Věra Merhautová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Věra Merhautová
Jiná jména rozená Bezoušková
Narození 23. února 1921
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 2. prosince 1996 (ve věku 75 let)

Česká republikaČeská republika Česká republika
Povolání akademická sochařka
Děti Ing. Jan Merhaut,
Michal Baumbruck [1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Věra Merhautová (* 23. února 1921 v Praze - † 2. prosince 1996) - česká akademická sochařka, autorka monumentální figurativní tvorby, členka Českého fondu výtvarných umění (ČFVU).[2] Nejznámějším jejím dílem je pomník Jožky Jabůrkové.[3][p 1] Vytvořila též několik portrétů.[p 2] jakož i menší díla zařaditelná do oblasti tzv. komorní plastiky.[3] Je autorkou sochy svaté Zdislavy z Lemberka (postava stojící světice obklopená čtyřmi dětmi). Socha byla vytvořena pro papeže Jana Pavla II., který ji obdržel při své návštěvě České republiky koncem května 1995.[4]

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Oznámení o úmrtí V. Merhautové

Otec Věry Bezouškové Josef byl kantor, velmi tolerantní člověk, smýšlením sociální demokrat. Silně ovlivnil její levicovou celoživotní orientaci.[p 3][4]. V jednadvaceti letech (v roce 1942) se Věra Bezoušková provdala za svého prvního muže (Ing. Josef Merhaut), od kterého přijala jméno Marhautová. Jejich manželství trvalo devět let. V roce 1951 se nechala rozvést a o tři roky později (1954) se stala manželkou malíře Jaroslava Baumbrucka.[4], ale ponechala si svoje umělecké jméno Merhautová. Ovdověla v roce 1960. V roce 1985 ve věku 64 let se (po dvacet let trvajícm vztahu) provdala potřetí [4] (Otto Bermann).

Z prvního i druhého manželství zůstalo po jedné ratolesti.[4] Z prvního manželství - Ing. Jan Merhaut, z druhého - Michal Baumbruck.[1][p 4]

Lásku považuju za tu nejdůležitější věc na světě. Nejlepší je, když člověk umí mít rád. Já vždycky říkám: "Nevím, jestli umím sochy, jsem špatná vychovatelka, kuchařka, atd., ale domnívám se, že umím mít ráda." To je to nejdůležitější: "Aby člověk uměl dávat, aby uměl mít rád a uměl dávat, aby nemyslel především na sebe." To považuji za nejdůležitější v životě.

—Věra Merhautová, rozhovor, [4]

Studium (1945 - 1960) [7][editovat | editovat zdroj]

Tvorba umístěná ve veřejném prostoru[editovat | editovat zdroj]

  • 1965 Pomník s bronzovou postavou komunistické novinářky Jožky Jabůrkové v nadživotní velikosti (výška 300 cm) vytvářela Věra Merhautová v letech 19601965. [4] V roce 1965 byl pomník slavnostně odhalen v Praze-Košířích v malém parčíku u křižovatky ulic Plzeňská a Podbělohorská. Po roce 1989 byl pozemek restituován a nová majitelka žádala odstranění pomníku. V roce 1992 byl pomník (bez vědomí sochařky[8]) rozebrán a převezen do depozitáře Galerie hlavního města Prahy. Zde setrval až do léta 2002. Jeho znovuodhalení na Olšanských hřbitovech při Čestném vojenském pohřebišti se uskutečnilo v létě 30. července 2002.[9] [8] [10][p 5]
  • 1972 Hudba (materiál: pískovec, výška 170 cm, umístění: Malešice Praha 3, parčík v ulici Počernická, mezi Limuzskou a Božeckou ulicí)[9] [10][p 6]
  • 1972 Milenci (někdy označované jako "Dvě sedící postavy") (materiál: travertin)[10][p 7]
  • Rodina (Rožmitál pod Třemšínem)[3]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Věra Merhautová vystavovala na členských výstavách SČSVU (Svazu československých výtvarných umělců), na mezinárodní výstavě mladého umění při příležitosti festivalu mládeže ve Varšavě (1955). [7] V Jiráskovské soutěži získala cenu za plastiku "Husitská kazatelka". [7] V soutěži k 15. výročí osvobození (1960) byla odměněna za návrh pomníku Jožky Jabůrkové. [7] V Muzeu Klementa Gottwalda v Praze byly umístěny její plastiky "Portrét Antonína Zápotockého" a "Hornický učeň". [7]

Autorské výstavy [2][editovat | editovat zdroj]

  • 1987 Věra Merhautová: Výběr ze sochařského díla, Galerie Nová síň, Praha

Společné výstavy [2][editovat | editovat zdroj]

  • 1952 - 1953 Výtvarní umělci na stavbách socialismu, Mánes, Praha
  • 1956 Výstava Grekovova studia Sovětské armády a československých výtvarných umělců, Praha
  • 1967 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha
  • 1969 2. pražský salón (obrazů, soch a grafik), Dům U Hybernů, Praha
  • 1973 Výtvarní umělci k 25. výročí Února, Praha
  • 1974 Manželství, rodičovství a život našich dětí v obrazech, sochách, grafice a užitém umění. Výsledky tvůrčí úkolové akce, Praha
  • 1976 Žena v současné tvorbě, Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy, Praha
  • 1978 Umění vítězného lidu. Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února, Praha
  • 1984 Karel Pokorný a jeho škola, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
  • 1985 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
  • 1985 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava
  • 1988 Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
  • 1989 Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987 - 1988), Národní galerie v Praze

