Pražský filharmonický sbor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pražský filharmonický sbor (anglicky Prague Philharmonic Choir) je český smíšený pěvecký sbor. Spoluvytváří podobu a charakter především evropské hudební kultury.[zdroj?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Svou uměleckou činnost zahájil v roce 1935 pod vedením svého zakladatele, pěvce a sbormistra Jana Kühna jako Český pěvecký sbor. Měl původně sloužit především potřebám rozhlasového vysílání a poprvé se představil 8. ledna téhož roku v opeře Debora Josefa Bohuslava Foerstera, kterou nastudoval Otakar Jeremiáš. Těleso se brzy osvědčilo jako spolehlivý partner pražských orchestrů při uvádění kantát, oratorií i oper a stalo se nezbytnou součástí pražského hudebního života. Začali jej angažovat význační dirigenti, jako byli kupř. Rafael Kubelík, Václav Talich, Karel Ančerl, Václav Neumann, Václav Smetáček ad. Některé koncerty se staly památnými událostmi. Bylo to například provedení Svaté Ludmily Antonína Dvořáka na nádvoří Pražského hradu pod taktovkou Rafaela Kubelíka v r. 1948, nastudování Krále Davida za řízení Artura Honeggera v r. 1949, provedení Beethovenovy Deváté symfonie na Pražském jaru 1949 pod řízením Ericha Kleibera, či nahrávka Stabat Mater Antonína Dvořáka s dirigentem Václavem Talichem v r. 1952, což byl první gramofonový snímek sboru. Zprvu amatérské těleso se postupně profesionalizovalo a v roce 1953 bylo organizačně přičleněno k České filharmonii, která se stala jeho nejdůležitějším partnerem.

V roce 1959 – po smrti zakladatele prof. Jana Kühna – přebírá řízení sboru prof. Josef Veselka. Jeho éra přinesla sboru nenapodobitelný moderní zvukový obraz, který se stal příkladem kvality pro mnohé sbory v Evropě. Prof. Veselka předváděl bezkonkurenční analytickou práci přinášející skvělou dramatickou stavbu jednotlivých skladeb s dokonalou intonační čistotou. V šedesátých letech podniká sbor, již pod názvem Pražský filharmonický sbor, velká zahraniční turné po Evropě. V sedmdesátých letech účinkuje sbor poprvé v Japonsku. V roce 1981 po 23 letech činnosti odevzdává prof. Josef Veselka řízení tělesa svému žákovi Lubomíru Mátlovi. Za jeho desetileté éry natáčí Pražský filharmonický sbor kupříkladu Stabat Mater a Requiem Antonína Dvořáka s dirigentem Wolfgangem Sawallischem, kantátové dílo Johanese Brahmse s Giuseppe Sinopolim a pravidelně účinkuje na Rossiniho operním festivalu v Pesaru. Gramofonové nahrávky s Českou filharmonií získávají mezinárodní ceny v Paříži, Berlíně a Tokyu a sbor dále nahrává i některé exkluzivní operní snímky.

Další etapa nastává v roce 1990 pod vedením sbormistra Pavla Kühna, syna zakladatele sboru. Část členů, kteří se chtějí věnovat spíše komorní tvorbě zakládá Pražský komorní sbor. V roce 1991 Pražský filharmonický sbor začíná pracovat jako samostatná organizace. Navazuje nové kontakty se zahraničím, začíná spolupracovat s Berlínskou filharmonií, Izraelskou filharmonií, amsterodamským orchestrem Concertgebouworkest a dalšími.

V letech 1996 až 2004 byl hlavním sbormistrem Jaroslav Brych, který pokračoval v uměleckém odkazu svých předchůdců. Od roku 2005 do konce sezony 2006 působil jako hlavní sbormistr v PFS Jan Rozehnal. 1.3.2007 je do čela PFS jmenován sbormistr Mgr. Lukáš Vasilek a stálým hostujícím sbormistrem PFS se stává Miroslav Košler. Pražský filharmonický sbor je pravidelně zván na světové i české hudební festivaly, ale také jako operní sbor do významných divadel. Spolupracuje se světoznámými dirigenty, kteří jeho spoluúčinkování při koncertech i nahrávkách často přímo vyžadují. Neméně důležitá je ovšem koncertní spolupráce PFS s českými orchestry, předně s Českou filharmonií.

Historie názvu tělesa[editovat | editovat zdroj]

  • Český pěvecký sbor – první název sboru po založení v roce 1935
  • Pražský filharmonický sbor – používaný název doposud od roku 1969
  • Czech Philharmonic Chorus – dosud živý název sboru používaný pro některá zahraniční účinkování, gramofonové nahrávky a reedice na CD.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Oficiální stránky