Georges Feydeau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Georges Feydeau
Georges Feydeau,obraz od Caroluse-Durana
Georges Feydeau,
obraz od Caroluse-Durana
Narození 8. prosince 1862
Paříž
Úmrtí 5. června 1921 (ve věku 58 let)
Rueil-Malmaison
Povolání dramatik a spisovatel
Stát FrancieFrancie Francie
Významná díla Dámský krejčí,
Brouk v hlavě,
Dáma od Maxima
Děti Michel Feydeau
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georges Léon Jules Marie Feydeau (8. prosince 1862, Paříž5. června 1921, Rueil-Malmaison u Paříže) byl francouzský dramatik éry známé jako Belle Époque.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Paříži v dobře situované rodině spisovatele Ernesta-Aimé Feydeaua. Georgesova matka, polská imigrantka a neteř vikomta de Colonne, Léocadie Bogoslawa Zelewska, se často pohybovala ve vyšší společnosti, a tak se spekuluje, že Georges není Feydeauův syn. Mezi kandidáty na otce není nikdo menší než sám Napoleon III..[2]

Georges Feydeau

K divadlu inklinoval již od útlého dětství. První hru prý napsal již v šesti letech. Byl nadán i malířsky, po celý život maloval a sbíral obrazy (jeho sbírka čítala přes 1000 obrazů). Během středoškolských studií napsal několik hrdinských dialogů a jako komediální autor debutoval v 21 letech. První triumf přišel o čtyři roky později a v roce 1892, tedy ve třiceti letech, se probojoval na špici francouzských autorů komedií své doby. Jeho frašky byly k vidění ve všech pařížských komediálních divadlech a brzy se rozšířily do celého světa.[2]

Georges Feydeau
Scéna ze hry Pán loví
Taková ženská na krku, vydání z roku 1903

Miloval Paříž. Strávil tu v podstatě celý svůj život a většinu svých komedií zasadil právě sem. Navíc sám se dost nápadně podobal figurkám, o kterých tak bravurně psal. Byl typickou ukázkou šviháka přelomu století. Štíhlý elegán, milující umění, noční život a poker, s milionovými dluhy, do kterých se dostal spekulacemi na burze.[2]

Konec života však neprožil někdejší bonviván zrovna šťastně. Onemocněl syfilisem a trápily ho stále těžší deprese, neschopnost koncentrace, poruchy spánku, a dokonce záchvaty šílenství. V posledních pěti letech už nebyl schopen vůbec tvořit. Roku 1919 ho synové odvezli do sanatoria v Rueil u Paříže, kde zemřel 5. června 1921. Byl pochován na hřbitově Montmartre v Paříži.[2]

Napsal asi dvacet celovečerních her, kolem dvaceti jednoaktovek, několik dramatických monologů, tři operety a jedno baletní libreto. Pro velké úspěchy svých frašek je nazýván „králem vaudevillu“, který obohatil o hlubší charakteristiku postav. Jeho hry, psané vlastně jako morality, vynikají technickou propracovaností, živými dialogy a nevázanou komikou. Jejich námětem jsou různá milostná dobrodružství, která se stávají veřejným tajemstvím i přes snahu je utajit. Vznikají tak bláznivé zápletky a jedna absurdní situace za druhou. V poslední fázi své tvorby zúročil své zkušenosti z vaudevillu v novém žánru označovaném jako manželská fraška (farce congugale). Jde o pět jednoaktových her na téma problémů a krize manželství, ve kterých vtip a lehkost dřívějších komedií zhutnil do trpké sarkastické zkratky, kterou sahá až na dřeň vztahů. Aktovky nazval souhrnně Od svatby k rozvodu (Du mariage au divorce) a zařadil se jimi mezi moderní dramatiky.[1][3]

Jeho hry byly také často zfilmovány. Na webu IMDB (Internet Movie Database) je uvedeno více než 220 filmových a televizních adaptací jeho her z let 19122013.[4]

Feydeau o komedii[editovat | editovat zdroj]

Ptáte se mne, jak se píše fraška. Vezměte si tu nejtragičtější situaci, která by šokovala i zřízence v márnici, a vyhledejte její směšnou stránku. Žádné lidské drama není bez žertovných aspektů. Tím si lze také vysvětlit, proč jsou tzv. komediální autoři tak smutní – myslí totiž především „smutně“.[5]

