Semjon Byčkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Semjon Byčkov
Narození 30. listopadu 1952 (64 let)
Leningrad (dnes Petrohrad), Rusko
Země Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Národnost americká
Povolání dirigent
Manžel(ka) Marielle Labèque
Webová stránka www.semyonbychkov.com
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Semjon Majevič Byčkov, rusky: Семён Маевич Бычков, anglicky:Semyon Mayevich Bychkov (* 30. listopadu 1952 Leningrad) je dirigent a hudební pedagog narozený v Sovětském svazu, který v roce 1975 emigroval do Spojených států amerických, kde v procesu naturalizace získal roku 1983 americké občanství. V letech 1985–1989 byl hudebním ředitelem Buffalo Philharmonic Orchestra a v období 1997–2010 pak řídil jako šéfdirigent Symfonický orchestr WDR v Kolíně nad Rýnem.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1952 v Leningradě (dnes Petrohrad), tehdejším Sovětském svazu, do židovské rodiny. Starší bratr Jakov Kreizberg (1959–2011) byl také americko-ruský dirigent. Prapraděd působil jako dirigent Oděské opery. Deset let studoval na hudebně zaměřené sborové škole Michaila S. Glinky, ve třídě u pedagoga dirigování Poltavceva a učitelky na fortepiano Kurnavinové. Po jejím ukončení pokračoval na leningradské Konzervatoři N. A. Rimského-Korsakova ve třídě profesora Ilji Musina. První dirigentskou zkušenost učinil během studií v devatenácti letech.[1]

Při studiu konzervatoře hrál také volejbal za Dynamo Leningrad.[1] Roku 1973 vyhrál Rachmaninovu dirigentskou soutěž, ovšem úřady mu po jeho žádosti o výjezdní víza zakázali uplatnit cenu pro vítěze – příležitost dirigovat Leningradskou filharmonii.[2] Jeho rodina negativně snášela antisemitský přístup státu[1] a v důsledku kritických postojů vůči sovětskému komunistickému režimu se rozhodl v roce 1974 zemi opustit se stodolarovým obnosem. Odcestoval tak do Vídně.[2]

Studia a kariéra ve Spojených státech[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975,[1] ve věku dvaceti dvou let, opustil Vídeň a v emigraci pokračoval do Spojených států amerických.[2] Následně absolvoval newyorskou konzervatoř Mannes School of Music na Upper West Side, jednu ze součástí univerzity The New School. V univerzitním ansámblu Mannes College Orchestra se ujal role dirigenta.[1]

V letech 1980–1985 pracoval jako hudební ředitel lokálního tělesa Grand Rapids Symphony v michiganském Grand Rapids a zároveň působil na pozici hlavního hostujícího dirigenta Buffalo Philharmonic Orchestra. Americký debut za dirigentským pultem učinil v newyorské městské opeře, kde 30. září 1981 řídil Bizetovu Carmen.[3] Celkem odehrál šest představení.

V roce 1985 se stal hudebním ředitelem Buffalské filharmonie a na této pozici setrval další čtyři roky. Americké občanství přijal 4. července 1983.[4] Působení na buffalské scéně mu přineslo mezinárodní ohlas. V roce 1986, kdy obdržel pozvání k dirigování Newyorské filharmonie, Berlínských filharmoniků a amsterdamského Royal Concertgebouw Orchestra, podepsal desetiletou nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Philips Classics Records. První vydanou deskou se pro něj stala Šostakoviča Symfonie č. 5, op. 47 ve spolupráci s Berlínskými filharmoniky.[4][5][6] V newyorské Metropolitní opeře nastudoval opery Boris Godunov (2004) a Othello (2007, 2012).

Evropská dráha[editovat | editovat zdroj]

V letech 1989–1998 působil na pozici hudebního ředitele pařížského tělesa Orchestre de Paris, založeného v roce 1967. Roku 1990 se stal hlavním hostujícím dirigentem Petrohradské filharmonie, o dva roky později byl do stejné funkce jmenován na florentském hudebním festivalu Maggio Musicale Fiorentino, v roce 1997 pak přijal místo šéfdirigenta kolínského Symfonického orchestru WDR a v další sezóně šéfderigenta drážďanského operního domu Semperoper.[7] V Kolíně nad Rýnem setrval do roku 2010 a během německého angažmá nahrál Brahmsovy stěžejní Symfonie č. 1–4, Šostakovičovy Symfonie č. 4, 7, 8, 10 a 11, Mahlerovu Symfonii č. 3, Rachmaninovy ZvonyTři symfonické tance, Straussův Život hrdinůvAlpskou symfonii, Verdiho Requiem, stejně jako Straussovy opery Elektra, DaphneWagnerova Lohengrina, jenž se stal nejlepší nahrávkou roku 2010 v hodnocení časopisu BBC Music Magazine.[8][9]

