Hans Werner Henze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hans Werner Henze
Bundesarchiv B 145 Bild-F008277-0008, Köln, Schloss Brühl, Meisterkurse Musik.jpg
Základní informace
Rodné jméno Hans Werner Henze
Narození 1. července 1926
Gütersloh
Úmrtí 27. října 2012 (ve věku 86 let)
Drážďany
Místo pohřbení Lazio
Žánry opera, symfonie a vokální hudba
Povolání hudební skladatel, muzikolog, jazzový hudebník, vysokoškolský učitel, dirigent, skladatel filmové hudby a hudební pedagog
Nástroje klavír
Vydavatel Deutsche Grammophon
Významná díla Der Prinz von Homburg
Gisela!
Boulevard Solitude
The English Cat
Ocenění Berliner Kunstpreis (1958)
Bachova cena Svobodného a hansovního města Hamburk (1983)
Hudební cena Ernsta von Siemense (1990)
Musikpreis der Stadt Duisburg (1995)
Hans von Bülow Medal (1997)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Werner Henze (1. července 1926, Gütersloh27. října 2012, Drážďany) byl německý hudební skladatel. Po většinu svého života žil v Itálii.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině učitele, se svým otcem se v mládí dostal do hlubokého konfliktu kvůli otcovu nacistickému přesvědčení; když se projevila homosexualita budoucího skladatele, řekl mu prý otec, že „takoví jako on patří do koncentráku“.[1] Jako dospívající byl povolán do Wehrmachtu, což ho na celý další život zatížilo pocity spoluviny a odporu k válce. V únoru 2009 byla nalezena evidenční karta zaznamenávající jej jako člena NSDAP, kam měl podle záznamu vstoupit roku 1944 jako sedmnáctiletý; přihláška s jeho podpisem se však nenašla a skladatel popírá, že by kdy o členství v nacistické straně žádal.[2][3]

Hudbu studoval v Německu a v Paříži. První velký skladatelský úspěch zaznamenal roku 1952 operou Boulevard Solitude na motivy příběhu Manon Lescaut. Pro odpor k politicky konzervativnímu klimatu v Německu přesídlil roku 1953 do Itálie. Vstoupil do italské komunistické strany a levicovou politiku podporoval i svou tvorbou a veřejným vystupováním. Byl nositelem řady vyznamenání, čestných doktorátů a jiných poct.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Peter Petersen: Du sollst ja nicht weinen, sagt eine Musik - Hans Werner Henze zum 80. Geburtstag Archivováno 6. 10. 2008 na Wayback Machine, Berliner Zeitung, 1. Juli 2006, Seite 20
  2. Malte Herwig: Das doofe Dur der Angepassten, Weltwoche, 11. Februar 2009
  3. Franziska Augstein: H. W. Henze und die NSDAP Archivováno 3. 3. 2009 na Wayback Machine, Süddeutsche Zeitung, 12. Februar 2009

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]