Jean Renoir

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jean Renoir
Jean Renoir as a Hunter 1910.jpg
Narození 15. září 1894
Paříž
Úmrtí 12. února 1979 (ve věku 84 let)
Beverly Hills
Povolání filmový režisér, herec, scenárista, filmový producent, střihač, autor a filmový herec
Manžel(ka) Catherine Hessling (19201943)
Dido Freire (19441979)
Marguerite Renoir
Děti Alain Renoir
Příbuzní Lucienne Bisson
Pierre Renoir
Claude Renoir
Ocenění Cena Louise Delluca (1937)
Academy Honorary Award (1974)
komandér Řádu čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Renoir (15. září 189412. února 1979) byl francouzský a později americký režisér, scenárista, producent, herec a spisovatel. Jako filmový režisér a herec natočil více než čtyřicet filmů od dob němé éry až po konec 60. let. Jako spisovatel napsal biografii svého otce v knize Renoir, My Father (1962).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn malíře Augusta Renoira. Prožil šťastné dětství v Paříži a na venkově, v Essoyes v Burgundsku, kde vyrůstala jeho matka. Později zakoupili Renoirovi statek Les Colettes v Cagnes-sur-Mer u Středozemního moře, jehož starý olivový háj se objevuje na Augustových obrazech a v Jeanových filmech. Pracovat začal jako keramik. "Keramik si představuje vázu, vytvoří ji, glazuje a vypálí. Po několika hodinách vyjme z pece něco, co vypadá zcela jinak než jeho původní představa... jako film."

Filmová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Své první filmy financoval mladý Renoir z prodeje několika obrazů svého otce. Hlavní roli v jeho avantgardistických němých filmech hraje Andrée Heuschlingová, poslední modelka jeho otce. Hrála hlavní role v raných Renoirových produkcích pod jménem Catherine Hesslingová a on se s ní v roce 1919 oženil. Jeho první zvukový film On purge bébé (1931) znamenal velký komerční úspěch. Realistické uplatnění zvuku se stal jedním z charakteristických znaků jeho díla. Jeho filmy Velká iluze (1937) a Pravidla hry (1939), dnes v dějinách filmu označované za klasické, byly při svém uvedení silně kritizovány. V roce 1940 emigroval do USA, kde získal smlouvu u 20th Century Fox. Podařilo se mu asimilovat se v americkém filmovém průmyslu. Jeho filmy byly relativně úspěšné. Nejvyšší boss firmy Fox, Darryl F. Zanuck: "Renoir má velký talent, ale není jedním z nás." Po druhé světové válce pracoval opět v Evropě a natočil v Indii film Řeka (1950). André Bazin a kritikové kolem časopisu Cahiers du Cinéma byli první, kdo poukazovali na velkou modernost díla Renoira, který filmem Toni (1935) předjímal neorealismus a v roce 1959 snímkem Snídaně v trávě vytvořil film Nové vlny. Do Francie se již nevrátil a žil v Hollywoodu. Televizní produkce Malé divadlo Jeana Renoira (1969) byla jeho posledním filmem. V roce 1975 byl za celoživotní dílo oceněn Oscarem. Jean Renoir umřel 12. února 1979 v Hollywoodu.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Hvězdy[editovat | editovat zdroj]

K jeho oblíbeným hercům patřili Michel Simon a Jean Gabin. Simon, narozen r. 1895 v Ženevě, vystupoval v roce 1929 ve vojenském mundúru ve filmu Ulejvák Jeana Renoira. Jeho role v Renoirových filmech sahají od malého úředníčka, který se nechá svést ve snímku Fena (1931), až po anarchistického tuláka v Boudu z vody vytažený, který odmítá jakékoli začlenění do měšťácké společnosti. Jean Gabin, ročník 1904, hrál u Renoira silné typy, kteří, pokud je to nezbytné, jdou za svou představou i proti zdi, i když vědí, že se přitom zraní. Simon i Gabin jsou svým sklonem k přehrávání absolutními renoirovskými hvězdami. Renoir: "Neexistuje žádné přehrávání. Herec hraje buď dobře, nebo špatně."

Vybraná filmografie[editovat | editovat zdroj]

Režisér[editovat | editovat zdroj]

  • Desátník smolař (1962)
  • Snídaně v trávě (1959)
  • Závěť doktora Cordeliera (1959)
  • Elena a muži (1956)
  • Francouzský kankán (1954)
  • Řeka (1951)
  • The Woman on the Beach (1947)
  • Deník komorné (1946)
  • The Southerner (1945)
  • Porobená země (1943)
  • Bažiny (1941)
  • Pravidla hry (1939)
  • Člověk bestie (1938)
  • Marseillaisa (1938)
  • Velká iluze (1937)
  • Na dně (1936)
  • Výlet do přírody (1936)
  • Zločin pana Langa (1936)
  • Toni (1935)
  • Boudu z vody vytažený (1932)
  • Fena (1931)
  • La Petite marchande d'allumettes (1928)
  • Sur un air de Charleston (1927)

Herec[editovat | editovat zdroj]

  • Závěť doktora Cordeliera (1959)
  • Pravidla hry (1939)
  • Člověk bestie (1938)
  • Výlet do přírody (1936)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • RENOIR, Jean. Můj život a mé filmy. Praha : Academia, 2004.  
  • RENOIR, Jean. Renoir. Praha : Academia, 2003.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]