Jean Renoir

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jean Renoir
Narození 15. září 1894
Paříž
Úmrtí 12. února 1979 (ve věku 84 let)
Beverly Hills
Povolání filmový režisér, herec, scenárista, filmový producent, střihač, autor a filmový herec
Manžel(ka) Catherine Hessling (19201943)
Dido Freire (19441979)
Marguerite Renoir
Příbuzní Lucienne Bisson, Pierre Renoir a Claude Renoir
Ocenění Cena Louise Delluca (1937)
Academy Honorary Award (1974)
komandér Řádu čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Renoir (15. září 189412. února 1979) byl francouzský a později americký režisér, scenárista, producent, herec a spisovatel. Jako filmový režisér a herec natočil více než čtyřicet filmů od dob němé éry až po konec 60. let. Jako spisovatel napsal biografii svého otce v knize Renoir, My Father (1962).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn malíře Augusta Renoira. Prožil šťastné dětství v Paříži a na venkově, v Essoyes v Burgundsku, kde vyrůstala jeho matka. Později zakoupili Renoirovi statek Les Colettes v Cagnes-sur-Mer u Středozemního moře, jehož starý olivový háj se objevuje na Augustových obrazech a v Jeanových filmech. Pracovat začal jako keramik. "Keramik si představuje vázu, vytvoří ji, glazuje a vypálí. Po několika hodinách vyjme z pece něco, co vypadá zcela jinak než jeho původní představa... jako film."

Filmová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Své první filmy financoval mladý Renoir z prodeje několika obrazů svého otce. Hlavní roli v jeho avantgardistických němých filmech hraje Andrée Heuschlingová, poslední modelka jeho otce. Hrála hlavní role v raných Renoirových produkcích pod jménem Catherine Hesslingová a on se s ní v roce 1919 oženil. Jeho první zvukový film On purge bébé (1931) znamenal velký komerční úspěch. Realistické uplatnění zvuku se stal jedním z charakteristických znaků jeho díla. Jeho filmy Velká iluze (1937) a Pravidla hry (1939), dnes v dějinách filmu označované za klasické, byly při svém uvedení silně kritizovány. V roce 1940 emigroval do USA, kde získal smlouvu u 20th Century Fox. Podařilo se mu asimilovat se v americkém filmovém průmyslu. Jeho filmy byly relativně úspěšné. Nejvyšší boss firmy Fox, Darryl F. Zanuck: "Renoir má velký talent, ale není jedním z nás." Po druhé světové válce pracoval opět v Evropě a natočil v Indii film Řeka (1950). André Bazin a kritikové kolem časopisu Cahiers du Cinéma byli první, kdo poukazovali na velkou modernost díla Renoira, který filmem Toni (1935) předjímal neorealismus a v roce 1959 snímkem Snídaně v trávě vytvořil film Nové vlny. Do Francie se již nevrátil a žil v Hollywoodu. Televizní produkce Malé divadlo Jeana Renoira (1969) byla jeho posledním filmem. V roce 1975 byl za celoživotní dílo oceněn Oscarem. Jean Renoir umřel 12. února 1979 v Hollywoodu.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Hvězdy[editovat | editovat zdroj]

K jeho oblíbeným hercům patřili Michel Simon a Jean Gabin. Simon, narozen r. 1895 v Ženevě, vystupoval v roce 1929 ve vojenském mundúru ve filmu Ulejvák Jeana Renoira. Jeho role v Renoirových filmech sahají od malého úředníčka, který se nechá svést ve snímku Fena (1931), až po anarchistického tuláka v Boudu z vody vytažený, který odmítá jakékoli začlenění do měšťácké společnosti. Jean Gabin, ročník 1904, hrál u Renoira silné typy, kteří, pokud je to nezbytné, jdou za svou představou i proti zdi, i když vědí, že se přitom zraní. Simon i Gabin jsou svým sklonem k přehrávání absolutními renoirovskými hvězdami. Renoir: "Neexistuje žádné přehrávání. Herec hraje buď dobře, nebo špatně."

Vybraná filmografie[editovat | editovat zdroj]

Režisér[editovat | editovat zdroj]

  • Desátník smolař (1962)
  • Snídaně v trávě (1959)
  • Závěť doktora Cordeliera (1959)
  • Elena a muži (1956)
  • Francouzský kankán (1954)
  • Řeka (1951)
  • The Woman on the Beach (1947)
  • Deník komorné (1946)
  • The Southerner (1945)
  • Porobená země (1943)
  • Bažiny (1941)
  • Pravidla hry (1939)
  • Člověk bestie (1938)
  • Marseillaisa (1938)
  • Velká iluze (1937)
  • Na dně (1936)
  • Výlet do přírody (1936)
  • Zločin pana Langa (1936)
  • Toni (1935)
  • Boudu z vody vytažený (1932)
  • Fena (1931)
  • La Petite marchande d'allumettes (1928)
  • Sur un air de Charleston (1927)

Herec[editovat | editovat zdroj]

  • Závěť doktora Cordeliera (1959)
  • Pravidla hry (1939)
  • Člověk bestie (1938)
  • Výlet do přírody (1936)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • RENOIR, Jean. Můj život a mé filmy. Praha : Academia, 2004.  
  • RENOIR, Jean. Renoir. Praha : Academia, 2003.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]