Košíře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Košíře
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Pohled ze smíchovské strany na kostel sv. Jana Nepomuckého

Pohled ze smíchovské strany na kostel sv. Jana Nepomuckého

kód katastrálního území: 728764
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 5
správní obvod (pověřený úřad): Praha 5
městský obvod: Praha 5
počet územně tech. jednotek: 1
základní sídelní jednotky: 8
katastrální výměra: 3,23 km²
obyvatel: 14 706 (31. 12. 2015[1])
hustota zalidnění: 4 553 obyv./km²

Košíře na mapě
Znak samostatného města Košíře

Košíře (německy Körbern) jsou čtvrť a katastrální území v Praze. Nacházejí se v údolí (dnes zatrubněného) Motolského potoka na jeho pravém břehu. Na severu a na východě sousedí se Smíchovem, na západě s Motolem, na jihu s Jinonicemi a Radlicemi. Jsou součástí městské části Praha 5.

Stručná historie[editovat | editovat zdroj]

Košíře byly až do druhé poloviny 19. století vesnicí, obklopenou vinicemi. Do dnešní podoby se začaly rozvíjet současně s rozvojem průmyslu na Smíchově (v Košířích bydleli dělníci smíchovských továren). V roce 1895 byly Košíře povýšeny na město.[2] V roce 1922 se Košíře staly součástí Velké Prahy.

Na dnešní Plzeňské ulici je jedna z nejstarších elektrických tramvajových tratí na území dnešní Prahy (roku 1896 košířský starosta Matěj Hlaváček zprovoznil soukromou elektrickou dráhu Smíchov–Košíře).

Na území Košíř byl vybudován během 50. až 70. let 20. století systém tajných krytů pro tehdejší politické špičky a vchody označeny kvůli utajení zkratkou fiktivního výzkumného ústavu VÚCHEMZ („Výzkumný ústav chemických zařízení“).[zdroj?] Do druhé poloviny 50. let byla zeď oddělující zařízení od Vrchlického ulice pomalována kamuflážními barvami, patrně aby si krytů nikdo nevšiml. Pak teprve nastoupil VÚCHEMZ.

V ulici Naskové bylo do roku 2006 hlavní sídlo internetového portálu a vyhledávače Seznam.cz.

Charakter čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Košířská zástavba se rozkládá hlavně v údolí (dnes zatrubněného Motolského potoka) a na severním svahu hory Vidoule. V údolí tvoří zástavbu zejména činžovní domy, na svahu jsou pak hlavně vily. Protože byla košířská zásavba v zásadě dokončena před druhou světovou válkou, nebyla čtvrť zasažena masivní panelovou výstavbou pozdějších let (vyjma několika panelových domů v okolí zastávky MHD Kavalírka). V Košířích se staví dosud; novostavby jsou na úbočí Vidoule (mezi zastávkami MHD Průchova a Karenova), kde je též aktuálně (2014) připravována další výstavba, v roce 2013 pak byla dokončena novostavba bytového komplexu na místě bývalé Meopty Košíře u zastávky MHD Kavalírka.

Západní část Košíř pak tvoří zejména přírodní park Košíře-Motol s bývalou viniční usedlostí Cibulka, podle které lesopark bývá místními někdy též označován.

Nad Košířským náměstím se nachází jedna dominanta Košíř, funkcionalistický kostel sv. Jana Nepomuckého (který byl dokončen v roce 1942), druhou dominantou jsou bývalé Závody přístrojů a automatizace (ZPA Košíře) na Vidouli (dnes „Areál Tellus“).[3]

V košířském katastru se zachovalo několik usedlostí, namátkou Šmukýřka, Cibulka, nebo Buďánka. S katastrem obce těsně sousedí historický Malostranský hřbitov, na němž jsou pochováni národní buditelé Karel Jaromír Erben a Václav Jan Tomášek.

Na severním okraji Košíř vedou dvě tepny silniční dopravy - ulice Plzeňská (která zhruba tvoří rozhraní mezi Smíchovem a Košíři) a ulice Vrchlického. Na jižním okraji Košíř vede železniční trať.

Ve vilové čtvrti se nachází pobočka městské knihovny.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Veřejná[editovat | editovat zdroj]

Veřejná doprava je zajištěna tramvajemi na trati Sídliště Řepy - Anděl a autobusovou linkou č. 123 z terminálu Na Knížecí u stanice metra Anděl. Na okraji čtvrti se nachází i železniční trať č. 122, která má na území Košíř zastávky Praha-Cibulka a Praha-Stodůlky.

