Giacomo Leopardi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Giacomo Leopardi
Giacomo Leopardi
Giacomo Leopardi
Rodné jméno Giacomo Taldegardo Francesco di Sales Saverio Pietro Leopardi
Narození 29. června 1798
Recanati
Úmrtí 14. června 1837 (ve věku 38 let)
Neapol
Příčina úmrtí Cholera
Povolání spisovatel, básník, filosof a filolog
Rodiče Monaldo Leopardi a Adelaide Antici Leopardi
Příbuzní sestra Paolina Leopardi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giacomo Leopardi (29. června 1798, Recanati14. června 1837, Neapol) byl jedním z největších italských básníků.

Pocházel ze šlechtické rodiny, náležel mu titul hraběte, kvůli tělesné slabosti se v dětství věnoval především studiu. Jako samouk dokonale ovládl klasické jazyky a už v osmnácti letech publikoval své první vědecké práce, především z oboru klasické filologie. V roce 1819 vydal své první básně (ve starořečtině), v roce 1821 dvě italské básně (Itálii, Když bylo zamýšleno postavit ve Florencii Dantův pomník), které mu vynesly okamžitou slávu a uznání. Přibližně v té době se ale začala rozvíjet jeho neobyčejně pesimistická filosofie. Leopardi věřil, že celý život je jen neodvratné a nevyhnutelné utrpení, ze kterého existuje jediná cesta, totiž zánik. Tuto rezignovanou životní filosofii vtěloval do svých básní i próz. Kvůli tyranskému otci odešel od své rodiny, protloukal se velmi chudě jako spisovatel, překladatel a filolog. V roce 1824 vyšly jeho básně poprvé knižně. Onemocněl oční chorobou, putoval po Itálii po domech svých přátel, psal a pomalu umíral. Od roku 1833 žil v Neapoli, kde napsal své básnické skladby Západ měsíce a Ginestra. Tam také zemřel. Jeho poslední slova byla stejná, jako poslední slova J. W. Goetha: „Více světla.“

Leopardiho nepříliš rozsáhlou básnickou i prozaickou tvorbou se prolíná jeho ponurý světonázor. Jeho nejčastějším tématem je utrpení, jeho poezie i próza vyniká čistotou jazyka i formální nápaditostí (většinou užívá formu kancóny), svědčící o dokonalé znalosti klasických autorů. Jeho básně oslavují vymírající klasické ctnosti, italskou přírodu a historii a obsahují četné narážky a variace motivů z klasické poezie. I proto měl Leopardi velký vliv na celou moderní italskou poesii, velikost mu přiznával např. Giosuè Carducci, který jeho díla studoval a vydával. Mimo poezie psal Leopardi také filosofickou prosu, také podle klasických vzorů - převážně dialogy a aforismy.

Všechna jeho básnická díla včetně mnoha fragmentů i (nevydaný) výbor jeho próz přeložil do češtiny Jaroslav Vrchlický (Básně Giacioma Leopardiho, 1876 [1]), nověji pak rozsáhlý výbor z poezie Karel Zlín (Zpěvy, 2000, zrcadlové vydání) a hlavní prózy Zdeněk Digrín a Jiří Pelán (Morální dílka, 2003).