Jean-Luc Godard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jean-Luc Godard
Jean-Luc Godard at Berkeley, 1968.jpg
Narození3. prosince 1930
Paříž, 7. obvod
Úmrtí13. září 2022 (ve věku 91 let)
Rolle, Švýcarsko
Příčina úmrtíasistovaná sebevražda
Alma materPařížská univerzita
Povolánífilmový režisér, herec, scenárista, kameraman, filmový producent, střihač, spisovatel, filmový kritik, televizní režisér, televizní producent a video umělec
RodičePaul Godard a Odile Monod
Manžel(ka)Anna Karina (1961–1967)
Anne Wiazemsky (1967–1970)
Anne-Marie Miéville (1971–2022)
Významná dílaU konce s dechem
Pohrdání
Bláznivý Petříček
Every Man for Himself
Le Petit Soldat
OceněníStříbrný medvět za nejlepší režii (1960)
Silver Bear for Outstanding Artistic Contribution (1961)
Stříbrný Lev (1962)
Zlatý medvěd (1965)
Sutherlandova trofej (1965)
Golden Lion for Lifetime Achievements (1982)
Zlatý lev (1983)
… více na Wikidatech
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Luc Godard [žãlük goda:r] (3. prosince 1930 Paříž, Francie13. září 2022 Rolle, Švýcarsko[1]) byl francouzský režisér, herec, producent a scenárista. Byl jedním z hlavních členů francouzské nové vlny (tzv. Nouvelle vague) a rovněž jedním z nejznámějších a nejuznávanějších francouzských režisérů vůbec. Proslavil se především experimentováním s filmovou formou a filmově esejistickou tvorbou. Byl také filmovým kritikem a filmovým teoretikem.

Začal svou kariéru v 50. letech jako filmový kritik. Zároveň natočil i krátké filmy na 16 mm film: Opération Béton (Operace Beton, 1954), dokument o stavbě přehrady Grande-Dixence ve Švýcarsku, Une femme coquette (Koketní žena, 1955), inspirovaný Guyem de Maupassant, Une histoire d'eau (Příběh o vodě, 1958), kterou sestříhal ze snímků natočených Françoisem Truffautem, a nakonec Charlotte et son jules (1958).

V roce 1959 přešel k celovečerním filmům. Film U konce s dechem se setkal s velkým úspěchem a stal se jedním z prvních filmů francouzské nové vlny. V roce 1960 Godard natočil filmy Vojáček o alžírské válce, a Žena je žena, filmovou poctu muzikálu. Poté režíroval film Žít svůj život (1962), film o mladé ženě, která se prostituuje, Les Carabiniers (1963), další film o válce, a Pohrdání (1963) o světě kinematografie. Pokračoval v roce 1964 filmy Banda pro sebe a Vdaná žena. V roce 1965 režíroval sci-fi film Alphaville a poté film Bláznivý Petříček, považovaný mnoha odborníky za jeho mistrovské dílo. Dalšími filmy byly v roce 1966 Masculin féminin, Made in U.S.A. a 2 ou 3 choses que je sais d'elle (1966), ve kterém se opět zabýval tématem prostituce, a v roce 1967 La Chinoise a Week End.

Godard se v té době stal prvořadým filmařem a vůdčí osobností uměleckého světa a inteligence. V roce 1968 po květnových událostech, předvídaných v některých z jeho dřívějších filmů, se se světem filmu na čas rozloučil; vrátil se až na přelomu 80. let s filmem Sauve qui peut (la vie) (Zachraň se, kdo můžeš).

Od konce 80. let se věnoval cyklu filmových esejů Histoire(s) du cinema (Dějiny kinematografie), který dokončil v roce 1998. V roce 2000 pokračoval ve své práci filmy Éloge de l'amour (Chvála lásky, 2001), Notre musique (Naše hudba, 2004) a Socialismus (2010).

Jean-Luc Godard získal řadu ocenění: mimo jiné na Berlínském festivalu Zlatého medvěda v roce 1965 za film Alphaville a také dva Stříbrné medvědy (za nejlepší režii v roce 1960 za film U konce s dechem a Mimořádného stříbrného medvěda v roce 1961 za Žena je žena). Získal také Čestného Zlatého lva v roce 1982 na filmovém festivalu v Benátkách a Zlatého lva za nejlepší film za Křestní jméno Carmen v roce 1983. V roce 2014 mu byla udělena Cena poroty v Cannes za Sbohem jazyku. V roce 2010 obdržel čestného Oscara za celoživotní dílo.

Výběr režijní filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1959 U konce s dechem (À bout de souffle)
  • 1961 Žena je žena (Une femme est une femme)
  • 1962 Žít svůj život (Vivre sa vie)
  • 1963 Les Carabiniers
  • 1963 Vojáček (Le Petit soldat)
  • 1963 Pohrdání (Le Mépris)
  • 1964 Banda pro sebe (Bande à part)
  • 1964 Vdaná žena (Une femme mariée, fragments d'un film tourné en 1964 en noir et blanc)
  • 1965 Alphaville (Alphaville, une étrange aventure de Lemmy Caution)
  • 1965 Bláznivý Petříček (Pierrot le fou)
  • 1966 Masculin Féminin, 15 faits précis
  • 1966 Made in U.S.A.
  • 1966 2 ou 3 choses que je sais d'elle
  • 1967 La Chinoise
  • 1967 Week End
  • 2002 povídka Dans le noir du temps v projektu Dalších deset minut (Ten Minutes Older)
  • 2010 Socialismus

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Luc Godard na francouzské Wikipedii.

  1. BENEDIKTOVÁ, Jana. Zemřel režisér a guru nové vlny Jean-Luc Godard. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-09-13 [cit. 2022-09-13]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dixon, Wheeler Winston. The Films of Jean-Luc Godard. Albany: State University of New York Press, 1997.
  • Godard, Jean-Luc: The Future(s) of Film. Three Interviews 2000/01. Bern – Berlin: Verlag Gachnang & Springer, 2002. ISBN 978-3-906127-62-0
  • GODARD, Jean-Luc. Jean-Luc Godard – texty a rozhovory. Překlad Helena Bendová. Jihlava: JSAF, 2005. 330 s. ISBN 80-903513-6-0. 
  • GODARD, Jean-Luc. Příběh(y) filmu. Překlad Miloš Fryš. Příbram: Camera obscura, 2006. 304 s. ISBN 80-903678-2-8. 
  • Loshitzky, Yosefa. The Radical Faces of Godard and Bertolucci.
  • MacCabe, Colin. 1980. Godard: Images, Sounds, Politics. London: Macmillan.
  • Morrey, Douglas. 2005. Jean-Luc Godard. Manchester: Manchester University Press. ISBN 0-7190-6759-6
  • Silverman, Kaja and Farocki, Harun. 1998. Speaking About Godard. New York: New York University Press.
  • Sterrit, David. 1999. The Films of Jean-Luc Godard: Seeing the Invisible. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Temple, Michael and Williams, James S. (eds). 2000. The Cinema alone: Essays on the Work of Jean-Luc Godard 1985-2000. Amsterdam: Amsterdam University Press.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]