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Amour et Piano (1883, Láska a piáno), autorův oficiální divadelní debut (do té doby jeho hry hrály pouze amatérské soubory). Publikum hru přijalo dost vlažně, ale odborná kritika autora povzbudila. Pochválil ji i nejslavnější francouzský auto komedií té doby Eugénne Labiche.
  • Tailleur pour dame (1886, Dámský krejčí), fraška ve vaudevillovém stylu, první autorova slavná hra.[6]
  • La Lycéenne (1887, Lyceistka), opereta, hudba Gaston Serpette.
  • Chat en poche (1888, Zajíc v pytli).
  • Les Fiancés de Loches (1888, Snoubenci z Loches).
  • L'Affaire Édouard (1889, Eduardova aféra).
  • Le Mariage de Barillon (1890, Barillonova svatba), také jako Manželství na druhou, tlouštík Barillon si proti její vůli bere krásnou Virginii, ovšem chybný zápis v matrice způsobí, že se ožení s vlastní tchyní, paní Jambartovu.
  • Monsieur chasse! (1892, Pán loví!), Monsieur Duchatel pravidelně pod záminkou lovu uskutečňuje schůzky se svou milenkou Madame Cassagne. Jeho manželka Leontina přijímá ze msty nabídku svého nápadníka dr. Moriceta. Problém je v tom, že oba páry se ocitnou ve stejné budově.
  • Champignol malgré lui (1892, Champignolem proti své vůli), společně s Mauricem Desvallièresem, česky také jako Potrestaný záletník. Hrabě de Saint Florimond se pokouší navázat důvěrnější vztah k paní Angelice Champignolové a díky nešťastné shodě náhod je nucen předstírat, že je její manžel.
  • Le Système Ribadier (1902, Systém pana Ribadiera), profesor Ribadier vynalezl geniální způsob, jak si v manželském životě užívat romantické eskapády: hypnotizuje svoji ženu Angelu.
  • Un fil à la patte (1894, Taková ženská na krku), také jako Fernadova svatební smlouva nebo Proutník pod pantoflem, záletník Fernand de Bois se má oženit s dívkou Vivianou, která je jedinou dcerou ctihodné pařížské baronky, nemá však odvahu to přiznat své dosavadní a temperamentní milence, šantánové zpěvačce Lucettě.
  • L'Hôtel du libre échange (1894, Noc v hotelu Eden), společně s Mauricem Desvallièresem, také jako Noc v Edenu.
  • Le Ruban (1894, Vyznamenání), hlavní hrdina je sžírán touhou dostat řád čestné legie, které nakonec dostane jeho manželka za charitativní práci.
  • Le Dindon (1896, Ťululum), také jako Ten kdo utře nos, mladý muž se ocitne mezi dvěma ženami, které se chtějí pomstít svým manželům za nevěru.
  • La Dame de chez Maxim (1899, Dáma od Maxima), nebo také Slečna od Maxima. Lékař najde po flámu ve svém bytě lehkou děvu a nemůže si vzpomenout, jak se k němu dostala, a je bucen jí vydávat za svou manželku.
  • La Duchesse des Folies-Bergère (1902, Vévodkyně z Folies-Bergère), česky jako Vévodkyně Crevetta.
  • L'Âge d'or (1905, Zlatá doba).
  • Le Bourgeon (1906, Pupenec), hra o mladém seminaristovi zamilovaném do kurtizány.
  • La Puce à l'oreill (1907, Brouk v hlavě).
  • Occupe-toi d'Amélie (1908, Postarej se o Amálku).
  • Feu la mère de Madame (1908, Nebožka panina matka), jednoaktovka, první ze série Od manželství k rozvodu. Lucián, pokladník obchodního domu Lafayette s ambicemi malíře, se pozdě v noci vrací domů z plesu umělců. Zapomene si klíče, a proto musí vzbudit svou ženu Ivonu, která se rozhodne jen tak mu celou záležitost nedarovat.
  • Le Circuit (1909, Šampióni), společně s Francisem de Croissetem, revuální komedie o automobilových závodech a honbě za láskou.
  • On purge bébé (1910, Dáváme děťátku klystýr), jednoaktovka, hořká komedie o manželství, ve kterém manželka terorizuje své okolí.
  • Cent millions qui tombent (1910, Když prší miliony).
  • Mais n'te promène donc pas toute nue! (1911, Neběhej mi tady nahá!), jednoaktovka.
  • Léonie est en avance (1911, Leona si pospíšila), jednoaktovka pojednávající o hysterickém prožívání hysterického (neexistujícího) těhotenství mladé paní Leony, při kterém je předpokládaný otec poddajným partnerem..
  • Je ne trompe pas mon mari (1914, Úplně zbytečné parohy).
  • Hortense a dit: "Je m'en fous! (1916, „Kašlu na to!“, řekla Hortensie), jednoaktovka. Zubař Follbraguet je frustrovaný svou bezcitnou manželkou Marcelou a prostořekou cílevědomou hospodyni Hortensií. Malicherné spory v domácnosti přerůstají v nelítostnou válku, v níž slabý a průměrný muž ztrácí postupně autoritu i důstojnost.

Česká vydání a překlady[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Ostatní překlady (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Slovník francopuzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 279.
  2. a b c d Georges Feydeau - Bibliotheca Alexandrina
  3. Feydeau na webu Osobnosti.cz
  4. Georges Feydeau - IMDB
  5. Georges Feydeau: Leona si pospíšila, Nebožka panina matka, Národní divadlo v Praze, Praha 1995, str. 32
  6. Slezské divadlo Opava - Dámský krejčí
  7. a b Vladimíra Matějková: Georges Feydeau: Dáma od Maxima. Srovnávací analýza a kritika českých překladů, diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha 2010, příloha
  8. Slovník české literatury po roce 1945 - JIří Mucha
  9. DILIA - synopse hry
  10. Dilia - synopse hry
  11. Dilia - synopse hry
  12. a b Novinky.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]