V sezóně 2003 debutoval na londýnské scéně Royal Opera HouseCovent Garden nastudováním opery Elektra.[10] Téhož roku zde navíc dirigoval Musorgského dílo Boris Godunov. V Covent Garden postupně řídil operní kusy Piková dáma (2006), Lohengrin (2009), Don Carlos (2009), Tannhäuser (2010),[11] Bohéma (2012) a Žena beze stínu (2014). Na prknech milánské La Scaly realizoval Toscu (1996) a Elektru (2007), v Turínu pak řídil Dona Carlose (2006). Během festivalu Maggio Musicale Fiorentino uvedl vítěznou produkci Janáčkovy opery Její pastorkyňa (1993), Schubertovu Fierrabras (1995) a Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu (1997). V Pařížské národní opeře se poprvé představil uvedením Verdiho Maškarního plesu (2007) a za dirigentský pultík se vrátil Tristanem a Isoldou (2009). Ve Vídni doprovodil představení Elektra (2000), Tristan a Isolda (2001), Daphne (2003) a Lohengrin (2005). Konečně na letním Salcburském festivalu se podílel na realizaci Štraussova Růžového kavalíra (2004).[9]

Roku 2012 Byčkov vystoupil k 60. životnímu jubileu s Vídeňskými filharmoniky na koncertech ve Vídni a Tel Avivu.[12] Ve stejném roce pak přijal nově zřízenou dirigentskou pozici u Symfonického orchestru BBC, s nímž se opakovaně objevil na festivalu BBC Proms.[13]

Na londýnské konzervatoři Royal Academy of Music drží učitelské křeslo Otty Klemperera pro výuku dirigování. V roce 2015 získal ocenění „dirigent roku“ v rámci Mezinárodních operních cen (International Opera Awards) udílených časopisem Opera.[1][14]

V letech 2016–2017 se v rámci 121. sezóny České filharmonie stal jedním z hostujících dirigentů českého hudebního tělesa s plánem uvedení dvou programů.[15] U příležitosti nedožitých 80. narozenin Václava Havla nastudoval s Českou filharmonii Dvořákovu Symfonii č. 9 (Novosvětskou), kterou dirigoval 5. října 2016 na slavnostním večeru v Rudolfinu.[16][17] Pro vydavatelství Decca Records byl jmenován uměleckým ředitelem Čajkovského projektu, s cílem natočení kompletního seznamu symfonií ruského skladatele.[15]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Druhou manželkou Byčkova se stala francouzská klavíristka Marielle Labèque, která s ním žije v Paříži.[2] Manželka také obývá spolu se sestrou část římského paláce, v němž sídlí jejich hudební vydavatelství KML Recordings.[18]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Semyon Bychkov na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f DUCHEN, Jessica. Interview: Semyon Bychkov [online]. Jewish Chronicle, 25-03-2010, [cit. 2011-09-16]. [1]. (anglicky) 
  2. a b c d "Semyon Bychkov: beating time", The Guardian, 22-11-2012. Ověřeno k 20-06-2016. 
  3. Donal Henahan, "City Opera: Patricia Miller as Carmen," New York Times (Oct. 2, 1981).
  4. a b Anne Midgette."For a Russian Masterpiece, A Russian-Born Maestro", New York Times, 22 January 2004. Ověřeno k 2009-01-03. 
  5. Royal Academy of Music website: Klemperer Chair of Conducting Studies
  6. Shostakovich Symphony No. 5, Berlin Philharmonic Orchestra, Semyon Bychkov, Philips, Gramophone Magazine Online, March 1987
  7. Terry Grimley."Semyon Bychkov: Eclectic Dreams", Birminghan Post, 1 January 2009. Ověřeno k 2009-01-03. 
  8. BBC Worldwide Press Releases: Conductor Semyon Bychkov awarded Disc of the Year for Wagner's Opera Lohengrin [2]
  9. a b LA Phil, Philpedia, About the Conductor: Semyon Bychkov
  10. MusicalCriticism.com, Interview: Semyon Bychkov on returning to Covent Garden for Lohengrin, 25. dubna 2009 [3]
  11. Financial Times, Andrew Clark, 2. ledna 2009 Milestones for conductor Semyon Bychkov
  12. Wiener Philharmoniker website, wienerphilharmoniker, (německy)
  13. The BBC Symphony Orchestra announces newly created position for Semyon Bychkov
  14. Royal Academy of Music: News - New Staff Members, tisková zpráva, [cit. 2011-02-17], Dostupné on-line.
  15. a b ČTK. Českou filharmonii ve 121. sezoně posílí dirigent Semjon Byčkov. Český deník [online]. 2016-04-21 [cit. 2016-12-15]. Dostupné online.  (česky) 
  16. Slavnostní koncert při příležitosti 80. výročí narození prezidenta Václava Havla [online]. Česká televize, 2016-10-05, [cit. 2016-12-15]. Dostupné online. (česky) 
  17. Projev předsedy vlády Bohuslava Sobotky u příležitosti výročí 80. narozenin prezidenta Václava Havla [online]. Vláda ČR, 2016-10-05, [cit. 2016-12-15]. Dostupné online. (česky) 
  18. Marella Caracciolo. Musicians Katia and Marielle Labèque’s Antique-Filled Apartment and Studio in Rome [online]. Architectural Digest, 2016-12-07, [cit. 2016-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Semjon Byčkov Nástupce
Julius Rudel Hudební ředitel Buffalo Philharmonic Orchestra
1985–1989
Maximiano Valdés
Daniel Barenboim Hudební ředitel Orchestre de Paris
1989–1998
Christoph von Dohnányi
Hans Vonk Šéfdirigent Symfonického orchestru WDR
1997–2010
Jukka-Pekka Saraste