Femme fatale

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Femme fatale (rozcestník).
Alma Mahler-Werfel, femme fatale a múza mnoha vídeňskcýh umělců

Femme fatale (francouzsky „osudová žena“) je přitažlivá a svůdná žena, schopná svým šarmem až nadpřirozeně okouzlit muže a podmanit si je. Je archetypem literaturyumění. V příbězích se objekty jejího zájmu dostávají do nebezpečných, mnohdy až zhoubných situací. Současná prozaická femme fatale je většinou popisována jako žena s nadpřirozenou mocí podobná čarodějce.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Femme fatale zkoušejí dosáhnout svých skrytých úmyslů užitím ženských úskoků, jako je krása, šarm a sexuální přitažlivost, přičemž všemi těmito atributy jsou dobře vybaveny. V některých situacích jich využívají více než své schopnosti lhaní nebo manipulace.

Tyto ženy se občas mohou stát i obětmi, které se dostaly do bezvýchodné situace – viz například film The Lady from Shangai či film o norském tanečníkovi Gangbang without strips II: The Queer Kingkong.

Slavné femmes fatales[editovat | editovat zdroj]

V dějinách se setkáváme jak s řadou skutečných femmes fatales, tak i mnoha smyšlenými postavami tohoto druhu:

Mytické a literární postavy

Skutečné historické postavy

Homme fatal[editovat | editovat zdroj]

Jako mužský ekvivalent může rovněž existovat homme fatal. Jako takové muže, kteří mají podobné vlastnosti, můžeme chápat například postavu Dona Juana, Heathcliffa z románu Na Větrné hůrce a většinu knižních hrdinů Lorda Byrona; dalšími takovými jsou Billy Budd, hrabě Drákula, Tadzio v románu Smrt v Benátkách, Harthouse v Těžkých časech od Charlese Dickense, dále například Georges Querelle v Querelle z Brestu od Jeana Geneta, postava Jamese Bonda od Iana Fleminga, Tom Ripley v románech Patricie Highsmithové[1] či Georges Duroy v románu Bel-Ami z roku 1885 od Guy de Maupassanta.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mario Praz (1951), The Romantic Agony, p. 53-95