Luchino Visconti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o italském režisérovi. Další významy jsou uvedeny na stránce Luchino Visconti (rozcestník).
Luchino Visconti
Luchino Visconti 5.jpg
Narození 2. listopadu 1906
Milán
Úmrtí 17. března 1976 (ve věku 69 let)
Řím
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Národnost Italové
Povolání divadelní režisér, filmový režisér, scenárista a spisovatel
Ocenění David di Donatello pro nejlepšího režiséra
Nastro d'Argento for Best Director
Webová stránka www.luchinovisconti.net
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Luchino Visconti, rodným jménem Conte Don Luchino Visconti di Modrone (2. listopadu 1906 Milán17. března 1976 Řím) byl italský filmový režisér a scenárista. Působil také jako režisér operních představení.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byl potomkem šlechtického rodu Visconti, který ve středověku vládl nad Vévodstvím milánským. Byl čtvrtým dítětem a třetím synem prvního vévody z rodové linie Grazzano Visconti, jehož jméno znělo Giuseppe Visconti di Modrone (1879–1941). Luchino Visconti sám měl titul hraběte. Jeho matka Carla Erba byla dcerou průmyslníka. Rodina Grazzano Visconti byla jednou z nejbohatších v severní Itálii.

Filmová tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho filmovou tvorbu ovlivnil francouzský režisér Jean Renoir. První samostatný film Posedlost, natočený v roce 1943, byl původně zakázán a do kin byl uveden až po skončení druhé světové války. Následující film Země se chvěje byl oceněn na festivalu v Benátkách. Významným filmem byl také snímek Rocco a jeho bratří (1960). Největšího úspěchu dosáhl svými historickými filmy s výrazným „operním stylem“ a důrazem na historické detaily a reálie.[1] Zde je nutno jmenovat filmy Gepard (1963) podle stejnojmenného románu Giuseppe Tomasiho di Lampedusa, Soumrak bohů a Ludvík II. Za režii filmů Gepard a Hvězdy Velkého vozu (1965) obdržel Visconti významná filmová ocenění.

Je známo, že Luchino Visconti byl homosexuální.[2] Jedním z jeho partnerů byl režisér Franco Zeffirelli.[3] Od roku 1964 navázal Visconti vztah k tehdy 20letému rakouskému herci Helmutu Bergerovi, který trval až do jeho smrti.[zdroj?] Ve svých filmových dílech zachycoval Visconti částečně také homosexuální témata. Je tomu tak mj. ve filmech Soumrak bohů, Smrt v Benátkách podle stejnojmenného románu Thomase Manna a Ludvík II. s Helmutem Bergerem v hlavní roli.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Operní režie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.nostalghia.cz/pages/andele/visconti/filmy.php
  2. Dominique Fernandez / Obrazy z dějin homosexuality ve filmu. Úryvky z knihy Le Rapt de Ganymede (Paříž 1989) přeložil MCP. Souvislosti 4/2003.
  3. Horacio Silva, "The Aristocrat", The New York Times, 17 September 2006. (Přehled Viscontiho života a kariéry).
  4. BIANCONI, Lorenzo; PESTELLI, Giorgio. Opera on Stage. Překlad Kate Singleton. Svazek díl 2, svazek 5. Chicago : London : University of Chicago Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-226-04591-9. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]