Milánské vévodství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Milánské vévodství
Ducato di Milano (it)
Ducatus Mediolani (la)
 Milánské panství
 Ambrosiánská republika
13951447
14501796
Transpadanská republika 
Ambrosiánská republika 
Parmské vévodství 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Milánské vévodství v roce 1494
rozloha:
28 300 km² (v roce 1475)
obyvatelstvo
počet obyvatel:
750 000 (v roce 1600)
národnostní složení:
státní útvar
mateřská
(nadřazená)
země:
vznik:
1395 – rod Visconti založil Milánské vévodství
zánik:
1796 – Milánské vévodství připojeno k Transpadanské republice
Státní útvary a území
Předcházející:
Milánské panství Milánské panství
Ambrosiánská republika Ambrosiánská republika
Nástupnické:
Transpadanská republika Transpadanská republika
Ambrosiánská republika Ambrosiánská republika
Parmské vévodství Parmské vévodství

Milánské vévodství (italsky Ducato di Milano, latinsky Ducatus Mediolani nebo Ducatus Mediolanensis) byl stát ležící v severní Itálii existující v letech 13951797. Milán byl součástí Svaté říše římské a vládlo zde několik dynastií. Ačkoliv během staletí se území ovládané milánskými vévody měnilo, většinou vévodství zabíralo většinu moderní Lombardie, včetně Milána a Pavie, tradiční centra starého Italského království. Do 16. století byla součástí Milánského vévodství také Parma, která se poté odštěpila a stala se centrem nového Parmského vévodství.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Erby milánských vévodů
Arms of the House of Visconti (1395).svg
Viscontiové
(1395)
Arms of the House of Sforza.svg
Sforzové
(od 1450)
Arms of Gaston dOrleans.svg
Valois-Orléans
Arms of Counts of Habsbourg.svg
Habsburkové

Milánské vévodství založil roku 1395 pán Milána Gian Galeazzo Visconti. Když roku 1447 vládnoucí rod Viscontiů vymřel v mužské linii, prohlásil se Milán republikou (Ambrosiánská republika) navzdory faktu, že vévoda Karel Orleánský byl legitimním nástupcem na milánský trůn. Avšak vévoda z Orléans své nároky nedokázal prosadit a ani Ambrosiánská republika neměla dlouhého trvání. Italský žoldnéř a dobrodruh Francesco I. Sforza, který se oženil s poslední nelegitimní dcerou z rodu Viscontiů, se roku 1450 zmocnil Milána a prohlásil se vévodou.

V roce 1498 se nový orléanský vévoda stal francouzským králem jako Ludvík XII. V boji o milánský vévodský stolec si Ludvík XII. počínal mnohem důrazněji než jeho otec. Roku 1499 Francouzi vtrhli do severní Itálie a vyhnali sforzského vévodu Ludovica. Až do roku 1513 v Miláně vládli Francouzi, kteří byli v tomto roce ze země vyhnáni Švýcary. Ti do Milána dosadili Ludovicova syna Massimiliana Sforzu. Jeho vláda však netrvala dlouho. Roku 1515 francouzská armáda, tentokrát pod velením nového krále Františka I., do severní Itálie přišla znovu a v bitvě u Marignana vybojovala kontrolu nad oblastí a vévodu Massimiliana zajala. Roku 1521 byla Francie z Milána znovu vytlačena, tentokrát Rakušany, a ti na trůn dosadili Massimilianova mladšího bratra Francesca II.

První milánský vévoda z rodu Sforza Francesco I.

Následovala těžká porážka Francie v bitvě u Pavie roku 1525, ale když se zdálo, že císař Karel V. začíná pomocí vojska dominovat v Itálii, Francesco II. se spolu s Benátkami, Florencií, papežem Klementem VII. a Francií spojil proti římsko-německému císaři. Tento krok měl za následek rychlé vyhnání Francesca II. z Milána císařskými vojsky. Francesco II. si však podržel pod kontrolou ostatní města vévodství, a do Milána byl znovu dosazen mírovou dohodou z Cambrai roku 1529.

Po Franceskově smrti roku 1535 (bez legitimního dědice) znovu vyvstala otázka nástupnictví. Milánské vévodství si nárokoval jak francouzský král, tak římsko-německý císař. Milán měl však pod kontrolou císař Karel V., který nakonec novým vévodou učinil svého syna Filipa. Moc španělské koruny nad Milánem byla nakonec uznána i Francií dohodou z Cateau-Cambrésis roku 1559.

Milánské vévodství zůstalo ve španělských rukách až do počátku 18. století, kdy vypukly války o dědictví španělské a oblast Milána byla dobyta Rakouskem. Smlouva z Bádenu, kterou skončila válka roku 1714, připojila Milánsko k Rakousku. Pod rakouskou nadvládou zůstalo vévodství až do roku 1796, kdy ho opět obsadila francouzská armáda pod velením tehdejšího generála Napoleona Bonaparta.

Smlouvou z Campo Formia roku 1797 se Rakousko vévodství milánského vzdalo a Napoleon z něj vytvořil centrální část nové Cisalpinské republiky. Poté, co se sám prohlásil francouzským císařem, přetvořil Napoleon tuto republiku na první Italské království.

Po Napoleononově porážce rozhodl 9. června 1815 Vídeňský kongres, že Milánské vévodství již nebude obnoveno, a jeho území se stane součástí Království lombardsko-benátského pod nadvládou Rakouska. Království lombardsko-benátské poté existovalo až do roku 1866, kdy jeho území bylo přivtěleno do nově vzniklého Italského království.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Domenico Sella, Lo Stato di Milano in età spagnola, UTET, Torino, 1987

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchy of Milan na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]