Ľudovít Rajter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Dr. h. c. Ľudovít Rajter
Základní informace
Narození30. července 1906
Pezinok
Úmrtí6. července 2000 (ve věku 93 let)
Bratislava
Žánryklasická hudba
Povolánídirigent a hudební skladatel
Oceněnínárodní umělec (1989)
Cena Jána Levoslava Bellu (1996)
Řád Ľudovíta Štúra I. třídy (1997)
Krištáľové krídlo (1999)
Manžel(ka)Alžbeta Rajterová
PříbuzníSoňa Norisová (snacha) Adrián Rajter (syn)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ľudovít Rajter (30. července 1906 Pezinok – 6. července 2000 Bratislava) byl slovenský dirigent a hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Základní hudební vzdělání získal u svého otce Ľudovíta Rajtera, který byl v Bratislavě organistou luteránského kostela, sbormistrem a hudebním skladatelem. Navštěvoval Městskou hudební školu, kde byl jeho učitelem Alexander Albrecht a od roku 1920 Hudobní školu pro Slovensko. Studoval hru na klavír u Frico Kafendy a na violoncello u Rudolfa Rupníka. Vzdělání završil na Hochschule für Musik und darstellende Kunst ve Vídni (skladba – Franz Schmidt a Joseph Marx, dirigování – Clemens Krauss a Alexander Wunderer, violoncello – Friedrich Buxbaum a Rudolf Hindemith). Absolvoval v roce 1929 a stal se učitelem hudební teorie a hry na violoncello na Městské hudební škole v Bratislavě. Vedle toho v letech 1930–1932 absolvoval studium kompozice na Mistrovské škole Vysoké hudobní školy F. Liszta v Budapešti u Ernő Dohnányiho. Od roku 1932 byl dirigentem Maďarského rozhlasu v Budapešti. Nejprve jako externí dirigent a v roce 1935 byl jmenován prvním dirigentem. V této funkci působil až do roku 1945. Kromě toho byl učitelem komorní hudby a orchestrální praxe na Vysoké hudební škole F. Liszta. V roce 1941 byl jmenován řádným profesorem.

Po skončení Druhé světové války se vrátil na Slovensko a stal se šéfdirigentem Symfonického orchestru Čs. rozhlasu v Bratislavě. Účastnil se příprav na založení Slovenské filharmonie 1949. Působil také jako učitel dirigování a komorní hudby na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V roce 1964 byl jmenován docentem. Jako dirigent získal mezinárodní uznání. Pravidelně spolupracoval s nejlepšími evropskými orchestry (Česká filharmonie, Wiener Symphoniker, Konzerthausorchester Berlin, Budapesti Filharmóniai Társaság Zenekara a další). V roce 1966 byl vedoucím pedagogem mistrovských dirigentských kurzů Mozartea v Salcburku. V letech 1968–1969 byl hostujícím dirigentem Rozhlasového symfonického orchestru v Bazileji.

V letech 1968–1977 byl znovu šéfdirigentem Symfonického orchestru Čs. rozhlasu v Bratislavě. V normalizačních letech byla jeho veřejná činnost potlačována. Působil jako dirigent Orchestru Slovenské hudební mládeže (1983–1992). V roce 1991 byl rehabilitován a jmenován profesorem dirigování. V roce 1994 vedl mistrovské kurzy dirigování v italském Orvietu.

Dne 27. července 2006 u příležitosti stého výročí Rajterova narození byla odhalena pamětní deska na jeho domě v Bratislavě na Fándlyho ulici č. 1.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • Doctor honoris causa, New York College of Music (1936)
  • Cena města Bratislavy (1949)
  • Národní umělec (1989)
  • Čestný šéfdirigent Symfonického orchestru Savaria v Szombathely (1991)
  • Cena primátora města Bratislavy (1994)
  • Bartók-Pásztory Prize, Budapešť (1994)
  • Řád Ľudovíta Štúra I. třídy (1997)
  • Čestný kříž za vědu a umění Rakouské republiky I. třídy (Ehrenkreuz für Wissenschaft und Kunst der Republik Osterreich, 1997)
  • Čestný šéfdirigent Slovenské filharmonie (1999)
  • Čestný člen Maďarské akademie umění (2000)
  • Pribinův kříž I. třídy in memoriam (2007)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ľudovít Rajter byl především dirigent, ale i jeho skladatelské dílo je rozsáhlé.

