Carmen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o opeře od Georga Bizeta. Další významy jsou uvedeny v článku Carmen (rozcestník).
Carmen
Plakát k původnímu nastudování opery z roku 1875
Plakát k původnímu nastudování opery z roku 1875
Základní informace
Žánr opera
Hudba Georges Bizet
Libreto Henri Meilhac a Ludovic Halévy
Počet dějství 4
Originální jazyk francouzština
Literární předloha Prosper Mérimée: Carmen
Datum vzniku 1873-1874
Premiéra 3. března 1875, Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique
Česká premiéra 1880, Praha, Stavovské divadlo

Carmen je opera z roku 1875, jejímž autorem je Georges Bizet. Autory libreta jsou Henri Meilhac a Ludovic Halévy na motivy stejnojmenné novely Prospera Mériméeho.

Toto dílo, které je dnes počítáno mezi nejpopulárnější a nejuváděnější opery vůbec, při své premiéře 3. března 1875 zcela propadlo. Pro francouzské publikum uvyklé velkým operám se Carmen ukázala být příliš komplikovaná a příliš naturalistická.

Bizet zemřel čtvrt roku po premiéře zklamán, ale pevně přesvědčen, že se jedná o jeho nejlepší operu. Za pravdu mu dal teprve o několik let později stále sílící úspěch v zahraničí.

Hlavní postavy[editovat | editovat zdroj]

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Celestine Galli-Marié jako Carmen - nastudování opery z roku 1884

Carmen je opera o čtyřech dějstvích. Její děj se odehrává ve Španělsku v roce 1830.

První dějství[editovat | editovat zdroj]

Na rušném náměstí v Seville se don José setkává s Micaelou, která ho vyhledala se vzkazem od jeho matky. Z továrny na tabák vycházejí dělnice, mezi nimi i Carmen, která vyvolá svým chováním bitku mezi dělnicemi.

Don José má za úkol odvést Carmen do vězení, ta jej však přesvědčí, aby ji umožnil útěk a domlouvá si s ním schůzku v krčmě za hradbami Sevilly.

Druhé dějství[editovat | editovat zdroj]

José si dva měsíce odpykával trest za útěk Carmen a nyní přichází na smluvené místo. Carmen mezitím v krčmě flirtuje s jeho nadřízeným - poručíkem Zunigou a také je zamilována do toreadora Escamilla, který ji připadá mnohem mužnější než José.

Josého se ale Carmen také nechce vzdát, takže ho láká, aby s ní zůstal, ačkoliv jej signál již volá do kasáren. José nejen neuposlechne pokynu k návratu, ale navíc ze žárlivosti napadne Zunigu. Nezbývá mu teď, než se přidat k bandě pašeráků, jejíž členkou je Carmen, protože do kasáren se již vrátit nemůže.

Třetí dějství[editovat | editovat zdroj]

José je členem tlupy pašeráků, ale stále se mu nedaří získat Carmen pro sebe - ta miluje Escamilla. Za Josém přichází Micaela s tím, že jeho matka umírá, ve stejnou chvíli přichází také Escamillo, který zve Carmen na býčí zápasy. José ztropí žárlivou scénu, odchází sice s Micaelou za matkou, ale vyhrožuje, že se brzy vrátí.

Čtvrté dějství[editovat | editovat zdroj]

José se po smrti své matky vrací do Sevilly zrovna v den býčích zápasů. Carmen s ním ale již nechce mít nic společného - její srdce definitivně patří Escamillovi, který je jako úspěšný toreador oslavován celou Sevillou a imponuje jí rozhodně víc než ukňouraný José.

Takto přímé odmítnutí José nesnese - probodne ze žárlivosti Carmen nožem a hned vzápětí se bez odporu nechává jako vrah i zatknout.

Premiéra Bizetovy Carmen v Paříži v roce 1875 prošla takřka bez úspěchu. Teprve osm let po Bizetově smrti nastoupila Carmen svou vítěznou cestu na operní pódia a od té doby patří k nejhranějším světovým operám. Libretisté Henri Meilhac a Ludovic Halévy se inspirovali rozsáhlou novelou Prospera Meriméa o krásné a lehkomyslné Carmen, jejíž přelétavý život končí rukou odmítnutého milence, a vytvořili z ní působivou tragédii oslnivého španělského koloritu. Bizetovo mistrovské dílo neustále fascinuje nádhernou barevností orchestru, smyslem pro strhující dramatičnost i skvělými melodickými áriemi.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 26, 169, 183, 199

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]