Automobilová[editovat | editovat zdroj]

Územím Košíř probíhají dvě významné dopravní tepny: Plzeňská ulice, kterou je zajištěno spojení centra Prahy a Plzně a ulice Vrchlického, která zajišťuje spojení směrem opačným. Obě ulice též spojují západní příměstské oblasti Prahy s vlastní Prahou.

Film a umění[editovat | editovat zdroj]

V místě dnešního parku Pod Kavalírkou po první světové válce založil filmový režisér, scenárista a podnikatel, košířský rodák Karel Lamač, filmový ateliér Kavalírka, druhé stálé plně vybavené profesionální filmové studio na území Československa. Točily se zde němé filmy, dodnes uváděné ve filmové historii. Činnost ateliéru a jeho filmy byly velmi úspěšné a vážně konkurovaly filmům tehdejší společnosti AB. Provoz košířského ateliéru ale ukončil v roce 1929 požár a již nebyl obnoven.

Ve vile Turbová poblíže křižovatky ulic Vrchlického a Jinonické měl v letech 1938 - 1958 pronajatý byt a ateliér Jiří Trnka, kde vytvořil výpravu a natočil většinu záběrů ke svým nejznámějším loutkovým filmům. Zahrada na pozemku v Jinonické ulici (číslo parcely 833/2) sloužila jako inspirace k jeho Zahradě.

V dnešní ulici Musílkově (dříve Na Košířské Václavce) byl Schmitzerův hostinec, kde prožil dětství a mládí známý divadelní, ale zejména filmový herec Jiří Sovák (Schmitzer). Svoji hereckou kariéru začínal jako divadelní ochotník v divadelním sále tehdejšího společenského centra Košíř Mlynářka, dnes již bohužel neexistujícího, které bylo na Plzeňské ulici u vyústění ulice Holečkovy.

V ulici U Tenisu prožil dětství a mládí zpěvák a herec Karel Štědrý. S Košíři je spjat i herec František Peterka, známý zejména jako pohádkový Krakonoš. V mládí Peterka zápasil v těžkoatletickém klubu Hellas Košíře.[4] V Košířích bydlel též ekonom a prognostik Valtr Komárek a houslista Smetanova kvarteta Jiří Novák.

Mezi současné významné obyvatele se sluší zařadit operní pěvkyni Věru Soukupovou, či herce a mima Borise Hybnera, filmového producenta a herce Ondřeje Trojana, známého a oceňovaného herce Ivana Trojana a zpěváka skupiny MIG21 a herce Jiřího Macháčka.

Ze známých českých režisérů je residentem Vladimír Michálek (Pohádkář, Babí léto, Je třeba zabít Sekala nebo Zapomenuté světlo). Z dalších režisér známý filmovými adaptacemi hudebních a operních děl (Radúz a Mahulena, Rusalka) držitel ceny Prix Italia za film Bludiště moci a baletu Romeo a Julie, finalista Emmy Awards v USA za film Pod koly osudu a Noc z olova Petr Weigl.   

V roce 1999 se v části Na Cibulkách natáčely Pelíšky.

Sousedící městské části[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Obyvatelstvo a rozloha katastrálních území Prahy 2001–2015 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2016-06-08]. Dostupné online.  
  2. FOJTÍK, Pavel; PROŠEK, František. Pražský dopravní zeměpis III. DP kontakt. červen 2002, roč. 7, čís. 6, s. 22. Dostupné online. ISSN 1212-6349.  
  3. KOVÁŘ, Petr Mgr. Historie výpočetní techniky v Československu. Dostupné online.
  4. PETERKA, František. 13. komnata, archiv I-vysílání. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOLUB, Jan Bohumil. Odkryté poklady: Paměti děje- a místnopisné vikariátního obvodu Libockého. Praha : vl.n., 1893. Dostupné online. - kapitola Košíře, s. 215-222.  
  • ŠUBERT, František Adolf. Čechy. Ilustrace Karel Liebscher. Svazek 3. Praha : Otto, [po r. 1880]. Dostupné online. Kapitola Košíře, s. 447-448.  
  • Roman Peterka (redaktor), Pražská Pětka, měsíčník městské části Praha 5, březen 2010, strana 22, Rozhovor: „Martin Komárek - Ještě jsem nedospěl“.
  • P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy A/L. Praha: Academia 2012. Kapitola "Košíře", str. 735-758.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]