Béla Bartók

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Béla Bartók
Béla Bartók na fotografii z roku 1927
Béla Bartók na fotografii z roku 1927
Narození 25. března 1881
Rakousko-Uhersko Nagyszentmiklós, dnešní Sânnicolau Mare
Úmrtí 26. září 1945 (ve věku 64 let)
USA New York
Národnost maďarská
Povolání hudební skladatel, klavírista, etnomuzikolog
Manželka Ditta Pásztory-Bartók
Příbuzní otec Béla Bartók
Významná díla Modrovousův hrad
Smyčcové kvarteto č. 2
Smyčcové kvarteto č. 1
Sonata pro dva klavíry a bicí nástroje
Ocenění Kossuthova cena
Grammy Trustees Award (1984)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Béla Bartók (25. března 1881 Nagyszentmiklós v tehdejším Rakousku-Uhersku / dnešní Sânnicolau MareRumunsku26. září 1945 New York, USA), byl světově proslulým maďarským hudebním skladatelem 20. století. Světový význam získal nejen jako skladatel, ale zároveň jako výborný klavírista a uznávaný hudební vědec. Od roku 1940 žil v exilu v USA. Společně s Leošem Janáčkem a Zoltánem Kodályem patří ke skladatelům, jejichž výrazným zdrojem inspirace byla lidová hudba. V dětství měl velké zdravotní problémy. Do školy začal proto chodit později a i jeho gymnaziální studium ve Velkém Varadínu (Nagyvárad) muselo být proto přerušeno.


Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Béla Bartók se narodil v rodině Bély Bartóka staršího, ředitele hospodářské školy a hudebního nadšence, a jeho manželky, Pauly Voit, učitelka obecné školy. Otec zemřel, když bylo Bélovi sedm let. Poté se o Bélu a jeho mladšís sestru starala matka. Přestěhovali se do Nagyszőlősu. Béla začal velmi brzy projevovat hudební nadání a ve věku 11 let zde napsal a veřejně provedl svou skladbu Tok Dunaje (A Duna folyása).

Rodina se přestěhovala do Pressburgu, kde Béla dokončil druhou třídu gymnázia. Matka mu výuku klavíru a harmonie u Lászó Erkela. Krátce nato se přestěhovali do Beszterce, kde byla silná německá komunita. Zde měl Béla problémy s němčinou a také zde nenašel žádného učitele klavíru. V roce 1894 našla Bélova matka místo učitelky zpět v Pressburgu. Bartók se zde zdokonaloval ve hře na klavír opět u László Erkela. Studoval Brahmsovy a Beethovenovy skladby a sám napsal řadu skladeb, především pro klavír.

V roce 1898 mu bylo nabídnuto stipendium na konzervatoři ve Vídni, ale nakonec po maturitě studoval v letech 1899–1903 na hudební akademii v Budapešti; hru na klavír studoval u Istvána Thomána, v kompozici byl žákem Hanse Koesslera. Po odmlce se vrátil ke komponování. Obdiv k Lisztovi, příklad Straussovy symfonické básně Život hrdinův a snaha komponovat v národním stylu vedly ke vzniku symfonické básně Kossúth. Ta byla ptovedena v Budapešti, ale také v Manchesteru, kde ji řídil Hans Richter.

V prosinci 1904 dokončil Bartók v Bratislavě lisztovskou Rapsódii pro klavír a orchestr op. 1. Když poznal, že „maďarské písně, mylně pokládané za lidové, jsou ve skutečnosti více či méně triviálními prostonárodními písněmi umělými…“, zahájil v r. 1905 spolu se Zoltánem Kodálym po maďarském venkově sběr lidové hudby (3700 zápisů). Později ze srovnávacích důvodů sbíral i písně slovenské (3200), rumunské (3500); tiskem vydány 1967), ale i arabské (65 z 1913), turecké (89 z 1935), ukrajinské, valašské, aj. Stal se v tomto světově uznávanou autoritou, jeho studie vyšly v řadě zemí. Ze starobylých tonálních a rytmických struktur východoevropského folklóru čerpal podněty pro svou vlastní skladatelskou tvorbu, kterou chtěl vymanit z tradičních klišé dur – mollového systému. Povzbuzením mu bylo i poznání děl Debussyho, rovněž uplatňujícího pěti- a celotónové tóniny.

