Česká filharmonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Česká filharmonie

Rudolfinum, sídlo České filharmonie
Základní informace
Žánry klasická hudba
Aktivní roky 1896–současnost
Web ceskafilharmonie.cz
Dřívější členové
Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů aj.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Česká filharmonie je nejvýznamnější český symfonický orchestr, sídlící v Praze. Založena byla roku 1896[1][2] a svou koncertní činnost zahájila vystoupením v Rudolfinu pod vedením Antonína Dvořáka.

V říjnu 2017 byl jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem americký dirigent ruského původu Semjon Byčkov, a to na pětileté období s účinností od sezóny 2018/2019. Hlavními hostujícími dirigenty se stali Jakub HrůšaTomáš Netopil.[3][4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Česká filharmonie vedená Václavem Neumannem, 1982, Kóbe

Historicky první koncert České filharmonie se konal 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu. Řídil ho sám Antonín Dvořák. Prvním šéfdirigentem se stal v roce 1901 Ludvík Čelanský, v letech 1903-1918 orchestr vedl Vilém Zemánek, kterému se podařilo jej stabilizovat i přes značné finanční problémy. Po vzniku samostatného Československa se v roce 1919 stal šéfdirigentem Václav Talich. Ten vedl těleso až do roku 1941. Talich uskutečnil téměř 1 000 koncertů a je považován za zakladatele interpretační tradice orchestru.

V období 1942-1948 stál v čele orchestru Rafael Kubelík, než po Únoru emigroval. Dalších dvacet sezón, do emigrace v roce 1968 po invazi vojsk Varšavské smlouvy, byla role šéfdirigenta svěřena Karlu Ančerlovi, pod jehož vedením získal orchestr na světové hudební scéně pověst špičkového orchestru. Orientace směřovala na českou klasickou a zejména soudobou hudbu. Ančerl nejen navázal na tradici svých předchůdců, ale obohatil repertoár o díla zahraničních autorů (Igor Stravinskij, Strauss, Béla Bartók, Dmitrij Šostakovič, Sergej Prokofjev). Léta Ančerlova vedení filharmonie jsou považována za období největšího uměleckého rozkvětu orchestru.[zdroj?] Po jeho emigraci převzal dirigentské vedení Václav Neumann, s nímž je spjata dlouhotrvající etapa do roku 1990.

Premiéra Dvořákova klavírního koncertu v úpravě Viléma Kurze 9. prosince 1919, Ilona Kurzová, Česká filharmonie pod vedením Václava Talicha

Po sametové revoluci se v 90. letech v krátkých intervalech na postu šéfdirigenta vystřídali Jiří Bělohlávek (1990–92), Gerd Albrecht (1993–1996), Vladimir Ashkenazy (1996–2003) a od roku 2003 orchestr vedl Zdeněk Mácal, který se předtím působil v emigraci. Mácal svou kariéru začínal v roce 1966 právě v České filharmonii a na vrcholu svých uměleckých a životních zkušeností se k ní vrátil zpět, tentokrát již v roli šéfdirigenta. V roce 2007 však rezignoval na základě špatných ohlasů ze strany tisku, kterých přibývalo. Své koncerty však nezrušil a následně působil jako stálý dirigent.

Šéfdirigentem se od 114. koncertní sezony 2009/10 stal Elijahu Inbal, který v čele setrval do roku 2011. Pak jej nahradil znovu Jiří Bělohlávek, jenž 1. ledna 2017 prodloužil svou smlouvu až do roku 2022.[5]

Renomé orchestru pomohlo zvýšit od počátku jeho existence i hostování mezinárodně uznávaných osobností (Grieg, Ysaye, Rachmaninov, D. Milhaud, A. Honegger). Jedním z nich byl Gustav Mahler, který v Praze s filharmonií řídil roku 1908 světovou premiéru své Sedmé symfonie. Orchestr pravidelně spolupracoval se světovými dirigenty, jakými byli Klemperer, Kleiber, Klecki, Munch, Stokowski, Z. Mehta, B. Haitink, C. Abbado, Muti a mnoho jiných. Na výstavbě repertoáru se podíleli Antonio Pedrotti, Wolfgang Sawallisch, Igor Markewitch, André Cluytens, Gennadij Roždestvenskij, Franz Konwitschny, Lovro von Matačič, ale i další dirigentské osobnosti.

