Jean-Paul Belmondo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jean-Paul Belmondo
Jean-Paul Belmondo v roce 2001
Jean-Paul Belmondo v roce 2001
Narození 9. dubna 1933 (88 let)
Neuilly-sur-Seine, FrancieFrancie Francie
Alias Bébel
Alma mater Alsaská škola
Conservatoire national supérieur d’art dramatique
Lyceum Ludvíka Velkého
Manžel(ka) Elodie Constantin (1953–1965)
Natty Belmondo (2002–2008)
Partner(ka) Ursula Andress (1965–1972)
Laura Antonelli(1972–1980)
Carlos Sotto Mayor (1980–1987)
Barbara Gandolfi (2008–2012)
Děti Paul Belmondo
Stella Eva Angelina Belmondo
Patricia Belmondo
Florence Belmondo
Rodiče Paul Belmondo (sochař)
Madeleine Reinaud-Richard (malířka)
Příbuzní Alain Belmondo (sourozenec)
Victor Belmondo a Giacomo Belmondo (vnoučata)
Český dabing Jan Tříska
Miroslav Moravec
Jiří Krampol
Ladislav Mrkvička
César
Nejlepší herec
1989 - Cesta zhýčkaného dítěte
Umělecké ceny
Zlatá palma za celoživotní dílo (2011)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Paul Belmondo, ve Francii přezdíván Bébel (* 9. dubna 1933 Neuilly-sur-Seine), je francouzský divadelní a filmový herec.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Neuilly-sur-Seine, západně od Paříže jako syn francouzského sochaře Paula Belmonda a malířky Madeleine Reinaud-Richard. Jeho prarodiče z otcovy strany pocházeli z Itálie. Studoval na Conservatoire National Superieur d’Art Dramatique (CNSAD). Na studiích se mu sice příliš nedařilo, zato v sobě objevil vášeň pro box a fotbal.

Po několika menších divadelních představeních v roce 1957 debutoval v televizním filmu Pěšky, na koni a vozem (À pied, à cheval et en voiture; 1957). Scény, ve kterých se měl objevit, však byly z filmu vystřiženy ještě před jeho uvedením.

Film[editovat | editovat zdroj]

Jeho zlomovou rolí se stala postava Michela Poiccarda alias Laszla Kovacse ve filmu U konce s dechem (1960) Jeana-Luca Godarda z roku 1960, která jej učinila hlavním představitelem francouzské nové vlny. Dále si zahrál například ve filozoficky laděném snímku režiséra Jean-Pierre Mellvilla Kněz Léon Morin (1961) nebo v kriminálním příběhu Práskač (1963).

Rolí Adriena Dufourqueta ve filmu Muž z Ria (1964) se začal přeorientovávat na komerční produkce, především komedie a akční filmy. Za nedodržení smlouvy u filmu Borsalino (1970) se soudil a tak se téměř 30 let neobjevil po boku Alaina Delona. Do poloviny osmdesátých let byly pro něj typické buď role neodolatelných a šviháckých dobrodruhů nebo o něco cyničtějších hrdinů. Do roku 1986 byl jednou z hlavních kasovních francouzských hvězd. Byl známý tím, že se při riskantních filmových scénách nenechával zastupovat kaskadéry.

S postupujícím věkem začal dávat přednost divadelním prknům, kde byl velmi úspěšný. Po vzoru Alaina Delona založil svoji vlastní produkční společnost Cerito, nazvanou podle dívčího jména jeho babičky. V roce 1989 byl za svůj výkon v komediálním dramatu Cesta zhýčkaného dítěte (1988) oceněn Césarem. Je také držitelem Řádu čestné legie, nejvyššího francouzského státního vyznamenání.

17. května 2011 obdržel na Filmovém festivalu v Cannes Zlatou palmu za celoživotní dílo, konkrétně za „oslnivý talent a úspěšnou hereckou dráhu“.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Belmondův otec Paul se narodil v Alžíru v chudé rodině tzv. pieds-noirs, kteří se do Alžírska přistěhovali v 19. století z Itálie.

Byl dvakrát ženatý a má tři děti. Se svojí první ženou Elodií Constantin se oženil 4. prosince 1953 a měli spolu dcery Patricii (zemřela 1994 při požáru) a Florence a syna Paula. Jejich manželství skončilo v roce 1965 rozvodem. Poté měl vztah se svými hereckými kolegyněmi Ursullou Andress a Laurou Antonelli. Znovu se však oženil až v roce 2002. Jeho v pořadí druhá manželka Natty Belmondo mu v roce 2003 porodila další dceru, rozvedli se v roce 2008. Žádné z jeho dětí se nevydalo na hereckou dráhu, ačkoliv syn Paul se objevil v epizodní roli ve filmu Cesta zhýčkaného dítěte.

V létě roku 2001 jej při pobytu na Korsice zasáhla mozková příhoda, po které strávil následujících šest dní v kritickém stavu v pařížské nemocnici. Od této doby se přestal objevovat jak v divadle, tak na televizní obrazovce. Ve filmu se objevil až v roce 2008 v komorním snímku Muž a jeho pes.

Filmografie (úplná)[editovat | editovat zdroj]

Celovečerní filmy[editovat | editovat zdroj]

Krátkometrážní filmy[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]