Pražská konzervatoř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pražská konzervatoř
Fotografie školy
Zřizovatel Hlavní město Praha
Ředitel MgA. Pavel Trojan
Zástupce MgA. Petr Čech, doc. Eduard Douša, Ladislav Horák, Aleš Kaňka, Zuzana Koliandrová
Adresa Na rejdišti 77/1
70030 Praha 1- Staré Město
Datum založení 1808, výuka zahájena 24. dubna 1808
Webové stránky školy

Pražská konzervatoř je jednou z hlavních pražských vzdělávacích institucí pro výuku hudby, zpěvu a herectví. Škola sídlí ve třech různých budovách, hlavní budova je v ulici Na rejdišti 77/1, na Starém Městě, Praha 1.

Pražská konzervatoř byla založena v roce 1808, a jako první konzervatoř ve střední Evropě. První školní rok byl zahájen 24. dubna 1811.

Vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Konzervatoř nabízí vzdělání v oborech hry na většinu běžných hudebních nástrojů, klasického zpěvu, skladby, dirigování a herectví. Délka výuky je šest let, z toho čtyři roky představuje maturitní studium a dva roky tzv. absolutorium. Učební plán zahrnuje specializovaná teoretická studia, výuku jevištní řeči a povinné všeobecné hudební vzdělání (hudební harmonie, rytmus, intonace, obligátní klavír ad.).

Instituce také provozuje vlastní symfonický a komorní orchestr, několik komorních hudebních souborů a sborů a jednu činoherní skupinu a operní soubor, složené z posluchačů školy. Ročně se koná přibližně 250 konzertů a 40 divadelních představení.

Ve školním roce 2005/06 na škole studovalo přibližně 550 českých a 40 zahraničních studentů.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Hlavní budova Pražské konzervatoře v ulici Na rejdišti, kde škola sídlí od roku 1918

Založení školy[editovat | editovat zdroj]

Pražská konzervatoř byla fakticky založena roku 25. dubna 1808 příslušníky pražské hudbymilovné aristokracie a měšťanstva provoláním, které je považováno za zakládací listinu školy. Pod listinou jsou podepsáni František Josef hrabě z Vrtby, František Josef ze Šternberka a Manderscheidu, Jan hrabě z Nostitzů, Kristián Kryštof z Clam-Gallasu, Bedřich hrabě z Nostitzů, Karel hrabě a pán na Firmianě, Jan Josef Pachta z Rájova, František Josef z Klebelsbergu[1]. Skladatel Bedřich Diviš Weber (17661842), budoucí první ředitel konzervatoře, vypracoval plán nového ústavu podle vzoru pařížské (založena 1784) a milánské konzervatoře (založena 1807). Z důvodu tehdy probíhajících koaličních válek byla výuka zahájena až 24. dubna 1811. Výuka probíhala v dominikánském klášteře svatého Jiljí na Starém Městě a prvním ředitelem byl Bedřich Diviš Weber.

První studenti[editovat | editovat zdroj]

Prvními žáky konzervatoře byly děti do deseti let. Ve vyučovacích hodinách hráli na školní nástroje, které byly k dispozici na konzervatoři (violoncella a kontrabasy). Teprve od roku 1816 byli přijímáni žáci ne mladší deseti let.

První koncerty[editovat | editovat zdroj]

První veřejnou akademii posluchačů uspořádala konzervatoř 21. února 1815 v Redutě a příštího roku (15. září 1816) absolvovalo prvních 12 posluchačů, z nichž 7 si zasloužilo pochvalné zmínky, mezi nimi i violoncellista Josef Weidl, rodem z Loučky, dále houslisté J. V. Kalivoda a K. Barták, kontrabasista J. Novák, fagotista L. Vesecký, hornista J. Cvrček a klarinetista F. Blatt. Roku 1822 absolvovalo celkem 22 posluchačů, mezi nimi violoncellisté Josef Hlavatý z Prahy a Jan Matys z Komorního Hrádku u Chocerad (a dále také slavný houslista Josef Slavík).

Pozdější koncerty posluchačů konzervatoře dosáhly vysoké úrovně a mezinárodního věhlasu, o kterých se pochvalně zmíňovali tehdejší velcí autoři, například Carl Maria von Weber, Richard Wagner, Hector Berlioz či Ferenc Liszt[2].

Profesoři konzervatoře[editovat | editovat zdroj]

Počátky školy[editovat | editovat zdroj]

Prvním učitelem violoncella na pražské konzervatoři byl Bernard Václav Šťastný, syn výtečného hobojisty, působícího v divadelním orchestru v Praze, Jana Šťastného (zemřel 1788). B. V. Šťastný působil na pražské konzervatoři plných 11 let a 30. května 1822 odešel pro vysoký věk na odpočinek. Zemřel v Praze 1835 ve věku 75 let.

Další profesoři[editovat | editovat zdroj]

Roku 1866 se o místo ředitele konzervatoře neúspěšně ucházel Bedřich Smetana, Roku 1891 učitelský sbor posílil Antonín Dvořák, jenž se stal vedoucím oddělení skladby a v letech 1901 až 1904 byl ředitelem školy. Mezi Dvořákovy studenty patřili skladatelé Vítězslav Novák, Josef Suk (ten byl později také ředitelem konzervatoře), Rudolf Friml, Oskar NedbalFranz Lehár. Mezi profesory, kteří zde vyučovali, patřili také klavírista, autor známé klavírní školy a pozdější ředitel konzervatoře Vilém Kurz mladší.

Významní absolventi[editovat | editovat zdroj]

Seznam hudebníků, kteří na škole studovali, zahrnuje mj. Jana Hřímalého, Otakara Ševčíka, Jana Kubelíka, Václava Talicha, Jaroslava Kociana, Karla Ančerla, Rafaela Kubelíka, Aloise Hábu, Vítězslava Nováka, Eugena Suchoně, Bohuslava Martinů (nedokončil), Jaroslava Ježka, Václava Neumanna, Jiřího Bělohlávka, Franze Simandla, Václava Smetáčka a mnoho dalších.

Po vzniku Československa roku 1918 byla zřízena nová oddělení - dramatické a baletní. Zde studovali například Lída Baarová (nedokončila), Jiří Langmajer, Tatiana Vilhelmová (nedokončila), Filip Blažek či Zuzana Vejvodová. Také baletka Kateřina Zvelebilova započala své klasické vzdělání na konzervatoři, poté nastoupila na Royal Ballet School v Londýně, kde je nyní po svém odchodu z profesionální scény členkou uměleckého personálu.

Druhá polovina 20. století[editovat | editovat zdroj]

Mezi absolventy z druhé poloviny 20. století patří

21. století[editovat | editovat zdroj]

Mezi známé absolventy oboru Hudebně dramatické umění z posledních ročníků patří např.:

Ředitelé školy[editovat | editovat zdroj]

Obory vyučované na Pražské konzervatoři[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

skladba, skladba a aranžování, dirigování, klavír, varhany, housle, viola, violoncello, kontrabas, harfa, flétna, hoboj, fagot, klarinet, trubka, lesní roh, pozoun, tuba, saxofon, akordeon, kytara, bicí nástroje

Zpěv[editovat | editovat zdroj]

klasický zpěv, populární zpěv

Hudebně dramatické umění[editovat | editovat zdroj]

herectví

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.prgcons.cz/historie
  2. http://www.prgcons.cz/historie