Stylová proměna se uskutečnila nejprve v klavírní tvorbě (14 bagatel, Dva rumunské tance aj.); dodatečnou instrumentací vznikl z částí těchto skladeb cyklus Obrázky z Maďarska (1931). Klavírní Allegro barbaro (1911) šokovalo svými harmoniemi a údernými rytmy. Baladicky laděná jednoaktová opera Modrovousův hrad (1911) se jako všechny Bartókovy jevištní skladby vypořádává v symbolické rovině s problémem osamělosti muže a s jeho konfliktním vztahem k ženě a krutému světu; rozvíjí lohengrinovský motiv otázek, jež nemá žena muži klást. V této linii pokračuje i jednoaktová taneční hra Dřevěný princ (1917) a jednoaktová pantomima Podivuhodný mandarín (1919, neúspěšná jevištní premiéra v Kolíně n. R. 1926, definitivní verze 1931). Toto vrcholné dílo, vyjadřující v dynamické gradaci životodárnou sílu milostného citu, tragicky ničeného nelidskou společností, smělo být v Maďarsku provedeno až po r. 1945, plně umělecky rehabilitováno teprve 1956.

V údobí Maďarské republiky rad (1919) tvořil Bartók spolu s Kodálym a Ernem Dohnányim (maďarský klavírista, skladatel a dirigent) její Hudební direktorium. Aby unikl domácím útokům, vyžádal si Bartók v r. 1920 na hudební akademii, na níž od 1907 vyučoval klavírní hře, dovolenou a podnikal četná zahraniční turné jako klavírista, při nichž s ohlasem uváděl vlastní skladby (v Československu v letech 1925, 1927, 1929, 1930).

V roce 1923 vznikla k 50. výročí spojení Budapešti (z Budy a Pešti) Taneční suita, jež teprve provedením Českou filharmonií za řízení Václava Talicha na pražském festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v květnu 1925 obrátila k Bartókovi pozornost světové veřejnosti. V říjnu 1927 hrál Bartók v PrazeČeskou filharmonií svůj 1. klavírní koncert (1926). 1928 koncertoval a přednášel v USA, 1929 v SSSR.

V roce 1934 zanechal Bartók výuky na hudební akademii a jako pracovník akademie věd se věnoval přípravě edice maďarských lidových písní. Objevy nových možností hudebního zvuku přinesla Hudba pro smyčce, bicí nástroje a cellestu (1936) a Sonáta pro dva klavíry a bicí nástroje (1937). Klasicky vyrovnaný 2. houslový koncert (1938) a mužné Divertimento pro smyčcový orchestr (1939) uzavřely Bartókovu evropskou tvorbu. V říjnu 1940 opustil zfašizované Maďarsko a odjel do New Yorku, kde se na univerzitě ujal zpracování sbírky jihoslovanských lidových melodií. Ochromen nemocí, dovršil své dílo Sonátou pro sólové housle (1944 na objednávku Yehudi Menuhina), 3. klavírním koncertem (1945) a zvláště myšlenkově hlubokým a současně virtuózním Koncertem pro orchestr (1943). Cennou složkou Bartókova díla je šest smyčcových kvartet (1919–39) a novátorsky pojaté klavírní cykly pedagogického zaměření (Pro děti, 1909; Mikrokosmos, 1926–39; Sonatina, 1915 aj.).

Jako intelektuálně mimořádně vybavený autor dokázal Bartók sloučit množství různorodých prvků v osobitý styl, nesoucí i silný náboj emocionální. Pro svůj výzkum slovenských a rumunských písní, pro antifašistický postoj a pokrokovou uměleckou orientaci byl častým terčem útoků horthyovských nacionalistů. Jeho sbírka slovenských lidových písní vychází od 1959 v Bratislavě, kde týž rok vyšel výbor z jeho studií Postrehy a názory.

Přehled nejvýznamnějších skladeb[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam děl Bély Bartóka.
  • Velká fantasie pro klavír, 1897
  • Scherzo pro orchestr, 1901
  • Kossuth, symfonická báseň pro velký orchestr, 1903
  • Rapsodie pro klavír a orchestr, 1904
  • Scherzo pro klavír a orchestr, 1904
  • Koncert pro housle a orchestr č. 1, 1908
  • Smyčcový kvartet č. 1, 1909
  • Modrovousův hrad - opera, 1911
  • Dřevěný princ - balet, 1914
  • Čtyři kusy pro orchestr, 1921
  • Smyčcový kvartet č. 2, 1917
  • Podivuhodný mandarin - pantomima, 1927
  • Koncert pro klavír a orchestr č. 1, 1926
  • Smyčcový kvartet č. 3, 1927
  • Smyčcový kvartet č. 4, 1928
  • Koncert pro klavír a orchestr č. 2, 1931
  • Smyčcový kvartet č. 5, 1934
  • Mikrokosmos : 153 skladeb pro klavír, 1926-1939
  • Hudba pro struné nástroje, celestu a bicí 1936
  • Koncert pro housle a orchestr č. 2, 1938
  • Smyčcový kvartet č. 6, 1939
  • Koncert pro orchestr, 1945
  • Koncert pro klavír a orchestr č. 3, 1945
  • Velké množství aplikací lidových písní a tanců nejrůznější provenience

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]