Claudio Abbado

Claudio Abbado
Claudio Abbado
Narození	26. června 1933; Milán
Úmrtí	20. ledna 2014 (ve věku 80 let); Bologna
Příčina úmrtí	nemoc
Místo pohřbení	Cemetery of the Fex-Crasta chapel
Alma mater	Milánská konzervatoř; Accademia Musicale Chigiana; Univerzita hudebních a dramatických umění ve Vídni
Povolání	dirigent, politik, klavírista, šéfdirigent a hudební skladatel
Zaměstnavatel	Accademia Nazionale di Santa Cecilia
Ocenění	rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1984); Hudební cena Ernsta von Siemense (1994); záslužný velkokříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2002); Echo Klassik pro dirigenta roku (2002); čestný doktor Univerzity Basilicata (2003); … více na Wikidatech
Choť	Giovanna Cavazzoni (1956–1968)
Děti	Daniele Abbado
Rodiče	Michelangelo Abbado
Příbuzní	Marcello Abbado (sourozenec); Roberto Abbado (synovec); Deddi Savagnone (maternal cousin); Rita Savagnone (maternal cousin)
Funkce	italský doživotní senátor (2013–2014)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claudio Abbado (26. června 1933, Milán, Itálie – 20. ledna 2014, Bologna^[2]) byl italský dirigent.

Život a rodina

Claudio Abbado byl synem houslového pedagoga Michelangela Abbada. Studoval hru na klavír a skladbu v Miláně a ve Vídni, dirigování studoval u Hanse Swarowského.

Měl dva syny. Jedním z nich je operní režisér Daniele Abbado. Z jeho dlouholetého vztahu k ruské houslové virtuosce Viktorii Mullové, která v roce 1983 emigrovala z tehdejšího Sovětského svazu, se narodil syn jménem Misha.^[3] Jeho synovec Roberto Abbado je rovněž dirigent.

Zemřel 20. ledna 2014 v italské Bologni ve věku 80 let. Abbadovy ostatky byly zpopelněny a urna s částí jeho popela byla pohřbena na hřbitově kaple Fex-Crasta z 15. století ve Val Fex. Je součástí obce Sils im Engadin/Segl, vesnice ve švýcarském kantonu Graubünden, kde měl Abbado prázdninový dům.^[4]

Umělecká dráha

Jako dirigent započal svou dráhu u Milánského komorního orchestru, vedeného jeho otcem. V roce 1963 zvítězil spolu se Zdeňkem Košlerem v newyorské soutěži o cenu Dmitrie Mitropoulose, čímž začala jeho mezinárodní kariéra.

Roku 1966 vystoupil poprvé na Pražském jaru a řídil zde československou premiéru kantáty skladatele Luigiho Nona Il canto sospeso. Abbado a skupina jeho uměleckých přátel, mj. Luigi Nono a Maurizio Pollini, usilovali o zpřístupnění klasické hudby širokým pracujícím vrstvám v Itálii. V průmyslové oblasti Reggio Emilia pro ně pořádali koncerty s diskusemi.

V roce 1971 se Abbado stal hlavním dirigentem Vídeňských filharmoniků a Vídeňské státní opery. V letech 1968 až 1986 byl uměleckým ředitelem milánského operního domu Teatro alla Scala. Roku 1978 se stal také šéfdirigentem London Philharmonic Orchestra.

V letech 1989 až 2002 byl šéfdirigentem Berlínských filharmoniků. Po odchodu z Berlína, motivovaném zdravotními problémy, působil pravidelně ve švýcarském Luzernu. V roce 2003 zde znovuzaložil Lucerne Festival Orchestra, složený převážně ze sólistů, v jehož čele stál až do svého skonu. Kromě tohoto hudebního tělesa uvedl v život další symfonické orchestry, a to v roce 1978 European Community Youth Orchestra, v roce 1986 Gustav Mahler Jugendorchester a v roce 2004 Orchestra Mozart.

Ocenění

30. srpna 2013 jej italský prezident Giorgio Napolitano jmenoval doživotním senátorem, a tak mohl zasedat v horní komoře italského parlamentu.^[5]

V roce 2011 byl Claudio Abbado v anketě hudebního časopisu Classic Voice zvolen nejvýznamnějším žijícím dirigentem světa, a to mezi 100 navrženými osobnostmi.^[6]

Reference

↑ Who's who. A & C Black. Dostupné online.
↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/259040-zemrel-svetoznamy-italsky-dirigent-claudio-abbado
↑ Tim Ashley, "And this one's by the Bee Gees", The Guardian, 2. února 2001 (http:/ / www. guardian. co. uk/ friday_review/ story/ 0,3605,431917,00. html)
↑ DI STEFANO, Paolo. Le ceneri di Abbado in Engadina L’ultimo viaggio sulle montagne. Corriere della Sera [online]. 2015-01-15 [cit. 2024-07-22]. Dostupné online. (italsky)
↑ Napolitano nomina quattro senatori a vita. Santanché: "Ma doveva scegliere Silvio. La Repubblica [online]. Dostupné online. (italsky)
↑ Dirigent: Claudio Abbado ist tot (Claudio Abbado je mrtev), http://www.zeit.de/kultur/musik/2014-01/dirigent-claudio-abbado-tot (německy).

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Claudio Abbado na Wikimedia Commons

Osoba Claudio Abbado ve Wikicitátech

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[fdb2b417acc27a6e5990fb56c65ecc8d0387db37-1] Who's who. A & C Black. Dostupné online.

[2] ttp://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/259040-zemrel-svetoznamy-italsky-dirigent-claudio-abbado

[3] Tim Ashley, "And this one's by the Bee Gees", The Guardian, 2. února 2001 (http:/ / www. guardian. co. uk/ friday_review/ story/ 0,3605,431917,00. html)

[4] DI STEFANO, Paolo. Le ceneri di Abbado in Engadina L’ultimo viaggio sulle montagne. Corriere della Sera [online]. 2015-01-15 [cit. 2024-07-22]. Dostupné online. (italsky)

[5] Napolitano nomina quattro senatori a vita. Santanché: "Ma doveva scegliere Silvio. La Repubblica [online]. Dostupné online. (italsky)

[6] Dirigent: Claudio Abbado ist tot (Claudio Abbado je mrtev), http://www.zeit.de/kultur/musik/2014-01/dirigent-claudio-abbado-tot (německy).

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Šéfdirigenti Berlínských filharmoniků

Ludwig von Brenner (1882–1887) • Hans von Bülow (1887–1892) • Arthur Nikisch (1895–1922) • Wilhelm Furtwängler (1922–1945) • Leo Borchard (1945) • Sergiu Celibidache (1945–1952) • Wilhelm Furtwängler (1952–1954) • Herbert von Karajan (1954–1989) • Claudio Abbado (1989–2002) • Simon Rattle (2002–2018) • Kirill Petrenko (2019–)