Koncertní činnost[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní pověsti filharmonie přispívalo velkou měrou také účinkování za hranicemi země. Svou pověst na evropských scénách si orchestr budoval již před válkou, výrazně se prosazoval ve Velké Británii (již od 1902), kde hostuje dodnes, především na BBC Proms a na festivalu ve skotském Edinburghu.

První zámořský zájezd - tehdy vůbec nejrozsáhlejší koncertní turné, jaké kdy jakýkoli orchestr uskutečnil - směřoval v roce 1959 do Austrálie, Japonska, na Nový Zéland, do Číny, Indie a Sovětského svazu. Zatímco do Číny se filharmonie vrátila poprvé po 42 letech až roku 2001, v Japonsku již orchestr natolik zdomácněl, že jeho každoroční účinkování v sálech včetně Suntory Hall v Tokiu se stalo již pravidelnou součástí tamních koncertních sezón.

První turné do USA a Kanady se uskutečnilo v roce 1965 pod taktovkou Ančerla. Jubilejní desáté turné ve Spoených státech absolvovala pod vedením Andreje Borejka v roce 2004 se skladbami Dvořáka a Janáčka.

Filharmonie pravidelně koncertuje na zahraničních turné včetně účasti na festivalech ve Vídni, Salcburku, Londýně či Budapešti.

Nahrávací činnost[editovat | editovat zdroj]

Wiener Flötenuhr 1971

První gramofonové nahrávání České filharmonie se uskutečnilo v roce 1929, kdy Václav Talich natočil pro světoznámé hudební vydavatelství His Master's Voice Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast. Po několika nahrávkách pro tuto značku začala po válce ČF budovat svou rozsáhlou diskografii u firmy Supraphon. Prvními snímky byly nahrávky s Václavem Talichem a poté tzv. zlatý fond nahrávek s Karlem Ančerlem, jehož snímky, dokumentující interpretační vývoj orchestru, vydává Supraphon od června 2002 v digitalizované podobě v unikátní řadě 42 CD jako Karel Ančerl Gold Edition.

Vydána byla též kompletní edice Beethovenových symfonií, nahraná v šedesátých letech pod taktovkou Paula Kleckiho. S Václavem Neumannem natočila filharmonie kompletní cykly symfonií Dvořáka, Martinů a Mahlera. Šéfdirigent Vladimir Ashkenazy obohatil diskografii orchestru o 13 titulů. Nová souborná nahrávka všech symfonií Bohuslava Martinů byla připravena podle skladatelova autografu znalcem jeho hudby, dirigentem Jiřím Bělohlávkem.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Šéfdirigenti[editovat | editovat zdroj]

Generální ředitelé[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Česká filharmonieČeském hudebním slovníku osob a institucí
  2. Historie
  3. a b ČTK. Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let [online]. České noviny, 2017-10-16, [cit. 2017-10-16]. Dostupné online.  
  4. a b Martina Bílá. Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let [online]. Radio Praha, 2017-10-16, [cit. 2017-10-16]. Dostupné online.  
  5. KONRÁD, Daniel. Šéfdirigent Bělohlávek prodloužil smlouvu, Českou filharmonii povede do roku 2022. iHNed.cz [online]. 2017-01-01 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online.  
  6. Českou filharmonii povede po Darjaninovi bývalý šéf ČRo Kasík
  7. Odmítaný Kasík rezignoval na šéfa České filharmonie
  8. http://www.mediafax.cz/kultura/3113805-Reditelem-Ceske-filharmonie-je-David-Marecek

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]