Jiří Sovák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří Sovák
Rodné jméno Jiří Schmitzer
Narození 27. prosinec 1920
Československo Praha, Československo
Úmrtí 6. září 2000 (ve věku 79 let)
Česko Praha,
Česká republika
Aktivní roky 1943 - 1999
Manžel(ka) Anna Schmitzerová
Děti Jiří Schmitzer
Umělecké ceny

1968 - titul Zasloužilý umělec

1999 - Cena Thálie za celoživotní mistrovství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Sovák vlastním jménem Jiří Schmitzer starší (27. prosince 1920 Praha6. září 2000 Praha), byl český herec, jeho syn Jiří Schmitzer mladší je také hercem.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 27. prosince 1920 v ulici Na bojišti do pražské rodiny hostinského, matka byla v domácnosti a zároveň kuchařka v jejich restauraci.[1] Jiří měl starší sestru Zdenu a bratra Ladislava.[2] Protože otec chtěl, aby se vyučil řádnému řemeslu, zvolil si po vzoru otce pohostinství – obor číšník. Na praxi sloužil v restauraci U Khůnů na Kladně a poté v hotelu Hubertus v Jílovišti. Poté se chvíli jako číšník živil. Přesto v 19 letech odešel proti vůli otce z domova, aby se mohl přidat k ochotnickému souboru na Mlynářce, pak k souboru Dé tvář a nakonec přešel k téměř profesionální scéně Divadla práce.[3] Přitom pracoval v různých pomocných i dělnických profesích, např. v kamenolomu.

Divadlo a film[editovat | editovat zdroj]

Během okupace studoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře (1941), v té době byl rovněž totálně nasazený v Jinonické Waltrovce jako skladník ve skladu tyčového železa.[4] Od roku 1941 účinkoval po večerech v pražském kabaretním divadle Živé jeviště, pozdější divadlo Rokoko. V roce 1943 působil v divadle v Třebíči a poté byl angažován do Horáckého divadla. Tam již mladý herec získal řadu zkušeností s pestrou paletou rolí klasického repertoáru.

Během základní vojenské služby v letech 1946–1947 působil v Armádním uměleckém souboru (AUS), kde se setkal s Miroslavem Horníčkem. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády.[5] Tam si ho všiml režisér a divadelní autor E. F. Burian. Od roku 1947 byl členem jeho souboru divadla E. F. Buriana.

Zde sídlilo Divadlo E. F. Buriana

Sám Sovák o této spolupráci řekl: „Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět.“[6] Divadlo E. F. Buriana bylo realistické divadlo, které dávalo možnost hercům vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70-letého Goriota, přestože mu v té době bylo 27 let.[7] Dále zde ztvárnil Barona v Gorkého Na dně, Fabricia v Goldoniho Zamilovaných a další.

V roce 1947 se rovněž poprvé objevil před kamerou, ve filmu režiséra Josefa Macha Nikdo nic neví. V roce 1952 natočil svůj první výrazný filmový počin Plavecký mariáš, kde se setkal s Jaroslavem Marvanem, Jiřím Plachým a dalšími.

V letech 1952 až 1966 působil v Divadle na Vinohradech [8]. Členem činohry pražského Národního divadla se stal 1.8.1966 a zůstal v agažmá až do svého odchodu do důchodu 31.3.1984.[9] V Národním divadle vytvořil mnoho rolí, za zmínku stojí Josef Habršperk ve hře Ladislava Stroupežnického Naši furianti (1970), v roce 1975 role Antonia v Shakespearově Mnoho povyku pro nic nebo Otec Školastyk v Drdových Hrátkách s čertem (1981), kde byl v alternaci s Josefem Vinklářem.

Jiří Sovák ve hře Hrátky s čertem

Přestože Jiří Sovák začal svoji hereckou kariéru vážnými a dramatickými postavami, prvním výrazným filmem, kde uplatnil své komediální nadání, byl film z roku 1956 Kudy kam, kde vedle Jaroslava Marvana zahrál mladého manžela Ireny Kačírkové. Vyloženě komickou až groteskní roli ztvárnil ve filmu režiséra Josefa Macha Florenc 13.30. V roce 1958 natočil film Jindřicha Poláka Smrt v sedle a o rok později spolu s Rudolfem Hrušínským výtečně ztvárnili titulní role ve filmu Dařbuján a Pandrhola, který natočil Martin Frič podle povídky Jana Drdy.

V šedesátých letech se již plně rozběhla Sovákova herecká kariéra, a tak ve filmech Až přijde kocour, Spadla z měsíce, Mezi námi zloději, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Kdo chce zabít Jessii? dokázal předvést širokou paletu nejrůznějších komických postav, které jsou přesto v základu ukotvené v dramatické poloze. Z tohoto hlediska byla umělecky nejplodnější spolupráce a zároveň přátelství s režisérem Martinem Fričem. Natočili spolu filmy Dnes naposled (1958), Dařbuján a Pandrhola (1959), Král Králů (1963), Hvězda zvaná Pelyněk (1964), Přísně tajné premiéry (1967), Odsouzený z Pinktownu (1967), Nejlepší ženská mého života (1968).

