František Josef ze Šternberka a Manderscheidu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Josef Šternberk-Manderscheid
František Josef Šterberk (1820).jpg

Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
červenec 1824 – 8. duben 1830
Panovník František I.
Předchůdce Karel Josef Clam-Martinic
Nástupce Kristián Clam-Gallas

Narození 4. září 1763
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 8. dubna 1830 (ve věku 66 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť Františka ze Schönbornu
Rodiče František Kristián ze Šternberka a Augusta z Manderscheidu
Děti 1. Marie Leopoldina, provdaná Silva-Tarouca
2. Augusta Františka, provdaná Brühl
3. Kristiána, provdaná Stolberg-Stolberg
4. Ervina, provdaná Wallis-Karighmain
5. Marie Františka Leopolda, provdaná z Lobkowicz a poté O'Hegerty
Commons Kategorie Franz Josef Count Sternberg-Manderschied
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Josef, hrabě ze Šternberka a Manderscheidu (4. září 1763, Praha8. dubna 1830, tamtéž) byl český šlechtic, mecenáš umění a osvícenec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako starší syn a dědic Františka Kristiána, hraběte ze Šternberka (1732–1811), a Augusty, hraběnky z Manderscheidu (1744–1811), dědičky řady panství v Porýní a poslední zástupkyni svého rodu. Proto František po matce zdědil také titul hraběte z Manderscheidu.

Velkou část svého dětství strávil na statcích své matky, zejména v Eifelu a v Kolíně nad Rýnem, kde nabyl vzdělání. Nejprve jej tam vychovával kanovník F. F. Wallraff, proslulý sběratel přírodnin a spoluzakladatel kolínského muzea. Tam se František kromě češtiny a francouzštiny naučil němčinu. Pokračoval studiem na univerzitě. Roku 1787 se oženil s Františkou, hraběnkou ze Schönbornu, s níž měl 5 dcer. On ani jeho bratři neměli syny, takže jimi tzv. Damiánova rodová větev vymřela po meči.

Po svatbě se vrátili do Prahy a žili v majorátním šternberském domě, Šternberském paláci na Malostranském náměstí, stejně jako Františkovi rodiče, kteří s revolucí přišli o své francouzské panství. Po jejich smrti roku 1811 František zdědil rodinný fideikomis, zejména panství Častolovice a Zásmuky.

František podporoval rozvoj umění a vědy v Čechách. Spřátelil se s Josefem Dobrovským, jehož prostřednictvím se dostal do okruhu České společnosti nauk, do kroužku vědců a filozofů kolem Ignáce Borna a Bernarda Bolzana.

Věnoval se také politice, zastával úřad nejvyššího zemského komoří Českého království. Byl představitelem českého zemského vlastenectví a člověkem liberálního smýšlení. Koncem 18. století dal zásadní podnět ke vzniku Společnosti vlasteneckých přátel umění, která od roku 1796 dbala na obnovení výtvarného vkusu, umělecké tvorby obrazů a sběratelství starého umění. Z její činnosti o tři roky později v Praze vznikla Obrazárna Společnosti a po ní v roce 1800 také Kreslířská akademie, později rozšířená na Akademii výtvarných umění, původně veřejná škola kresby a malby.

Bratranci Šternberkové si roku 1823 objednali u Františka Palackého svůj rodokmen. Palacký sepsal dějiny jejich rodu, se stal jejich blízkým přítelem; vzdělával Františka Šternberka v historii. Ten byl nadále hlavním Palackého ochráncem a podporovatelem jeho další badatelské činnosti.

Vlastenecké muzeum[editovat | editovat zdroj]

František Josef Šternberk patřil také mezi zakladatele Vlasteneckého muzea v Čechách v roce 1818. Do kroužku aristokratů v paláci na Malostranském náměstí přivedl svého bratrance z Bavorska, pozdější vůdčí osobnost muzea – hraběte Kašpara ze Šternberka. Roku 1818 byl zvolen jedním ze čtyř členů správního výboru muzea.

František podpořil Palackého návrhy na německý a český muzejní časopis, který František Palacký později vydával již jen v české verzi. Hlavně díky Františku Šternberkovi byl František Palacký v roce 1831 jmenován zemským historiografem (oficiální titul měl až od roku 1838).

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Kromě přírodnin sbíral obrazy, grafiku, sochy a drobnou plastiku v kovu, kterou pro něj odlévali různí sochaři. Rád se dával portrétovat. Umělecké sbírky pochopitelně zůstaly většinou v majetku rodiny. Jako numismatik František věnoval Vlasteneckému muzeu několik svých sbírek mincí, které se staly základem sbírky dnešního numismatického oddělení. Archivu muzea odkázal obsáhlý konvolut písemností ze své pozůstalosti.

Portréty[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Lavos: Polofigura Františka Šternberka z profilu, s listem v ruce, olejomalba na plátně, 1820, Národní muzeum, Praha
  • Poprsí, bronz; v ochozu 2. patra Národního muzea, Praha
  • Poprsí, sádrový model poprsí; Národní muzeum, Praha
  • František Nadorp: Portrét, lept, Národní muzeum, Praha
  • Ferdinand Karl Theodor von Lütgendorf (1785-1858): Portrét, mědirytina, kolem 1820; Národní muzeum v Praze

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jméno Františka Josefa Šternberka bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef HANUŠ, Národní museum a naše obrození. Praha 1921, díl I.,
  • Karel SKLENÁŘ, Obraz vlasti. Praha 2005.