Pier Paolo Pasolini
| Pier Paolo Pasolini | |
|---|---|
 Pier Paolo Pasolini (1964) | |
| Narození | 5. března 1922 Bologna |
| Úmrtí | 2. listopadu 1975 (ve věku 53 let) Ostia |
| Místo pohřbení | cemetery of Casarsa della Delizia |
| Povolání | filmový režisér, překladatel, herec, básník, scenárista, novinář, romanopisec, dramatik, filmový herec a filmový kritik |
| Stát | Italské království a Itálie |
| Alma mater | Státní gymnázium Luigiho Galvaniho Boloňská univerzita |
| Žánr | artový film a Italský neorealismus |
| Témata | filmová režie, literární činnost, beletrie, poezie, herectví, žurnalistika, drama a malíř |
| Významná díla | Ragazzi di vita Teorema Saló aneb 120 dnů sodomy The Hawks and the Sparrows Evanjelium podľa Matúša |
| Ocenění | Cena za literaturu Viareggio (1957) Cena Filmového festivalu v Cannes za nejlepší scénář (1958) Crotone Prize (1959) Grand Jury Prize of the Venice Film Festival (1964) Jussi Awards (1968) … více na Wikidatech |
| Příbuzní | Nico Naldini (bratranec) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pier Paolo Pasolini [pazolíny] (5. března 1922, Bologna, Itálie – 2. listopadu 1975, Ostia, Itálie) byl italský básník, spisovatel, scenárista, novinář, filozof, režisér a herec. Byl významnou osobností veřejného a politického života a jeho účast v něm vyvolávala četné kontroverze.
Život
[editovat | editovat zdroj]Vzdělání získal na Boloňské univerzitě, kde studoval historii a literaturu, po ukončení studií pracoval jako učitel.
Ačkoli pocházel z vojenského, profašisticky orientovaného prostředí, sám se zapojil do antifašistického hnutí a koncem 40. let vstoupil do italské komunistické strany. V 50. letech měl pro svou homosexualitu, ke které se veřejně hlásil, potíže s italskými úřady a vydání jeho knihy Darmošlapové v r. 1955 vyvolalo skandál. I komunistická kritika ji přijala chladně a Pasoliniho později vyloučila ze svých řad. Ten se však nikdy nepřestal považovat za marxistu (nikoliv za komunistu [1]). V 60. letech, když začaly jeho filmy získávat světovou proslulost a sbírat ocenění, se stal pro italskou společnost přijatelnějším.
Dne 2. listopadu 1975 byl v pobřežním městě Ostia nedaleko Říma zavražděn. Za jeho vraždu byl odsouzen sedmnáctiletý Giuseppe Pelosi, jenž v roce 2005 zpochybnil oficiální verzi vyšetřování a naznačil možné politické souvislosti umělcovy smrti.[2] Koncem roku 2014 italské úřady znovu uvažovaly o obnovení vyšetřování na základě testů DNA, o něž požádal Pasoliniho bratranec Guido Mazzon.[3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Literární tvorba
[editovat | editovat zdroj]Hrdinové v jeho dílech jsou zpravidla lidé žijící na okraji společnosti, což vedlo k častému používání jazyka lůzy.
- 1955 – Darmošlapové (Ragazzi di vita) – popis poválečného života mladých italských bezdomovců, kteří si na živobytí vydělávají krádežemi (do češtiny přeložil Zdeněk Frýbort v roce 1975)
- 1959 – Zběsilý život (Una vita violenta) – tematicky navazuje na Darmošlapy, zde popisuje partu výrostků z římského předměstí, kteří si vydělávají a vedou obdobný život jako hrdinové z předešlé knihy (do češtiny přeložil Radovan Krátký v roce 1965)
- 1962 – Il sogno di una cosa
- 1962 – Nečisté skutky - Amado Mio (Atti Impuri – Amado Mio, do češtiny přeložili Jiří Pelán a Irena Kurzová v roce 1999)
- 1965 – Alì dagli occhi azzurri
- 1975 – Scritti corsari (Korzárské spisy, eseje, č. v souboru Zuřivý vzdor, Praha 2011)
- 1976 – Lettere luterane (Luteránské listy, eseje, č. v souboru Zuřivý vzdor, Praha 2011)
- 1992 – Petrolio – nedokončené dílo
Poezie
[editovat | editovat zdroj]- 1954 – La meglio gioventù
- 1957 – Gramsciho popel (Le ceneri di Gramsci) – básnická sbírka, používá volný verš, nedokonalé rýmy.
