Anna Karina
| Anna Karina | |
|---|---|
 Anna Karina (8. února 1968) | |
| Rodné jméno | Hanne Karin Bayer |
| Narození | 22. září 1940 Frederiksberg |
| Úmrtí | 14. prosince 2019 (ve věku 79 let) 14. pařížský obvod |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (48°51′44″ s. š., 2°23′39″ v. d.) Grave of Karina |
| Povolání | zpěvačka, filmová režisérka, romanopiskyně, scenáristka, modelka, divadelní herečka, filmová herečka, spisovatelka, herečka a režisérka |
| Manžel(ka) | Jean-Luc Godard (1961–1968) Pierre Fabre (1968–1974) Daniel Duval (1978–1981) Dennis Berry (1982–2019) |
| Ocenění | Silver Bear for Best Actress (1961) komandér Řádu umění a literatury (1996) Bodil Honorary Award (2016) rytíř Řádu čestné legie (2017) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anna Karina, rodným jménem Hanne Karin Blarke Bayerová (22. září 1940, Solbjerg, Dánsko – 14. prosince 2019, Paříž, Francie[1]) byla dánsko-francouzská herečka, která se proslavila ve filmech francouzské nové vlny, zejména ve snímcích svého manžela (1961-1965) režiséra Jean-Luca Godarda. V roce 1961 získala Stříbrného medvěda za nejlepší ženský herecký výkon v Godardově filmu Žena je žena na filmovém festivalu v Berlíně.
Život[editovat | editovat zdroj]
Byla problémové dítě, které často utíkalo z domova. Brzy začala malovat a ještě jako nezletilá si přivydělávala jako zpěvačka v nočních barech. Po hádce s matkou utekla roku 1958, ve svých sedmnácti, do Paříže, ačkoli neměla žádné peníze ani neuměla francouzsky. V kavárně Les Deux Magots ji jednoho dne oslovila agentka hledající mladé modelky. Brzy pracovala s Pierrem Cardinem či Coco Chanel. Právě Chanel ji vymyslela umělecké jméno Anna Karina. Začala hrát i v reklamách.
V reklamě Palmolive ji prvně spatřil i Godard. Vzápětí ji nabídl malou roli ve svém prvním filmu U konce s dechem (1960), avšak Anna odmítla kvůli nahé scéně. Roku 1961 však již hrála hlavní roli v jeho filmu Vojáček a brzy následovaly další, stejně jako vztah s režisérem. Ale začala být obsazována i jinými režiséry – Jacquesem Rivettem, Luchinem Viscontim, Rainerem Wernerem Fassbinderem a stala se tak jakýmsi symbolem evropského uměleckého filmu 60. a 70. let.
Nakoukla i do hudebního šoubyznysu, když nazpívala několik písní se Sergem Gainsbourgem a vydala i vlastní album Une histoire d'amour. V 70. letech začala psát i knihy: Vivre ensemble (1973), Golden City (1983), On n'achète pas le soleil (1988) a Jusqu'au bout du hasard (1998). Od 80. let se na plátně objevovala již jen výjimečně. V roce 2008 režírovala vlastní film Victoria.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Karina na anglické Wikipedii.
- ↑ "Anna Karina, légendaire actrice de la Nouvelle Vague, est morte" www.lemonde.fr. Retrieved 15 December 2019
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Karina na Wikimedia Commons - Anna Karina v Česko-Slovenské filmové databázi
- Anna Karina v Internet Movie Database (anglicky)