Ani v následujícím období se štěstí na výrazné role Jiřímu Sovákovi nevyhnulo. Hned v roce 1969 byl obsazen do filmových komedií Zabil jsem Einsteina, pánové!, Světáci, v dalším roce natočil filmovou komedii Pane, vy jste vdova! nebo kriminální příběh podle skutečné události Na kolejích čeká vrah, kde ztvárnil kriminalistu Kalaše. Velmi výrazné je jeho herectví v komediích Václava Vorlíčka Což takhle dát si špenát (1977) a komedii Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero! (spolu se synem Jiřím, 1976) nebo také v pohádkové komedii Ať žijí duchové! (1977).

Sovák (vpravo) během natáčení filmu "Pieseň o sivom holubovi"

V 90. letech se Jiří Sovák objevil v oscarovém filmu Jana Svěráka Kolja, jeho role strýce ale byla nakonec sestříhána na pouhých několik scén.[10]

Televizní činnost[editovat | editovat zdroj]

V televizi se od samého počátku vysílání v roce 1953 uplatnil rovněž jako průvodce zábavných či zábavně-publicistických pořadů (Dostaveníčka, pořady o Praze, Kabaret U dobré pohody, různé písničkové pořady).[11] Herecky a mnohdy scenáristicky či drobnými úpravami scénáře spoluvytvářel televizní seriály F. L. Věk (1970), Byli jednou dva písaři (spolu s Jánem Roháčem a hereckým kolegou M. Horníčkem, 1972), Byl jednou jeden dům (1974), Chalupáři (1975), Arabela (1979), Létající Čestmír (1983) a další. Za zmínku stojí rovněž kultovní televizní film Bohouš (1968), televizní mikrokomedie Věra - nevěra (autor scénáře, spolu s Miroslavem Horníčkem, 1972) nebo televizní adaptace románu Kingsley Amise Egyptologové (1974).

V roce 1991 natočil televizní dramatizaci hry Milana Uhdeho Hodina obrany, kde byl obsazen do role bývalého lampasáka, který dává lekce civilní obrany. V druhé polovině 90. let se na televizních obrazovkách objevuje po boku Miroslava Horníčka v pořadu Hovory H z paláce K (1996), v dokumentárním životopisném cyklu GENUS (1995) nebo v zábavných pořadech Nikdo není dokonalý (1998), Věšák (1999).

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Byl třikrát ženatý, poslední manželství s Annou Schmitzerovou trvalo přes 40 let. Jeho syn z prvního manželství je herec a písničkář Jiří Schmitzer ml.. Většinu svého života pobýval v bytě v Praze na Letné anebo na chatě ve Stříbrné Skalici.[12] Dle vlastního tvrzení byl částečně židovského původu.[13]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1977 podepsal Antichartu.[14]

Je spoluautorem autobiografických knih:

  • SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5.
  • SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1.
  • SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák potřetí: už mám vydivíno, aneb, život s kočkou. Praha: HAK, 1997. 207 s. ISBN 80-85910-13-6.
  • SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák počtvrté: milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo. Praha: HAK, 1999. 201 s. ISBN 80-85910-27-6.
  • SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák a jeho spisy, aneb, Léčba smíchem. Praha: Slávka Kopecká, 2010. 261 s. ISBN 978-80-86631-95-0.

Je autorem audionahrávek:

  • Baví vás Jiří Sovák anebo to nejlepší z let 1971 až 1989 (1996) [15]
  • S pozdravem Jiří Sovák (2000) [16].

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5., s. 22
  2. SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5, s. 16
  3. SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5, s. 18
  4. HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990. 23 s., s. 4
  5. SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1, s.172
  6. HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990, s.4
  7. HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990. 23 s., s. 4
  8. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 87, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  9. http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3508&sz=0&abc=S&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa
  10. SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák potřetí: už mám vydivíno, aneb, život s kočkou. Praha: HAK, 1997. 207 s. ISBN 80-85910-13-6, s. 139-140.
  11. SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1, s. 174
  12. SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1
  13. SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. s. 173.
  14. JAREŠ, Jakub. Herci a spol. šli do Národního. Na hanbu. aktuálně.cz [online]. 2007-01-28 [cit. 2008-01-30]. Dostupné online.  
  15. SOVÁK, Jiří. Baví vás Jiří Sovák, aneb, To nejlepší z let 1971 až 1989 [zvukový záznam]. Praha: B&M Music, ℗1996. 1 zvuková deska
  16. SOVÁK, Jiří a TUŠL, Jiří, ed. S pozdravem Jiří Sovák [zvukový záznam]. Praha: Supraphon, ℗2000. 1 zvuková deska (45:18)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 128, 221, 240, 261–2, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 59, 60, 115, 172.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 189–195.
  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 16
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha : Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 892.  
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 461
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 87, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • SOVÁK, Jiří. Dík za váš smích, aneb, Já - a moje trosky / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : HAK, 1992. 181 s. ISBN 80-900776-2-5 (2. vydání 1997).
  • SOVÁK, Jiří. Smích léčí aneb Neberte se tak vážně! : Sovák podruhé / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Humor a kvalita, 1993. 188 s. ISBN 80-900776-4-1 (2. 1996, 3. 1998, 4. 2000).
  • SOVÁK, Jiří. Sovák potřetí : už mám vydivíno, aneb, Život s kočkou / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Hak-Humor a kvalita, 1993. ISBN 80-85910-13-6.
  • SOVÁK, Jiří. Sovák počtvrté : milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : HAK, 1999. 201 s. ISBN 80-85910-27-6.
  • SOVÁK, Jiří. Sovák a jeho spisy, aneb, Léčba smíchem / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Slávka Kopecká, 2010. 261 s. ISBN 978-80-86631-95-0.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 176.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]