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

Autorský katalog [2][editovat | editovat zdroj]

  • 1987 Věra Merhautová: Výběr ze sochařského díla

Kolektivní katalogy [2][editovat | editovat zdroj]

  • 1952 Výtvarní umělci na stavbách socialismu
  • 1956 Výstava Grekovova studia Sovětské armády a československých výtvarných umělců
  • 1967 I. pražský salon
  • 1969 2. pražský salón
  • 1973 Výtvarní umělci k 25. výročí Února
  • 1974 Manželství, rodičovství a život našich dětí v obrazech, sochách, grafice a užitém umění (Výsledky tvůrčí úkolové akce)
  • 1976 Žena v současné tvorbě (Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy)
  • 1978 Umění vítězného lidu (Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února)
  • 1983 Karel Pokorný a jeho škola
  • 1985 Vyznání životu a míru (Přehlídka Československého výtvarného umění k 40. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou)
  • 1988 Salón pražských výtvarných umělců ´88
  • 1989 Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987 - 1988)

Věra Merhautová v seznamech výtvarných umělců [2][editovat | editovat zdroj]

  • 1984 Seznam výtvarných umělců evidovaných při Českém fondu výtvarných umění
  • 1991 Seznam členů Sdružení Čech, Moravy a Slezska (stav ke 30.11.1991)

Věra Merhautová v encyklopedických slovnících [2][editovat | editovat zdroj]

  • 1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž)
  • 2002 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2002 (VIII. Man - Miž)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Inspirována knihou o Jožce Jabůrkové a zaujata jejím lidsky silným životním příběhem zhotovila nejprve její portrét. Když byla vypsána veřejná soutěž na její pomník, zúčastnila se jí a vyhrála.[4]
  2. Portréty: Antonín Zápotocký, Jožka Jabůrková, Marie Curie.[3]
  3. Již v roce 1946 se stala členkou KSČ.[4]
  4. Michael Baumbruck (* 3. března 1956) - režisér dokumentárních filmů a manažer multimediálních projektů. Po studiu na pražské FAMU odešel do USA kde se podílel jako režisér a kameraman na různých projektech. Žil v Paříži a později v New Yorku, kde začal svou kariéru v reklamách (např. pro společnost Christian Dior). Na počátku 90. let se vrátil do Evropy. Od roku 1992 se věnuje natáčení reklam pro nadnárodní společnosti a klienty (O2, T-Mobile, Škoda, Wrigley). Mnoho z jeho filmů získalo prestižní mezinárodní ocenění.[1] [5] [6]
  5. Umístění pomníku Jožky Jabůrkové (GPS souřadnice: 50°04′56″ s. š., 14°28′27,0″ v. d.); měřeno: záři 2014
  6. Umístění sochy Hudba (GPS souřadnice: 50°04′58,9″ s. š., 14°30′23,67″ v. d.); měřeno: záři 2014
  7. Původní umístění sochy Milenci: Sídliště Pankrác II., Praha 4; mezi ulicemi Na Pankráci a Kotorská [9](GPS souřadnice: 50°03′12,671″ s. š., 14°26′13,987″ v. d.); Podle průzkumu na místě v záři 2014 podstavec ani socha již v této lokalitě nebyla nalezena.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c micheal baumbruck director [online]. [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. a b c d e f g h i j Merhautová Věra [online]. [cit. 2014-09-09]. Dostupné online.  
  3. a b c d Merhautová Věra [online]. www.cojeco.cz, 2000-03-14, rev. 2006-09-27, [cit. 2014-09-09]. Dostupné online.  
  4. a b c d e f g h i BRDEČKOVÁ, Tereza, Režie Z. Tyc Ještě jsem tady - životopisné video ČT (hlasy a osobnosti lidí, jejichž význam chceme uchovat v paměti národa) [online]. 1996, [cit. 2014-09-12]. Stopáž: 31 minut. [1].  
  5. Baumbruck, Michal (Kameraman a režisér) [online]. databáze autorit NK ČR, [cit. 2015-08-01]. Identif. číslo pna2011639922, Systém. číslo 000639922. Dostupné online.  
  6. Michal Baumbruck [online]. Informační systém abART (nový), [cit. 2015-08-01]. Dostupné online.  
  7. a b c d e BOJAR, Pavel. Jaroslav Baumbruck - Věra Merhautová : Výstava obrazů a plastik. Praha : Organizace výstavy: Výstavní ústředí SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců), 1961. 12 s. Katalog (1 vydání). 
  8. a b ROLEČEK, Hynek. Osudy pomníku Jožky Jabůrkové 1965–2002 : historický seminář [online]. Praha: Arcibiskupské gymnázium, 2003, [cit. 2014-09-10]. Dostupné online.  
  9. a b c Praha: Další zajímavá místa: Pomníky a sochy [online]. [cit. 2014-09-10]. Dostupné online.  
  10. a b c Věra Merhautová - sochy: Hudba, Milenci, Pomník Jožky Jabůrkové [online]. www.vetrelciavolavky.cz, [cit. 2014-09-09]. sochy Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOJAR, Pavel. Jaroslav Baumbruck - Věra Merhautová : Výstava obrazů a plastik. Praha : Organizace výstavy: Výstavní ústředí SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců), 1961. 12 s. Katalog (1 vydání). 
  • Věra Merhautová: výběr ze sochařského díla; Nová síň, Praha. Praha : Svaz českých výtvarných umělců, 1987.  
  • Merhautová, Věra (soubor výstřižků). [s.l.] : [s.n.].  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]