Bernard Blier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bernard Blier
Bernard Blier (Moji přátelé. 1975)
Narození 11. ledna 1916
Buenos Aires, Argentina
Úmrtí 29. března 1989 (ve věku 73 let)
Saint-Cloud, Hauts-de-Seine, Francie
Alma mater Lycée Condorcet
Conservatoire national supérieur d’art dramatique
Aktivní roky 1934–1988
Děti Bertrand Blier
César
Čestný César (1989)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernard Blier (11. ledna 1916 Buenos Aires29. března 1989 Saint-Cloud, Hauts-de-Seine) byl francouzský divadelní a filmový herec.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Argentině. Jeho otec, Jules Blier, byl biologem v pařížském Pasteurově ústavu.

Po návratu rodiny do Paříže začal studovat na Lycée Condorcet, ale už od roku 1931 jej začalo přitahovat divadlo, ve kterém o tři roky později skutečně herecky debutoval. Krátce nato se přihlásil na pařížskou Conservatoire national supérieur d'art dramatique, ale byl přijat až po třech pokusech, v roce 1937. Na konzervatoři studoval v kurzech u Louise Jouveta a spoznal tam dva ze svých přátel, Françoise Périera a Gérarda Ouryho.

V roce 1937 začal hrát ve filmu a už o rok později se objevil ve snímku Hotel du Nord režiséra Marcela Carného, ve kterém se setkal například s Louisem Jouvetem a s Arletty. Kromě toho nadále hrál v divadle. V dubnu 1938 ze oženil a ze sňatku se příští rok narodil syn, režisér Bertrand Blier. V roce 1939 hrál s Jeanem Gabinem ve významném filmu Den začíná a při natáčení filmu vzniklo mezi oběma muži blízké přátelství. Ve stejném roce získal ocenění poroty konzervatoře.

Po vypuknutí druhé světové války byl mobilizován a zařazen k pěšímu pluku v Mayenne. Později byl zajat a internován v zajateckém táboře Stalag XVII-A v Rakousku.

Po válce začal, kromě divadelních aktivit, spolupracovat s předními francouzskými tvůrci. V padesátých a šedesátých letech 20. století spolupracoval například s Georgesem Lautnerem, Henri Verneuilem nebo Michelem Audiardem a natáčel po boku většiny významných herců, například Jeana Gabina, Jean-Paula Belmonda, Louise de Funèse nebo Lina Ventury. V tomto období rovněž intenzivně hrál v italských filmech.

Z významnějších filmů 70. let lze jmenovat například spolupráci s Pierrem Richardem ve filmu Velký blondýn s černou botou (1972), roli průmyslníka v snímku Tělo mého nepřítele v hlavní roli s Belmondem (1976) nebo Studený bufet z roku 1979.

V osmdesátých letech se začal znovu intenzivněji objevovat v italských filmech. V roce 1985 mu byla diagnostikována rakovina prostaty. O rok později mů bylo uděleno italské filmové ocenění Donatellův David. V březnu 1989 mu byl udělen Čestný César, nicméně, krátce nato, ani ne o měsíc později, své nemoci podlehl. Zemřel na klinice ve francouzském Saint-Cloud.

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]