 469. ISBN 80-7185-246-5.
dapo. Rodák z Pavlic. Znojemské listy. 27. 1. 1996, roč. 5, č. 3, s. 3.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců. 1950–2003, XI. Pau-Pop. Ostrava : Výtvarné centrum Chagall, 2003. S. 371. ISBN 80-86171-16-7.
Nová encyklopedie českého výtvarného umění 2., ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 108–109

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Pokorný na Wikimedia Commons
Osoba Karel Pokorný ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Pokorný
Stránky Městské knihovny Znojmo
Karel Pokorný v informačním systému abART

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost Pavlice

[2] Almanach Akademie výtvarných umění k 180. výročí založení školy (1799-1979), editor Jiří Kotalík starší. Praha 1979, s. 111

[3] rob sochaře Karla Pokorného na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22.

[4] Karel Pokorný a jeho žáci, 1984, č.kat. 33

[5] Dušan Šindelář: Karla Pokorného Božena Němcová bojující; in: Výtvarné umění IV, 1954, s. 113

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]