Zdeněk Košler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdeněk Košler
Narození 25. března 1928
Praha
Úmrtí 2. července 1995 (ve věku 67 let)
Praha
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Alma mater Pražská konzervatoř
Povolání dirigent
Ocenění národní umělec
Web www.zdenek-kosler.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Košler (25. března 1928 Praha2. července 1995 Praha) byl český dirigent.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z muzikantské rodiny, která tehdy bydlela v Praze, jeho otec Václav byl violistou, členem orchestru Národního divadla. Mladší bratr Miroslav (* 25. července 1931) je výraznou osobností české sbormistrovské reprezentace.

Jeho manželkou byla tanečnice ND Jana Košlerová (rozená Svobodová, 2.3.1925 - 1.7.2012) [1].

V letech 19381941 zpíval v Kühnově dětském sboru. Již od mládí jej zajímalo dirigování, dirigoval i otcův amatérský dechový soubor. V období 19381943 se učil soukromě hudební teorii u Otakara Jeremiáše. Také studoval klavírní hru u E. Grünfeldové a dirigování u P. Dědečka. Vystudoval smíchovské Vančurovo reálné gymnázium [2], avšak v letech 1944–5 byl vězněn v koncentračním táboře Terezín, takže maturitu skládal až v roce 1947 [1].

V letech 19451948 byl korepetitorem Českého pěveckého sboru. V období 19481952 studoval na dirigentském oddělení Hudební akademie múzických umění u Karla Ančerla a R. Brocka. Již v roce 1948 nastoupil do Národního divadla jako korepetitor (v té době ještě jako student HAMU). První zkušenosti s taktovkou zde získal velice rychle, neboť od roku 1951 zde také dirigoval operní představení (Lazebník sevillský, Prodaná nevěsta, Tajemství).

V roce 1956 zvítězil na dirigentské soutěži v Besanconu (repertoárem zaměřena na francouzskou hudbu).

Od roku 1958 do roku 1962 následovalo angažmá ve funkci šéfa opery v Olomouci (první Košlerovou premiérou v Olomouci byla Janáčkova Věc Makropulos, dále nastudoval např. Mozartovu operu Cosi fan tutte, Figarovu svatbu atd.).

V roce 1963 dosáhl ještě slavnějšího vítězství v dirigentské soutěži Dimitrije Mitropoulose v New Yorku – jedním z ocenění byla roční spolupráce s Leonardem Bernsteinem, kterému následně dělal v sezóně 1963/1964 asistenta v Newyorské filharmonii [1].

V letech 19621966 působil jako šéf ostravské opery, kde premiéroval celou řadu oper (Prokofjevův Semjon Kotko, Evžen Oněgin, Mistři pěvci norimberští, znovu Věc Makropulos, Salome i Rusalka).

V letech 19651967 byl dirigentem FOK a současně na pozvání Waltera Felsensteina hostoval v Komické opeře v Berlíně. Zde byl pak v sezóně 1967/1968 angažován i jako šéfdirigent.

V roce 1965 ve Vídeňské státní opeře pohostinsky premiéroval Straussovu Salome. V letech 19661967 dirigoval ve Vídni s Vídeňskými symfoniky velký dvořákovský cyklus se všemi devíti symfoniemi. V roce 1971 se stal druhým dirigentem České filharmonie, v roce 1976 dirigentem České filharmonie. V letech 19711976 byl současně i šéfdirigentem Slovenského národního divadla v Bratislavě.

Od ledna 1980 do července roku 1985 působil jako šéf opery Národního divadla [1] v Praze (na toto působiště se vrátil ještě v roce 1990). Roku 1992 odešel do důchodu, ale znovu se chopil nové práce. Kromě jiného stihl dát velký „zakladatelský impuls“ Českému národnímu symfonickému orchestru.

Košlerovo umění bylo známé i za hranicemi. Svědčí o tom kritiky z četných zájezdů po Anglii, Rakousku, Spojených státech či Kanadě. Největší popularitě se těšil v Japonsku, kde od roku 1968 pravidelně hostoval [1]. Když sečteme dohromady hostování u japonských orchestrů i hostování se Slovenskou filharmonií, operou ND a Českou filharmonií byl na japonských turné celkem třicetkrát!

Zdeněk Košler byl dirigentem s fenomenální pamětí a dokonalým sluchem, nejen tím vzbuzoval v každém muzikantovi přirozený respekt. S Českou filharmonií provedl řadu děl, která obohacují klasický repertoár. Koncerty se vyznačovaly objevnou dramaturgií a vysokými nároky na interprety. Jako dirigent je podepsán pod celou řadou vynikajících nahrávek vážné hudby.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 238
  2. Nyní škola existuje pod názvem Gymnázium Na Zatlance.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]