Jiří Bělohlávek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Bělohlávek
JiriBelohlavek.jpg
Základní informace
Narození 24. února 1946
Praha
Úmrtí 31. května 2017 (ve věku 71 let)
Praha
Povolání dirigent a pedagog
Nástroje violoncello
Ocenění Artis Bohemiae Amicis (2016)
Medaile Za zásluhy
komandér Řádu britského impéria
Web jiribelohlavek.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Bělohlávek, CBE (24. února 1946 Praha31. května 2017) byl mezinárodně uznávaný český dirigent a pedagog. V roce 1994 založil Pražskou komorní filharmonii (dnes PKF – Prague Philharmonia) a na postu jejího šéfdirigenta působil až do roku 2005. V letech 1977–1990 byl také šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Od roku 1995 vyučoval na pražské Akademii múzických umění. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patří dirigenti Jakub Hrůša a Marko Ivanović.[zdroj?] V letech 2006–2012 působil v roli šéfdirigenta BBC Symphony Orchestra a od září 2012 převzal dirigentské vedení České filharmonie.

Mezi přední světové orchestry, s nimiž spolupracoval, patří mimo jiné Berlínská filharmonie, New York Philharmonic, Boston Symphony Orchestra. Pravidelně vystupoval na hudebních festivalech v Montreux, Perthu, Edinburghu či Tanglewoodu. V rámci dirigování oper řídil inscenace v Berlínské opeře, v Covent Garden, v newyorské Metropolitní opeře (Káťa Kabanová, Evžen Oněgin), v pařížské Opeře Bastille (Rusalka, Julietta, Prodaná nevěsta), Vídeňské státní opeře a dalších. Mnoho let byl také prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jiří Bělohlávek směřoval svůj život k hudbě již od raného dětství, kdy zpíval v Kühnově dětském sboru pod vedením Markéty Kühnové. Studia dirigování započal na pražské konzervatoři, kde také studoval hru na violoncello, a pokračoval v nich na Akademii múzických umění. V roce 1970 se stal vítězem soutěže mladých dirigentů, v roce 1971 byl finalistou Mezinárodní dirigentské soutěže Herberta von Karajana. Bral mistrovské hodiny od Sergiu Celibidacheho, s nímž poté spolupracoval ve Stockholmu.[1]

Prvním významným hudebním tělesem, které vedl, byla v letech 1972–1978 Státní filharmonie Brno. Mezi lety 1977–1990 byl šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Dlouholetá spolupráce s Českou filharmonií, kde působil od roku 1981 jako stálý dirigent, vyvrcholila po sametové revoluci pozicí šéfdirigenta v letech 1990–1992.[2]

V roce 1994 založil Pražskou komorní filharmonii (dnes PKF – Prague Philharmonia), v jejímž čele stál až do roku 2005. Společně spolu vystoupili mj. na festivalu BBC Proms. „Svému“ orchestru byl věrný až do konce života jako významný podporovatel, pravidelný host koncertních sezon a prezident Nadace PKF. Vpravdě symbolicky se s PKF po 23 letech spolupráce uzavřela umělecká cesta Jiřího Bělohlávka dne 7. května 2017 v Poličce na jeho posledním koncertě.

Za nahrávku 3. a 4. symfonie Bohuslava Martinů s Českou filharmonií byl nominován na cenu Grammy za rok 2005.

Divadelní spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1977 spolupracoval s operou Národního divadla kde v roce 1984 debutoval s Řeckými pašijemi Bohuslava Martinů. Od roku 1994 byl hlavním hostujícím dirigentem Národního divadla.K vlastnímu nastudování dostal na první české scéně premiérovou příležitost s Její pastorkyní Leoše Janáčka v roce 1997. Mezi další inscenace patří mj. Carmen, Čertova stěna, Rusalka či Osud od Leoše Janáčka.

V roce 2004 debutoval v newyorské Metropolitní opeře, kde převzal po Charlesi Mackerrasovi jeho nastudování Janáčkovy opery Káťa Kabanová z roku 1991. Dále zde v roce 2007 řídil Janáčkovu Její pastorkyňu (Jenůfu), v roce 2009 Čajkovského Evžena Oněgina a Dvořákovu Rusalku. V roce 2012 další Janáčkovu operu – Káťu Kabanovou.[3]

V rámci své kariéry dále spolupracoval mj. s pařížskou Operou Bastille (Rusalka, Julietta, Prodaná nevěsta), londýnskou operou v Covent Garden, na festivalu v Glyndebourne (Její pastorkyňa, Tristan a Isolda). V roce 2016 nastudoval Její pastorkyňu také v San Francisco Opera.