Balety[editovat | editovat zdroj]

  • Der Blumen Rache (Blumen Reigen) Balet v 4 obrazoch (1919–1921)
  • Majáles (Pozsonyi Majális) Balet v 1 dejstve (1938)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Quattro pezzi
  • Slávnostná predohra
  • Gyermekbál-Keringő (1917)
  • Tavaszi muzsika (1926)
  • Sinfonietta (č. 1) (1927–1928)
  • Kleine Serenade (1929)
  • Divertimento pre orchester (1931–1932)
  • Symfonická suita (1932–1933)
  • Suita z baletu Majáles (1950)
  • Tri slovenské tance (1950)
  • Pastorálna suita (1951)
  • Študentská suita (1986)
  • Suite miniature pre malý orchester (1986)
  • Allegro sinfonico per orchestra (1988)
  • Sinfonietta per grande orchestra (1993)
  • Impessioni rapsodiche per orchestra d'archi (1995)

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Ländler B dur pre citeru/klavír (1914)
  • Suita pre sólové violončelo č. 1 (1977–1978)
  • Suita pre sólové violončelo č. 2 (1986)
  • Suita pre sólové husle (1987)
  • Fantázia na dve témy z opery Nížina od Eugena d´ Alberta pre violončelo sólo (1994)
  • Rapsodie pour arpe (1998)
  • Grave pre klavír (1918)
  • Suite-Style ancien D dur pre klavír (1918)
  • Névnapi muzsika. Malá suita v starom slohu pre klavír (1949
  • Präludium und Fuge für Orgel (1925)
  • Malé organové prelúdiá (1947–1948)
  • Chorálové prelúdiá (1950)
  • Preludio per organo. In memoriam Franz Schmidt (1965)
  • Menuett pre violončelo a klavír (1919)
  • Rondo romantico As dur pre husle a klavír (1926)
  • Sonatína pre kontrabas a klavír (1933)
  • Sonáta pre kontrabas a klavír (1962–1963)
  • Dialoghi per due flauti (1987)
  • Improvisazione, Romanza e Finale pre hoboj a klavír (1998)
  • Tri slovenské tance pre husle a klavír (pred 2000)
  • Boldog, kinek a béke minden vágya (1941)
  • Quattro invenzioni per oboe, clarinetto e fagotto (1985)
  • Sláčikové kvarteto č. 1 E dur (1927–1929)
  • Sláčikové kvarteto č. 2 (1943–1944)
  • Serenata da caccia (Lovecká serenáda) (1978)
  • Dychové kvinteto č. 1 – Serenata (1931/1934)
  • Dychové kvinteto č. 2 – Divertimento (1985/1986)
  • Sexteto pre flautu, hoboj, klarinet, lesný roh, fagot a klavír (1997)
  • Musica alternativa per 8 violoncelli (1994)
  • Partita pre 8 violončiel (1994)
  • Variácie pre osem violončiel (1995)

Dále zkomponoval řadu písní a sborů, scénickou hudbu pro rozhlas, harmonizoval a upravoval slovenské a maďarské lidové písně.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Šéfdirigenti Slovenské filharmonie
Václav Talich (1949–1952) • Ľudovít Rajter (1949–1952) • Tibor Frešo (1952–1953) • Ľudovít Rajter (1953–1961) • Ladislav Slovák (1961–1981) • Libor Pešek (1981–1982) • Vladimír Verbickij (1982–1984) • Bystrík Režucha (1984–1989) • Aldo Ceccato (1990–1991) • Ondrej Lenárd (1991–2001) • Jiří Bělohlávek (2003–2004) • Vladimír Válek (2004–2007) • Peter Feranec (2007–2009) • Emmanuel Villaume (2009–2016) • James Judd (2017–2020) • Daniel Raiskin (od 2020)
Nositelé Krištáľového krídla – mimořádná cena
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ľudovít_Rajter&oldid=23690282“