Věra Merhautová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Věra Merhautová
Jiná jména rozená Bezoušková
Narození 23. února 1921
Praha
Úmrtí 2. prosince 1996 (ve věku 75 let)
Povolání akademická sochařka
Manžel(ka) Ing. Josef Merhaut,
Jaroslav Baumbruck [1],
Otto Bermann
Děti Ing. Jan Merhaut,
Michal Baumbruck [2]
Rodiče Josef Bezouška,
Olga Bezoušková (rozená Heroldová)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Věra Merhautová (* 23. února 1921 v Praze - † 2. prosince 1996) - česká akademická sochařka, autorka monumentální figurativní tvorby, členka Českého fondu výtvarných umění (ČFVU).[3] Nejznámějším jejím dílem je pomník Jožky Jabůrkové.[4][p 1] Vytvořila též několik portrétů.[p 2] jakož i menší díla zařaditelná do oblasti tzv. komorní plastiky.[4] Je autorkou sochy svaté Zdislavy z Lemberka (postava stojící světice obklopená čtyřmi dětmi). Socha byla vytvořena pro papeže Jana Pavla II., který ji obdržel při své návštěvě České republiky koncem května 1995.[1]

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Oznámení o úmrtí V. Merhautové

Otec Věry Bezouškové Josef byl kantor, velmi tolerantní člověk, smýšlením sociální demokrat. Silně ovlivnil její levicovou celoživotní orientaci.[p 3][1]. V jednadvaceti letech (v roce 1942) se Věra Bezoušková provdala za svého prvního muže (Ing. Josef Merhaut), od kterého přijala jméno Marhautová. Jejich manželství trvalo devět let. V roce 1951 se nechala rozvést a o tři roky později (1954) se stala manželkou malíře Jaroslava Baumbrucka.[1], ale ponechala si svoje umělecké jméno Merhautová. Ovdověla v roce 1960. V roce 1985 ve věku 64 let se (po dvacet let trvajícm vztahu) provdala potřetí [1] (Otto Bermann).

Z prvního i druhého manželství zůstalo po jedné ratolesti.[1] Z prvního manželství - Ing. Jan Merhaut, z druhého - Michal Baumbruck.[2][p 4]

Lásku považuju za tu nejdůležitější věc na světě. Nejlepší je, když člověk umí mít rád. Já vždycky říkám: "Nevím, jestli umím sochy, jsem špatná vychovatelka, kuchařka, atd., ale domnívám se, že umím mít ráda." To je to nejdůležitější: "Aby člověk uměl dávat, aby uměl mít rád a uměl dávat, aby nemyslel především na sebe." To považuji za nejdůležitější v životě.

—Věra Merhautová, rozhovor, [1]

Studium (1945 - 1960) [7][editovat | editovat zdroj]

Tvorba umístěná ve veřejném prostoru[editovat | editovat zdroj]

  • 1965 Pomník s bronzovou postavou komunistické novinářky Jožky Jabůrkové v nadživotní velikosti (výška 300 cm) vytvářela Věra Merhautová v letech 19601965. [1] V roce 1965 byl pomník slavnostně odhalen v Praze-Košířích v malém parčíku u křižovatky ulic Plzeňská a Podbělohorská. Po roce 1989 byl pozemek restituován a nová majitelka žádala odstranění pomníku. V roce 1992 byl pomník (bez vědomí sochařky[8]) rozebrán a převezen do depozitáře Galerie hlavního města Prahy. Zde setrval až do léta 2002. Jeho znovuodhalení na Olšanských hřbitovech při Čestném vojenském pohřebišti se uskutečnilo v létě 30. července 2002.[9] [8] [10][p 5]
  • 1972 Hudba (materiál: pískovec, výška 170 cm, umístění: Malešice Praha 3, parčík v ulici Počernická, mezi Limuzskou a Božeckou ulicí)[9] [10][p 6]
  • 1972 Milenci (někdy označované jako "Dvě sedící postavy") (materiál: travertin)[10][p 7]
  • Rodina (Rožmitál pod Třemšínem)[4]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Věra Merhautová vystavovala na členských výstavách SČSVU (Svazu československých výtvarných umělců), na mezinárodní výstavě mladého umění při příležitosti festivalu mládeže ve Varšavě (1955). [7] V Jiráskovské soutěži získala cenu za plastiku "Husitská kazatelka". [7] V soutěži k 15. výročí osvobození (1960) byla odměněna za návrh pomníku Jožky Jabůrkové. [7] V Muzeu Klementa Gottwalda v Praze byly umístěny její plastiky "Portrét Antonína Zápotockého" a "Hornický učeň". [7]

Autorské výstavy [3][editovat | editovat zdroj]

  • 1987 Věra Merhautová: Výběr ze sochařského díla, Galerie Nová síň, Praha

Společné výstavy [3][editovat | editovat zdroj]

  • 1952 - 1953 Výtvarní umělci na stavbách socialismu, Mánes, Praha
  • 1956 Výstava Grekovova studia Sovětské armády a československých výtvarných umělců, Praha
  • 1967 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha
  • 1969 2. pražský salón (obrazů, soch a grafik), Dům U Hybernů, Praha
  • 1973 Výtvarní umělci k 25. výročí Února, Praha
  • 1974 Manželství, rodičovství a život našich dětí v obrazech, sochách, grafice a užitém umění. Výsledky tvůrčí úkolové akce, Praha
  • 1976 Žena v současné tvorbě, Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy, Praha
  • 1978 Umění vítězného lidu. Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února, Praha
  • 1984 Karel Pokorný a jeho škola, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
  • 1985 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
  • 1985 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava
  • 1988 Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
  • 1989 Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987 - 1988), Národní galerie v Praze

