Henri-Georges Clouzot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Henri-Georges Clouzot
Henri-Georges and Vera Clouzot 1953.jpg
Narození 18. srpna 1907
Niort
Úmrtí 12. ledna 1977 (ve věku 69 let)
Paříž
Místo pohřbení Montmartre
Ocenění Zlatý lev (1949)
Zlatý medvěd (1953)
Cena Louise Delluca (1954)
Cena BAFTA za nejlepší film (1955)
Prix du jury du Festival de Cannes (1956)
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Véra Clouzot (1950–1960)
Příbuzní Marcel Clouzot
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henri-Georges Clouzot (20. listopadu 1907 Niort12. ledna 1977 Paříž) byl francouzský filmový režisér.

V mládí chtěl být námořníkem, vystudoval i známou námořní akademii v Brestu, avšak námořnickou kariéru mu zhatila krátkozrakost. Odjel tedy do Paříže, kde začal studovat politické vědy. Brzy se však začal živit jako novinář a na začátku 30. let začal spolupracovat i s filmem, když napsal několik námětů a scénářů. Přičichl prvně také k režii, když natočil tři krátké filmy (prvním byl La Terreur des Batignolles z roku 1931).

Po roce 1933 odešel do Berlína, když vyslyšel nabídku židovského producenta Adolpha Ossa. Ten mu dohodil práci pro Studio Babelsberg (jež produkovalo např. i Langův slavný film Metropolis - dílo Langa, Murnaua a jiných expresionistů Clouzota ostatně velmi ovlivnilo). Zkoušel však pracovat i pro společnost UFA. Roku 1935 onemocněl tuberkulózou a léčil se nějaký čas ve Švýcarsku. V roce 1938 se vrátil do Francie a za války začal točit celovečerní filmy pro německou společnost Continental Films, zejména v žánru krimi. Nacisté potřebovali v kinech nahradit hollywoodské trháky a rozvoj žánrového filmu velmi podporovali. Prvním jeho snímkem byl Vrah bydlí v čísle 21 s Pierrem Fresnayem v hlavní roli. Ještě za války vytvořil další detektivku Havran. Clouzotův odchod do Německa v roce, kdy zde uchopili moc nacisté, a jeho úspěšná spolupráce s německou filmovou společností za války, vedly po válce k diskusím, zda nebyl kolaborantem. Hájil se tím, že byl z UFA vyhozen kvůli přátelství s židovskými producenty (Ossou na prvním místě), a že i z Continental Films ho nakonec vyhodili. Přesto na krátkou dobu, do roku 1947, skutečně distanc dostal.

Vrátil se na filmová plátna znovu v žánru, který si osvojil za války - natočil další slavnou kriminálku Nábřeží zlatníků. Clouzot za ni získal cenu za režii na festivalu v Benátkách. Další snímek Manon již v Benátkách získal Zlatého lva. Drama Mzda strachu, v němž zahájil velkou kariéru Yves Montand, dostalo hlavní cenu na festivalu v Berlíně i v Cannes, krom toho na festivalech v Tokiu, Londýně aj. Snímek byl i kasovním trhákem, jen do francouzských kin na něj přišlo sedm miliónů diváků. Následovaly komerčně neméně úspěšné, lehce hororové Ďábelské ženy z roku 1955. Rok poté Clouzot natočil dokument o Pablu Picassovi Le mystère Picasso, který získal jednu z cen v Cannes. Tento snímek byl později francouzskou vládou zařazen na seznam "národních pokladů". Pak už přišel další kinohit: drama Pravda z roku 1960. Film nejen odstartoval kariéru Brigitte Bardotové a přilákal šest milionů diváků do kin, ale získal i Zlatý globus v USA a byl nominován na Oscara. Jeho posledním snímkem je La Prisonnière z roku 1968, kdy se nové společenské atmosféře pokusil vyjít vstříc silně sexuální tématikou. Jeho manželkou byla brazilská herečka Véra Gibson-Amado, která hrála ve třech jeho filmech.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]