- 1958 – L'usignolo della chiesa cattolica
- 1961 – La religione del mio tempo
- 1964 – Poesia in forma di rosa
- 1971 – Trasumanar e organizzar
- 1975 – La nuova gioventù
- 1986 – Roman Poems
Divadelní hry
[editovat | editovat zdroj]Celovečerní filmy
[editovat | editovat zdroj]Zpočátku byl ovlivněn neorealismem, postupem času začal zpracovávat náboženskou tematiku. Ve svých pozdních filmech pak často zobrazoval násilí, mnohdy sahal i po motivech sadismu a nebál se realistického zobrazování sexu. Pro zvýšení efektu některých scén kombinoval amatérské herce s profesionálními.
- 1961 – Accattone
- 1962 – Mamma Roma
- 1964 – Evangelium sv. Matouše (Il Vangelo secondo Matteo)
- 1966 – Dravci a vrabci (Uccellacci e uccellini)
- 1967 – Oidipus král (Edipo re)
- 1968 – Teoréma (Teorema)
- 1969 – Médea (Medea)
- 1969 – Vepřinec (Porcile)
- 1970 – Dekameron (Il Decameron)
- 1972 – Canterburské povídky (I Racconti di Canterbury)
- 1974 – Kytice z tisíce a jedné noci / Arabské noci (Il Fiore delle mille e una notte)
- 1975 – Salò aneb 120 dnů Sodomy (Salò o le 120 giornate di Sodoma) – adaptace 120 dnů Sodomy, zasazená na konec druhé světové války. V mnoha státech zakázáno cenzurou.
Krátkometrážní a povídkové filmy
[editovat | editovat zdroj]- 1962 – Tvaroh (Ro.Go.Pa.G.) – povídkový film, na němž pracovali s Pasolinim i Rossellini, Gregoretti a Godard
- 1964 – La Mura di Sana – krátkometrážní dokument ze středního Jemenu
- 1965 – Il Padre selvaggio
- 1967 – Le Streghe – povídkový film
- 1967 – Che cosa sono le nuvole? – krátkometrážní komedie z divadelního zákulisí
- 1968 – Capriccio all'italiana – povídkový film
- 1969 – Amore e rabbia – povídkový film
Dokumentární filmy
[editovat | editovat zdroj]Odkaz
[editovat | editovat zdroj]V roce 2014 natočil režisér Abel Ferrara celovečerní film Pasolini pojednávající o Pasoliniho posledních dnech a předčasné násilné smrti v roce 1975. Titulní postavu ztvárnil Willem Dafoe.[4]
V roce 2017 natočil režisér Ludovico Di Martino krátký film Pipinara zachycující další možnou verzi pozadí Pasoliniho smrti.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ zdroj?
- ↑ Cataldi, Benedetto (2005-05-05): Pasolini death inquiry reopened
- ↑ PETRŽELKOVÁ, Hedvika; ČTK. Po 40 letech bude obnoveno vyšetřování vraždy režiséra Pasoliniho. Lidovky.cz [online]. 2014-12-05 [cit. 2015-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Pasolini [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-29]. Dostupné online.
- ↑ Pipinara [online]. IMDB [cit. 2021-10-28]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pier Paolo Pasolini na Wikimedia Commons 
Osoba Pier Paolo Pasolini ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pier Paolo Pasolini
- Pier Paolo Pasolini v Česko-Slovenské filmové databázi
- Pier Paolo Pasolini v Internet Movie Database (anglicky)
- Italští režiséři
- Neorealističtí režiséři
- Artoví režiséři
- Neorealističtí spisovatelé
- Italští herci
- Italští básníci
- Italští spisovatelé
- Italští romanopisci
- Italští ateisté
- Italští experimentální režiséři
- LGBT ateisté
- Gayové
- Narození v roce 1922
- Úmrtí v roce 1975
- LGBT režiséři
- LGBT spisovatelé
- LGBT Italové
- Oběti vražd v Itálii
- Narození 5. března
- Úmrtí 2. listopadu
- Narození v Boloni
- LGBT novináři