Šéfdirigent BBC Symphony Orchestra (2006–2012)[editovat | editovat zdroj]

V letech 2006–2012 působil jako šéfdirigent londýnského BBC Symphony Orchestra, u něhož debutoval v roce 1995 uvedením Eposu o Gilgamešovi od Martinů a vysloužil si na pět let roli hlavního hostujícího dirigenta. Na konci roku 2007 zaujalo jeho dirigování ojedinělého berlínského uvedení kompletního cyklu symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast, za pultem Berlínských filharmoniků.[4]

Za dobu svého angažmá řídil třikrát (2007, 2010, 2012) populární závěrečný koncert festivalu BBC Proms – Last Night of the Proms a byl vůbec prvním umělcem z neanglofonní země, jemuž byl tento prestižní úkol svěřen.[1] Se svým působením v symfonickém orchestru BBC se rozloučil v rámci finálního večera BBC Proms v roce 2012.[5]

V dubnu 2012 mu byl udělen Řád britského impéria (Commander, CBE), za „službu hudbě“.[6]

Vedení České filharmonie (2012–2017)[editovat | editovat zdroj]

Jiří Bělohlávek (2013)

V září 2012 se ujal funkce šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie. Pod jeho taktovkou orchestr vystoupil mimo jiné v newyorské Carnegie Hall, v sále Berlínské filharmonie či v Royal Albert Hall v rámci hudebního festivalu Proms. V dubnu 2014 nahrál s Českou filharmonií kompletní edici všech devíti symfonií Antonína Dvořáka u prestižního hudebního vydavatelství Decca. Tato nahrávka, jež také obsahuje Dvořákův houslový, cellový a klavírní koncert, je považována za "novou kanonickou verzi této části Dvořákova díla".[2]

V rámci koncertů České filharmonie se Bělohlávek snažil prosazovat a propagovat díla českých skladatelů, především poté Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka, Otakara Ostrčila či Josefa Bohuslava Foerstera. Rád také do programů zařazoval méně známá díla Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany.[2]

Dne 22. února 2016 mu Akademie múzických umění v Praze udělila čestný doktorát.

Dne 1. ledna 2017 prodloužil svou smlouvu s Českou filharmonií až do sezóny 2021/22 a v té souvislosti uvedl, že by mělo jít o jeho finální angažmá.[7]

Dne 31. května 2017 zemřel po dlouhé nemoci.[2]

Dne 18. června 2017 se v pražském Rudolfinu konal smuteční koncert na jeho počest. Při této příležitosti zaznělo Stabat Mater Antonína Dvořáka v provedení České filharmonie pod taktovkou Bělohlávkova žáka, dirigenta Jakuba Hrůši. Pěveckých sól se ujali Kateřina Kněžíková (soprán), Kateřina Jalovcová (mezzosoprán), Pavel Černoch (tenor), Jan Martiník (bas), kteří vystoupili společně s Pražským filharmonickým sborem pod vedením Lukáše Vasilka.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Jiří Bělohlávek [online]. Národní divadlo [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. 
  2. a b c d Jiří Bělohlávek zemřel [online]. Česká filharmonie [cit. 2018-05-29]. Dostupné online. 
  3. The MetOpera Database [online]. New York: Metropolitní opera [cit. 2017-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. MATZNER, Antonín. Jiří Bělohlávek: Má vlast a Berlínští filharmonikové. Hudební rozhledy [online]. Prosinec 2007 [cit. 2008-02-09]. Čís. 12. Dostupné online. 
  5. Bělohlávek se loučil s BBC. Lidé mu zpívali, on mával českou vlajkou. iDNES.cz [online]. [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. 
  6. Oznámení - GOV.UK [online]. ukinczechrepublic.fco.gov.uk [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. 
  7. KONRÁD, Daniel. Šéfdirigent Bělohlávek prodloužil smlouvu, Českou filharmonii povede do roku 2022. iHNed.cz [online]. 2017-01-01 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  8. Koncert k uctění památky Jiřího Bělohlávka [online]. Česká filharmonie [cit. 2018-05-29]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha : Panton, 1985. s. 215
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 46. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 33. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 41. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 72–73. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]