Anna Karina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anna Karina
Anna karina.jpg
Rodné jméno Hanne Karen Blarke Bayer
Narození 22. září 1940 (78 let)
Solbjerg
Povolání zpěvačka, filmová režisérka, romanopiskyně, scenáristka, modelka, divadelní herečka, filmová herečka, spisovatelka a herečka
Manžel(ka) Jean-Luc Godard (1961–1965)
Pierre Fabre (1968–1974)
Daniel Duval (1978–1981)
Dennis Berry (1982–1994)
Ocenění Silver Bear for Best Actress (1961)
komandér Řádu umění a literatury (1996)
Bodil Honorary Award (2016)
rytíř Čestné legie (2017)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Karina, rodným jménem Hanne Karin Blarke Bayerová (* 22. září 1940, Solbjerg) je dánsko-francouzská herečka, která se proslavila ve filmech francouzské nové vlny, zejména ve snímcích svého manžela (1961-1965) režiséra Jean-Luca Godarda. V roce 1961 získala Stříbrného medvěda za nejlepší ženský herecký výkon v Godardově filmu Žena je žena na filmovém festivalu v Berlíně.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byla problémové dítě, které často utíkalo z domova. Brzy začala malovat a ještě jako nezletilá si přivydělávala jako zpěvačka v nočních barech. Po hádce s matkou utekla roku 1958, ve svých sedmnácti, do Paříže, ačkoli neměla žádné peníze ani neuměla francouzsky. V kavárně Les Deux Magots ji jednoho dne oslovila agentka hledající mladé modelky. Brzy pracovala s Pierrem Cardinem či Coco Chanel. Právě Chanel ji vymyslela umělecké jméno Anna Karina. Začala hrát i v reklamách.

V reklamě Palmolive ji prvně spatřil i Godard. Vzápětí ji nabídl malou roli ve svém prvním filmu U konce s dechem (1960), avšak Anna odmítla kvůli nahé scéně. Roku 1961 však již hrála hlavní roli v jeho filmu Vojáček a brzy následovaly další, stejně jako vztah s režisérem. Ale začala být obsazována i jinými režiséry - Jacquesem Rivettem, Luchinem Viscontim, Rainerem Wernerem Fassbinderem a stala se tak jakýmsi symbolem evropského uměleckého filmu 60. a 70. let.

Nakoukla i do hudebního šoubyznysu, když nazpívala několik písní se Sergem Gainsbourgem a vydala i vlastní album Une histoire d'amour. V 70. letech začala psát i knihy: Vivre ensemble (1973), Golden City (1983), On n'achète pas le soleil (1988) a Jusqu'au bout du hasard (1998). Od 80. let se na plátně objevovala již jen výjimečně. V roce 2008 režírovala vlastní film Victoria.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Karina na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]