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

Autorský katalog [3][editovat | editovat zdroj]

  • 1987 Věra Merhautová: Výběr ze sochařského díla

Kolektivní katalogy [3][editovat | editovat zdroj]

  • 1952 Výtvarní umělci na stavbách socialismu
  • 1956 Výstava Grekovova studia Sovětské armády a československých výtvarných umělců
  • 1967 I. pražský salon
  • 1969 2. pražský salón
  • 1973 Výtvarní umělci k 25. výročí Února
  • 1974 Manželství, rodičovství a život našich dětí v obrazech, sochách, grafice a užitém umění (Výsledky tvůrčí úkolové akce)
  • 1976 Žena v současné tvorbě (Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy)
  • 1978 Umění vítězného lidu (Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února)
  • 1983 Karel Pokorný a jeho škola
  • 1985 Vyznání životu a míru (Přehlídka Československého výtvarného umění k 40. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou)
  • 1988 Salón pražských výtvarných umělců ´88
  • 1989 Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987 - 1988)

Věra Merhautová v seznamech výtvarných umělců [3][editovat | editovat zdroj]

  • 1984 Seznam výtvarných umělců evidovaných při Českém fondu výtvarných umění
  • 1991 Seznam členů Sdružení Čech, Moravy a Slezska (stav ke 30.11.1991)

Věra Merhautová v encyklopedických slovnících [3][editovat | editovat zdroj]

  • 1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž)
  • 2002 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2002 (VIII. Man - Miž)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Inspirována knihou o Jožce Jabůrkové a zaujata jejím lidsky silným životním příběhem zhotovila nejprve její portrét. Když byla vypsána veřejná soutěž na její pomník, zúčastnila se jí a vyhrála.[1]
  2. Portréty: Antonín Zápotocký, Jožka Jabůrková, Marie Curie.[4]
  3. Již v roce 1946 se stala členkou KSČ.[1]
  4. Michael Baumbruck (* 3. března 1956) - režisér dokumentárních filmů a manažer multimediálních projektů. Po studiu na pražské FAMU odešel do USA kde se podílel jako režisér a kameraman na různých projektech. Žil v Paříži a později v New Yorku, kde začal svou kariéru v reklamách (např. pro společnost Christian Dior). Na počátku 90. let se vrátil do Evropy. Od roku 1992 se věnuje natáčení reklam pro nadnárodní společnosti a klienty (O2, T-Mobile, Škoda, Wrigley). Mnoho z jeho filmů získalo prestižní mezinárodní ocenění.[2] [5] [6]
  5. Umístění pomníku Jožky Jabůrkové (GPS souřadnice: 50°04′56″ s. š., 14°28′27,0″ v. d.); měřeno: záři 2014
  6. Umístění sochy Hudba (GPS souřadnice: 50°04′58,9″ s. š., 14°30′23,67″ v. d.); měřeno: záři 2014
  7. Původní umístění sochy Milenci: Sídliště Pankrác II., Praha 4; mezi ulicemi Na Pankráci a Kotorská [9](GPS souřadnice: 50°03′12,671″ s. š., 14°26′13,987″ v. d.); Podle průzkumu na místě v záři 2014 podstavec ani socha již v této lokalitě nebyla nalezena.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j BRDEČKOVÁ, Tereza, Režie Z. Tyc Ještě jsem tady - životopisné video ČT (hlasy a osobnosti lidí, jejichž význam chceme uchovat v paměti národa) [online]. 1996, [cit. 2014-09-12]. Stopáž: 31 minut. [1].  
  2. a b c micheal baumbruck director [online]. [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. (angličtina) 
  3. a b c d e f g h i j Merhautová Věra [online]. [cit. 2014-09-09]. Dostupné online.  
  4. a b c d Merhautová Věra [online]. www.cojeco.cz, 2000-03-14, rev. 2006-09-27, [cit. 2014-09-09]. Dostupné online.  
  5. Baumbruck, Michal (Kameraman a režisér) [online]. databáze autorit NK ČR, [cit. 2015-08-01]. Identif. číslo pna2011639922, Systém. číslo 000639922. Dostupné online.  
  6. Michal Baumbruck [online]. Informační systém abART (nový), [cit. 2015-08-01]. Dostupné online.  
  7. a b c d e BOJAR, Pavel. Jaroslav Baumbruck - Věra Merhautová : Výstava obrazů a plastik. Praha : Organizace výstavy: Výstavní ústředí SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců), 1961. 12 s. Katalog (1 vydání). 
  8. a b ROLEČEK, Hynek. Osudy pomníku Jožky Jabůrkové 1965–2002 : historický seminář [online]. Praha: Arcibiskupské gymnázium, 2003, [cit. 2014-09-10]. Dostupné online.  
  9. a b c Praha: Další zajímavá místa: Pomníky a sochy [online]. [cit. 2014-09-10]. Dostupné online.  
  10. a b c Věra Merhautová - sochy: Hudba, Milenci, Pomník Jožky Jabůrkové [online]. www.vetrelciavolavky.cz, [cit. 2014-09-09]. sochy Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOJAR, Pavel. Jaroslav Baumbruck - Věra Merhautová : Výstava obrazů a plastik. Praha : Organizace výstavy: Výstavní ústředí SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců), 1961. 12 s. Katalog (1 vydání). 
  • Věra Merhautová: výběr ze sochařského díla; Nová síň, Praha. Praha : Svaz českých výtvarných umělců, 1987.  
  • Merhautová, Věra (soubor výstřižků). [s.l.] : [s.n.].  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]