Marečku, podejte mi pero!

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marečku, podejte mi pero!
Nápis, který se objevil i ve filmu. Dnes v HLINÍKáriu, muzeu v Humpolci
Nápis, který se objevil i ve filmu. Dnes v HLINÍKáriu, muzeu v Humpolci
Základní informace
Země Československo
Jazyk čeština
Délka 93 min
Žánr komedie
Námět a scénář Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák
Režie Oldřich Lipský
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Jiří Sovák, Jiří Schmitzer, Míla Myslíková, František Kovářík, Josef Abrhám, Václav Lohniský, Josef Kemr, Iva Janžurová, Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Taťjana Medvecká, František Filipovský, Milena Dvorská, Marie Motlová, Petr Nárožný, Vladimír Hrabánek, Jiří Hálek
Hudba Svatopluk Havelka
Kamera Jiří Macák
Výroba a distribuce
Premiéra 1. října 1976
Marečku, podejte mi pero! na ČSFD Kinoboxu FDb IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marečku, podejte mi pero! je česká komedie, kterou natočil režisér Oldřich Lipský v roce 1976. Dospělí dělníci, potřebující si zvýšit kvalifikaci, docházejí opět do školy. Ovšem jejich školní návyky z dětských let se projevují i v pokročilém věku.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Spokojená existence mistra v továrně na výrobu zemědělských strojů Jiřího Kroupy je u konce. Podnik čeká modernizace výroby, která klade nároky na vyšší kvalifikaci zaměstnanců. Kroupův nadřízený, náměstek ředitele Kalivoda chce po Kroupovi, aby vystudoval večerní průmyslovku s maturitou. Kroupa zpočátku nesouhlasí, ale nakonec se nechá přemluvit svými spolupracovníky. Ti se děsí ambic neoblíbeného kontrolora Viktora Hujera, který si dělá zálusk na mistrovské místo Kroupy. Ve stejné škole studuje i syn Kroupy, Jiří Kroupa mladší, který přes den dokonce sedává v téže lavici. Náhle se ukazuje, že tatínek má mnohem horší prospěch než jeho ratolest. Díky tomu se v ději vyskytne množství humorných situací. Dokáže si rodič napravit reputaci a obstát před profesory, spolužáky i spolupracovníky?

Kroupa nakonec večerní průmyslovku i s pomocí syna zdárně absolvuje a může z podvěšené prosklené kukaně řídit zmodernizovanou výrobu.

Natáčení[editovat | editovat zdroj]

Film se natáčel v areálu podniku ROSS v Roudnici nad Labem [1], večerní škola pak v Dušní ulici v Praze.

Ohlasy na film v české společnosti[editovat | editovat zdroj]

Mnohé scény a hlášky z filmu jsou obecně známé, například domnělý brouk hrdobec, žák Hliník, který se odstěhoval do Humpolce, a přesto je stále zapisován do třídní knihy profesorem Hrbolkem, švestičky z vlastní zahrádky jako pozornost podlézavého kolegy Hujera, „rumunská“ výzva metelesku blesku, vzkaz „sejdeme se na hřbitově“, „už je čas“, „i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále“ atd.

Sdělovací prostředky se po mnoho let vracely k výroku Václava Klause v rozhovoru zveřejněném začátkem února 1999 v magazínu Lidových novin: „Nemohu ale přežít Marečku, podejte mi pero. To považuji za děsivě, děsivě špatný film.“[2] Například 10. března 2002 v pořadu Nedělní partie se Václav Klaus k hodnocení filmu znovu vrátil v reakci na zmínku moderátora Petra Šimůnka o tom, jak Zdeněk Svěrák (scenárista filmu) hodnotí představy Václava Klause o fungování státu.

V roce 1999 byla natočena komedie Zavařený den Jiřiny Bohdalové aneb Marečku, podej mi tu kameru.[3]

Motiv fráze z názvu filmu byl použit také v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, kdy Marek Barna odpovídá matce: „Neříkej mi Marečku, nebo ti podám pero!“[4]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Ve filmu se vůbec poprvé objevila největší česká dětská filmová hvězda Tomáš Holý – v roli malého žáka Matuly nesoucího vzkaz od ředitele školy.

Film se natáčel v zimním období a dětský herec, kterého měla produkce smluveného, nastydl. Režisér Lipský se v časové tísni obrátil na svůj štáb, zda někdo nezná malého kluka, který by byl schopen miniroli zahrát. Přihlásil se rekvizitář a nazítří přivedl svého synovce Tomáše. Ten nejenom, že dokázal roli malého uličníka přesvědčivě zahrát, ale během přestávek také bavil celý štáb. Bylo to tři měsíce před jeho 8. narozeninami. Když o několik měsíců později připravoval Oldřich Lipský svůj další film, Ať žijí duchové!, vzpomněl si na Tomáše a pozval ho na kamerové zkoušky. Tak začala Tomášova filmová kariéra.

V 4. díle zábavného pořadu Veselé příhody z natáčení vyprávějí Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák mystifikační historky ze zákulisí vzniku filmu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Marečku, podejte mi pero! (1976); filmová databáze
  2. Prezident Klaus kritizoval úvodní film festivalu. Lidovky.cz [online]. 2012-06-30 [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  3. Zavařený den Jiřiny Bohdalové aneb Marečku, podej mi tu kameru ve Filmové databázi
  4. http://ordinace.nova.cz/diskuze/nej-hlaska-t3635-5

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]