Arthur Honegger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arthur Honegger
Arthur Honegger
Arthur Honegger
Narození 10. března 1892
Le Havre
Úmrtí 27. listopadu 1955 (ve věku 63 let)
Paříž
Alma mater Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Povolání hudební skladatel, muzikolog a hudební pedagog
Zaměstnavatel Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Ocenění velkodůstojník Řádu čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur Honegger (10. března 1892 Le Havre, Francie – 27. listopadu 1955 Paříž) byl švýcarský hudební skladatel, narodil se ve Francii a velkou část života prožil v Paříži. Byl členem Pařížské šestky. Jeho nejhranějším dílem je nejspíš orchestrální skladba Pacific 231, která imituje zvuk parní lokomotivy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Le Havru, studoval harmonii a hru na housle na Pařížské konzervatoři, kam se po krátkém pobytu v Curychu vrátil a pokračoval ve studiu u Charlese Widora a Vincenta d'Indyho. V roce 1918 napsal hudbu k baletu Le dit des jeux du monde, kde se poprvé projevil jeho charakteristický styl. V roce 1926 se oženil s klavíristkou a spolužačkou na konzervatoři Andrée Vaurabourgovou a roku 1932 se jim narodila dcera Pascale. Měl také syna Jeana-Clauda (1926-2003) se zpěvačkou Claire Croizovou.

Na začátku 20. let na sebe výrazně upozornil svým dramatickým žalmem Le Roi David (Král David), který se dodnes objevuje v repertoáru různých sborů. Období mezi světovými válkami bylo pro něj velmi plodné. Složil hudbu k výpravnému filmu Abela Ganca Napoleon, vytvořil devět baletů a tři jevištní vokální díla - jedno z nich, dramatické oratorium Jeanne d'Arc au bûcher (1935), je považováno za jednu z jeho nejlepších prací. Navíc ještě spolupracoval s Jacqusem Ibertem jak na opeře (L'Aiglon (1937)) tak na operetě. V tomto údobí rovněž napsal Danse de la Chèvre (1921) pro sólovou flétnu , věnovanou René Le Royovi. Tato skladba hýří živostí, mládím, ale také přímočarostí, která je příznačná pro celou jeho tvorbu.

Arthur Honegger (1892-1955)

Po celou dobu byl ve styku se Švýcarskem, zemí původu svých rodičů, ale po vypuknutí války a nacistické invazi se v Paříži cítil uvězněn. Připojil se k utajenému hnutí Francouzský odpor a nacisté do jeho práce nijak výrazněji nezasahovali, přesto se cítil kvůli válce sklíčený. V období od okupace do smrti napsal čtyři symfonie, které jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších symfonických děl 20. století. Asi nejznámější z nich je v pořadí třetí Symphonie liturgique, jejíž tři věty připomínají latinskou mši (Dies Irae, De profundis clamavi a Dona nobis pacem). Ta vznikla v roce 1946 hned po skončení druhé světové války. Naprostý kontrast představuje Symfonie č. 4 Deliciae Basilienses(Požitky Basileje), ve které skladatel opěvuje uvolněné dny strávené v Basileji během války.

Byl veřejně znám jako velký železniční fanoušek - jednou řekl: "Vždycky jsem vášnivě miloval lokomotivy. Pro mě jsou to živá stvoření a miluji je, jako ostatní milují ženy nebo koně." Svou skladbou "Mouvement symphonique" PACIFIC 231 (hudební ztvárnění parní lokomotivy) si již v roce 1923 získal velkou popularitu.

Poslední dílo - Vánoční kantátu napsal v roce 1953. Zemřel doma na následek infarktu 27. listopadu 1955 a byl pohřben na Cimetière Saint-Vincent v Paříži.

Výraznými prvky jeho kompozičního stylu jsou zejména:bachovský kontrapunkt, energické rytmy, koloristické harmonie, melodická bohatost, impresionistická práce se zvučností orchestru a velmi formální výstavba děl. Díla mají v porovnání s díly ostatních členů Pařížské šestky vážnější charakter.

Jeho portrét je v současné době zobrazen na švýcarské dvacetifrankové bankovce.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opusová čísla jsou převzata z původního katalogu Harryho Halbreicha.

Symfonie :
1930 : H 75 První symfonie C- dur
Francouzská pianistka Andrée Vaurabourg (1894-1980)
1941 : H 153 Druhá symfonie pro smyčce a trumpetu D -dur (Symfonie pro smyčce)
1946 : H 186 Třetí symfonie (Symphonie liturgique)
1946 : H 191 Čtvrtá symfonie A-dur (Deliciae basiliensis)
1950 : H 202 Pátá symfonie D-dur (Di tre re)
Symfonické věty:
1923 : H 53 Pacific 231 (Symfonická věta č.1)
1928 : H 67 Rugby (Symfonická věta č.2)
1933 : H 83 Symfonická věta č.3
Koncerty:
1929 : H 72 Koncert pro violoncello a orchestr
1948 : H 196 Concerto da camera pro flétnu, anglický roh a smyčce
Arthur Honegger a Claire Croiza (1882-1946) s jejich synem Jeanem-Claudem v roce 1926.
Ostatní :
1917 : H 16 Le Chant de Nigamon
1920 : H 31 Pastorale d'été
1923 : H 47 Chant de joie (Píseň radosti)
1951 : H 204 Monopartita
1921 : H 37 Le Roi David (Král David) na libreto Reného Moraxe, úprava pro orchestr v roce 1923
1935 : H 99 Jeanne d'Arc au bûcher, na libreto Paula Claudela, verze s prologem v roce 1941
1938 : H 131 La Danse des morts, (Tanec smrti) na libreto Paula Claudela
1953 : H 212 Une Cantate de Noël (vánoční kantáta)
1926 : H 65 Antigona, na libreto Jeana Cocteaua na Sofoklův námět
1918 : H 19 Le Dit des jeux du monde
1921 : H 38 Horace victorieux, symphonie mimée
Smyčcové kvartety
1917 : H 15 Smyčcový kvartet č.1 c-moll
1935 : H 103 Smyčcový kvartet č.2 D-dur
1937 : H 114 Smyčcový kvartet č.3 E-dur
Violoncellové skladby
1945 : H 181 Paduana pro violoncello sólo

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Honegger na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]