Luchino Visconti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o italském režisérovi. Další významy jsou uvedeny v článku Luchino Visconti (rozcestník).
Luchino Visconti
Narození 2. listopadu 1906
Milán
Úmrtí 17. března 1976 (ve věku 69 let)
Řím
Národnost Italové
Povolání divadelní režisér, filmový režisér, scenárista a spisovatel
Ocenění David di Donatello pro nejlepšího režiséra
Nastro d'Argento for Best Director
Webová stránka www.luchinovisconti.net
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Luchino Visconti, rodným jménem Conte Don Luchino Visconti di Modrone (2. listopadu 1906 Milán17. března 1976 Řím) byl italský filmový režisér a scenárista. Působil také jako režisér operních představení.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byl potomkem šlechtického rodu Visconti, který ve středověku vládl nad Vévodstvím milánským. Byl čtvrtým dítětem a třetím synem prvního vévody z rodové linie Grazzano Visconti, jehož jméno znělo Giuseppe Visconti di Modrone (1879–1941). Luchino Visconti sám měl titul hraběte. Jeho matka Carla Erba byla dcerou průmyslníka. Rodina Grazzano Visconti byla jednou z nejbohatších v severní Itálii.

Filmová tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho filmovou tvorbu ovlivnil francouzský režisér Jean Renoir. První samostatný film Posedlost, natočený v roce 1943, byl původně zakázán a do kin byl uveden až po skončení druhé světové války. Následující film Země se chvěje byl oceněn na festivalu v Benátkách. Významným filmem byl také snímek Rocco a jeho bratří (1960). Největšího úspěchu dosáhl svými historickými filmy s výrazným „operním stylem“ a důrazem na historické detaily a reálie.[1] Zde je nutno jmenovat filmy Gepard (1963) podle stejnojmenného románu Giuseppe Tomasiho di Lampedusa, Soumrak bohů a Ludvík II. Za režii filmů Gepard a Hvězdy Velkého vozu (1965) obdržel Visconti významná filmová ocenění.

Je známo, že Luchino Visconti byl homosexuální.[2] Jedním z jeho partnerů byl režisér Franco Zeffirelli.[3] Od roku 1964 navázal Visconti vztah k tehdy 20letému rakouskému herci Helmutu Bergerovi, který trval až do jeho smrti.[zdroj?] Ve svých filmových dílech zachycoval Visconti částečně také homosexuální témata. Je tomu tak mj. ve filmech Soumrak bohů, Smrt v Benátkách podle stejnojmenného románu Thomase Manna a Ludvík II. s Helmutem Bergerem v hlavní roli.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Operní režie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.nostalghia.cz/pages/andele/visconti/filmy.php
  2. Dominique Fernandez / Obrazy z dějin homosexuality ve filmu. Úryvky z knihy Le Rapt de Ganymede (Paříž 1989) přeložil MCP. Souvislosti 4/2003.
  3. Horacio Silva, "The Aristocrat", The New York Times, 17 September 2006. (Přehled Viscontiho života a kariéry).
  4. BIANCONI, Lorenzo; PESTELLI, Giorgio. Opera on Stage. Překlad Kate Singleton. Svazek díl 2, svazek 5. Chicago : London : University of Chicago Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-226-04591-9. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]