Seguidilla
Seguidilla ([segidilja]; zdrobnělina od seguida, což znamená "posloupnost")[1][2][3] je stará kastilská lidová píseň a párový tanec v rychlém tříčtvrťovém taktu s mnoha regionálními variacemi.[1][2] Hudba je obecně v durové tónině a často začíná na nepřízvučnou dobu. Seguidilla se objevuje v prvním jednání Bizetovy opery Carmen, kde ji zpívá cikánská hrdinka.[4]
Termín se také používá pro španělskou formu stanca se čtyřmi až sedmi krátkými, částečně asonančními verši v charakteristickém pravidelném střídání.[1][2]
Druhy[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší a nejvýznamnější z druhů seguidilly jsou považovány ty pocházející z regionů La Manche nebo Andalusie, které se staly typickými pro velké části centrálního Španělska. Varianty zahrnují seguidilla manchega (z La Manche), jakož i murcianu z Murcie a mírně rychlejší sevillanu ze Sevilly. Jeden z nejsložitějších stylů seguidilly je seguidilla flamenca neboli seguiriya, který se používá v hudbě flamenca. První jednání opery La Périchole Jacquese Offenbacha obsahuje číslo s názvem "Séguedille".
Tanec[editovat | editovat zdroj]
Tanec se provádí ve dvojicích s živou prací nohou, která odráží rytmus kytary a perkuse, ale přitom omezuje pohyb horní části těla. Jedna z charakteristických vlastností tance je známá jako bien parado, kde tanečníci zastavují pohyb na konci části hudby nebo sloky textu, zatímco nástroje pokračují v hraní do další části. Tanečnice také obvykle drží kastaněty.
První jednání baletu Don Quijote (klasické provedení v choreografii Mariuse Petipa a znovuuvedení Alexandrem Gorským) zahrnuje tanec seguidilly, provedený celým baletním sborem.
Píseň[editovat | editovat zdroj]
Seguidillská lidová píseň obecně začíná krátkým instrumentálním úvodem, často hraným na kytaru, po němž následuje salida, což je malá část písně, která funguje jako falešný start. Zbývající části jsou volné a pestré, skládají se z instrumentálních meziher a zpěvných částí nazývaných coplas.
"Seguidilla" v opeře[editovat | editovat zdroj]
Původní píseň s názvem Seguidilla se objevuje v prvním jednání opery Carmen Georgese Bizeta, kde ji zpívá cikánská hrdinka v (úspěšném) pokusu o svedení svého věznitele, vojáka Dona Josého, aby ji osvobodil a později se s ní setkal v hostinci jejího přítele Lillas Pastia.[4] Ačkoli toto číslo používá materiál ve stylu flamenca, má pomalejší tempo než klasická španělská taneční forma a složitější strukturu. Dále je také možné, že "Canzone del velo" (1. scéna z druhého jednání Dona Carlose) Giuseppe Verdi má navodit styl seguidilla, ačkoli je stylisticky blíže k boleru s přidaným melodickým zabarvením ve stylu flamenco.[5] Jinde v Síle osudu stejný skladatel vložil lidový tanec na počátku druhého jednání; ale i když je v partituře označen jako seguidilla, tak pasáž je napsána ve čtyřčtvrťovém rytmu a ne tříčtvrťovém, který je pro seguidillu obvyklý. Seguidilla se také objevuje v Paisiellově opeře Lazebník sevillský.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Seguidilla na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c https://www.merriam-webster.com/dictionary/seguidilla
- ↑ a b c https://www.infoplease.com/dictionary/seguidilla
- ↑ Archivovaná kopie. en.oxforddictionaries.com [online]. [cit. 2019-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-29.
- ↑ a b Databáze Aria Seguidilla ("Près des ramparts de Séville").
- ↑ Julian Budden The Operas of Verdi, 3. díl, str. 68
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Seguidilla na Wikimedia Commons
