Marečku, podejte mi pero!

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
„Marečku, podejte mi pero!“
Země Československo
Jazyk čeština
Délka 93 min
Žánr komedie
Scénář Ladislav Smoljak
Zdeněk Svěrák
Režie Oldřich Lipský
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Jiří Sovák
Václav Lohniský
Iva Janžurová
Míla Myslíková
Josef Kemr
Ladislav Smoljak
Zdeněk Svěrák
František Kovářík
Josef Abrhám
Jiří Schmitzer
Taťjana Medvecká
Produkce Jaromír Lukáš
Hudba Svatopluk Havelka
Kamera Jiří Macák
Střih Miroslav Hájek
Zvuk Jiří Lenoch
Výroba a distribuce
Premiéra 8. října 1976
Produkční společnost Filmové studio Barrandov
Distribuce Ústřední půjčovna filmů
„Marečku, podejte mi pero!“ na ČSFD Kinoboxu FDb IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nápis „Kroupa je vůl“ z filmu v HLINÍKáriu

„Marečku, podejte mi pero!“ je československá filmová komedie z roku 1976, natočená režisérem Oldřichem Lipským podle scénáře Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.

Dospělí dělníci, potřebující si zvýšit kvalifikaci, docházejí opět do školy. Ovšem jejich školní návyky z dětských let se projevují i v pokročilém věku.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Spokojená existence mistra v továrně na výrobu zemědělských strojů Jiřího Kroupy je u konce. Podnik čeká modernizace výroby, která klade nároky na vyšší kvalifikaci zaměstnanců. Kroupův nadřízený, náměstek ředitele Kalivoda chce po Kroupovi, aby vystudoval večerní průmyslovku s maturitou. Kroupa zpočátku nesouhlasí, ale nakonec se nechá přemluvit svými spolupracovníky. Ti se děsí ambic neoblíbeného kontrolora Viktora Hujera, který si dělá zálusk na mistrovské místo Kroupy. Ve stejné škole studuje i syn Kroupy, Jiří Kroupa mladší, který přes den dokonce sedává v téže lavici. Náhle se ukazuje, že tatínek má mnohem horší prospěch než jeho ratolest. Díky tomu se v ději vyskytne množství humorných situací. Dokáže si rodič napravit reputaci a obstát před profesory, spolužáky i spolupracovníky?

Kroupa nakonec večerní průmyslovku i s pomocí syna zdárně absolvuje a může z podvěšené prosklené kukaně řídit zmodernizovanou výrobu.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Jiří Sovák mistr Jiří Kroupa st.
Václav Lohniský Viktor Hujer a Robert Hujer, jeho bratr
Iva Janžurová Eva Týfová, spolužačka Jiřího Kroupy st.
Míla Myslíková manželka Jiřího Kroupy st.
Josef Kemr skladník Plha
Ladislav Smoljak Tuček, zvaný Mareček
Zdeněk Svěrák Šlajs, zvaný Hustoles
František Kovářík profesor Hrbolek
Josef Abrhám třídní profesor Čeněk Janda
Jiří Schmitzer Jiří Kroupa ml.
Taťjana Medvecká Eva Tůmová, přítelkyně Jiřího Kroupy ml.
Jan Skopeček náměstek Kalivoda
Milena Dvorská Outratová
Marie Motlová svačinářka Zuzanka
Jaroslava Obermaierová profesorka Zíková
František Filipovský profesor Lapáček
Jiří Hálek ředitel školy
Petr Nárožný Emil Týfa, manžel Evy Týfové
Jaroslav Weigel Rousek
Petr Brukner Famfula
Vladimír Hrabánek Hora
Pavel Vondruška Svátek
Jiří Lír Dudek
Zdeněk Srstka mistr Mužík
Libuše Švormová Ječná
Vladimír Hrubý vrátný u vlečky
Oldřich Velen Hujerův strýc
Darja Hajská teta Máňa
Václav Trégl Plhův otec

Produkce[editovat | editovat zdroj]

Film se natáčel v areálu podniku ROSS v Roudnici nad Labem, večerní škola pak v Dušní ulici v Praze.

Film se natáčel v zimním období a dětský herec, kterého měla produkce smluveného, nastydl. Režisér Oldřich Lipský se v časové tísni obrátil na svůj štáb, zda někdo nezná malého kluka, který by byl schopen miniroli zahrát. Přihlásil se rekvizitář a nazítří přivedl svého synovce, Tomáše Holého. Ten nejenom, že dokázal roli malého uličníka přesvědčivě zahrát, ale během přestávek také bavil celý štáb. Bylo to tři měsíce před jeho osmými narozeninami a jednalo se o jeho vůbec první filmovou roli – ztvárnil malého žáka Matulu nesoucího vzkaz od ředitele školy. Když o několik měsíců později připravoval Lipský svůj další film, Ať žijí duchové!, vzpomněl si na Holého a pozval ho na kamerové zkoušky, čímž začala jeho herecká kariéra.

Přijetí[editovat | editovat zdroj]

Mnohé scény a hlášky z filmu jsou obecně známé, například domnělý brouk hrdobec, žák Hliník, který se odstěhoval do Humpolce, a přesto je stále zapisován do třídní knihy profesorem Hrbolkem, švestičky z vlastní zahrádky jako pozornost podlézavého kolegy Hujera, „rumunská“ výzva metelesku blesku, vzkaz „sejdeme se na hřbitově“, repliky „už je čas“, „i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále“, atd.

V čtvrtém díle zábavného televizního pořadu Veselé příhody z natáčení z roku 1988 vyprávějí scenáristé Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák mystifikační historky ze zákulisí vzniku filmu.

V roce 1999 byla natočena komedie Zavařený den Jiřiny Bohdalové aneb Marečku, podej mi tu kameru.

Roku 2006 vzniklo v Humpolci na počest žáka Hliníka recesistické muzeum HLINÍKárium s různými předměty vztahujícími se k filmu.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. „Hliník se odstěhoval do Humpolce“ má své muzeum [online]. Ceskatelevize.cz, 2006-09-22 [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]